Jen zmlkni před Bohem, duše má (Ž 62,6)

Znovu a znovu, a ať se zdá, že je to všechno nadarmo, a ať tě zdržuje, kdo chce a co chce – jen zmlkni před Bohem, duše má! Před něčím ty, duše, musíš zmlknout, i kdyby to byla mizerná sukně. Ale ty, má milá duše, ty se měj k němu a jenom k němu. – Že to neumíš? – Však on tě naučí, on sám se svými pomocníky. A ti chodí světem, mají v rukou nožíky a bez milosti přeřezávají všechna pouta, jimiž se ta duše lidská k světu poutá, ať jsou to již řetězy anebo stébla. – Arci že to nejde snadno, bolest při tom přenesmírná, ale potom: „Osidlo se přetrhalo a jsme svobodní.“ Člověk se tu něčemu přiučil, o čem neměl tušení. – Jen zmlkni před Bohem, duše má! – A když o tom přemýšlí a přemýšlí, a rád by to řekl co nejjasněji a nejjadrněji – ono to zní přece jenom zase: Jen zmlkni před Bohem, duše má, konečně zmlkni!

Já vím, ten svět má ledacos, a tak špatné to hned také není. Krásně si bydlí, pěkně si chodí, dobře žije, a že by byl tak plný starostí a nepokoje, to na něm také právě nevidět. – A starosti a nepokoje – ty já někdy také mívám. – Nu, a tak! Co tedy víc? – Dítko Boží – co má víc? Již jsem řekl a jinak se to ani nedá říci. Ale tu je dítko a sedí matce na klíně a já mu ukazuju krásné hračky a slibuju mu ještě více: „Pojď, pojď!“ – nic na plat, od matky ono nejde, ač na hračky libě hledí. A ten Pán Bůh by měl jinaké děti? – Čočka Ezauovi asi dobře chutnala, ale proto za ni nemusím prodávat prvorozenství. – Jen zmlkni před Bohem, duše má!

Ano, svět má ledacos, ale mlčelivě se nemá, neumí a nedovede se mít, a pak ať se má, jak má. Co do všeho, když jsem bez něj a zmlknout neumím? Ne, že bych mlčel! Povídám a povídám, a svět ani neví, co všechno mu povídám: netajím a nezapírám, ale zpovídám. A Bůh? – Zmlkni, „neboj se, neboť jsem tě vykoupil a povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj.“ – A já jsem jeho a zmlknul jsem a čekám – a jak dlouho? A proč? – Jen zmlkni před Bohem, duše má.

Utěšené Písmo, královské Písmo! Kdybych tebe neměl, Písmo, kde bych bral útěchu.

Jen zmlkni před Bohem, duše má.