Kristovo kralování

• Kdykoli jim Hospodin povolával soudce … (Sd 2,18)

Bylo to lepší než nic. Bylo lepší mít alespoň sporadický záblesk osvobození, než se smířit s monotónností otroctví; ale o kolik lepší by bylo, kdyby jejich národní historie byla plynulým postupem od jedné úrovně prosperity k druhé, jako slunce stoupající k dokonalému dni! Bylo to díky Boží laskavosti a milosti, že soudci vytvořili tyto dočasné chvíle oddechu; byla to jejich vlastní nevěra a hřích, že nebyli stále vysvobozováni.

Tento nestálý život je příliš častou zkušeností věřících. Máme své Gedeony, Báraky a Samsony; časy probuzení, časy hlubokých a požehnaných zkušeností, po nichž následuje odpadlictví a recidiva; časy, kdy příliv milosti stoupá vysoko v naší duši, aby byl následován odlivem s dlouhými úseky pouštního písku. Děkujme Bohu za soudce, ale buďme na pozoru před vládou králů, před Davidem a Šalomounem, Jóšijášem a Chizkijášem – před vládou krále.

Dny soudců byly dny, kdy nad Izraelem nebyl žádný král. Nestálost našich zkušeností je často způsobena tím, že neuznáváme Ježíšovo kralování. Uctíváme jiné bohy – bohy okolních národů; modly peněz, zábavy, politiky i baru. Cíle a praktiky světského a bezbožného světa příliš zaměstnávají naše myšlenky a ovlivňují naše chování. Běda nám! Můžeme se divit, že nás Bůh nechává sklízet hořkost, když nás přivolává, kdykoli může, a přeje si vykonat v nás trvalé dílo spásy a povznesení? Ó, dejme mu s radostí to, co mu patří, aby „seděl a vládl na svém trůnu“.