Kristus vstal z mrtvých!

Kristus vstal z mrtvých!

Velikonoční neděle je každý rok pro mnoho lidí velikým svátkem. Miliony si připomínají vzkříšení Ježíše. Mnozí ten den označují jako největší křesťanský svátek. Pro některé lidi to znamená jediný den v roce, kdy přicházejí do církve. Křesťané v prvním století ovšem tyto události pravidelně každý rok neslavili. Každoroční slavení tohoto svátku je lidskou tradicí, která byla zavedena až někdy ve druhém či třetím století. Církve, které se drží novozákonní tradice, nemusí oslavovat Velikonoce jako náboženský nebo dokonce křesťanský svátek. Podobně jako církev v Jeruzalémě se drží učení apoštolů (Sk 2,42) a toho, co apoštol Pavel učil o náboženských svátcích (Ga 4,9–11). Dávají také pozor na Ježíšovo varování před lidskými tradicemi (Mt 15,9).

Tyto skutečnosti nijak nesnižují hodnotu nebo význam Kristova vzkříšení. Kristovo vzkříšení je nejdůležitější událostí v křesťanství a v celých dějinách lidstva. Je to událost, o které musíme přemýšlet. Musíme uvažovat o důsledcích vzkříšení, a to mnohem častěji než jednou za rok. Vzkříšení Pána Ježíše Krista je důvodem, proč jsme křesťané, proč se pravidelně scházíme ke společnému uctívání a ke slavení Památky Páně, proč věříme Božímu slovu a proč chceme šířit evangelium do celého světa.

Zpráva o vzkříšení je zapsaná, stejně jako zpráva o ukřižování, všemi evangelisty. Jejich popisy se v některých detailech mírně liší. Mnozí lidé tuto skutečnost považují za důkaz nepravdivosti evangelií a říkají, že evangelia byla napsána na objednávku. Ovšem opak je pravdou. Stačí si vzpomenout na dobu nedávnou, kdy v naší zemi vládli komunisté – učebnice dějepise byly tehdy psané na objednávku vládnoucího režimu a co nebylo schválené cenzurou, nesmělo vyjít. Tehdy byly všechny události v různých učebnicích popsány stejně. Husité byli revolucionáři. Nikdo z nás se tehdy nedozvěděl o tom, že milovali Krista a Boží Slovo. Jan Ámos Komenský byl pedagog a humanista, ale místa v jeho knihách, která se zabývají náboženstvím, nesměla vyjít. Že to byl oddaný křesťan a pastýř církve se nikdo nedozvěděl.

Vidíme tedy, že rozdílnosti v popisu ukřižování a zmrtvýchvstání ukazují na to, že evangelia jsou zprávami očitých svědků. Potvrdil by to každý policista, který někdy vyslýchal více svědků jedné události. Německý historik Hans Stier prohlásil: „To, že prameny popisující zmrtvýchvstání Ježíše obsahují nejasnosti v určitých událostech, je pro historika důkazem jejich věrohodnosti. Pokud by byly dílem církve nebo nějaké skupiny lidí, jistě by zpráva byla kompletní a shodná. Z tohoto důvodu každý historik bývá obvykle skeptický, pokud jsou zprávy o nějaké významné události bez jakýchkoliv nejasností.“

Zmrtvýchvstání je základem naší víry (Ř 10,9). Co by to znamenalo, kdyby Kristus nebyl vzkříšen? Boží slovo říká:

  • A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra, a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu: dosvědčili jsme, že Bůh vzkřísil Krista, ale on jej nevzkřísil, není-li vzkříšení z mrtvých. Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus. Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu. Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí! (1 K 15,14–19 )

Pokud by tedy Kristus nebyl vzkříšen:

  • Je kázání evangelia zbytečné (1K 15,14) – kázání apoštolů je bez jakéhokoliv smyslu a významu, protože to není nic víc než pohádka nebo vymyšlený příběh.

  • Naše víra je marná (1K 15,14) a bezvýznamná. Kvůli své víře chceme žít ve lži a naše životy a skutečnost, že jsme uvěřili, nejsou pravdivé.

  • Apoštolové byli lháři (1K 15,15), když přísahali, že Ježíš vstal z mrtvých (Sk 2,32), když tvrdili, že čtyřicet dní po jeho vzkříšení s ním jedli a pili (Sk 10,39-41). Není možné, že by se mýlili, nebo byli oklamáni, ale znamená to jediné – buď mluvili pravdu, nebo byli těmi největšími lháři a podvodníky.

  • Jsme ztraceni ve svých hříších (1K 15,17), protože ten, který zemřel na kříži, byl lhář nebo blázen. Kromě toho také nikdo nemůže za své hříchy přinést Bohu takovou oběť, která by byla svatá a bez poskvrny, aby tak sám sebe vykoupil.

  • Věřící budou pohlceni smrtí (1K 15,18), protože uvěřili ve falešného zachránce, jejich hříchy nejsou odpuštěné, žijí ve svých hříších a nemají žádnou naději.

  • Křesťané jsou nejubožejší lidé (1K 15,19), protože věří lži, jejich víra v Krista je odvádí od mnoha světských žádostí, jsou to hlupáci, kteří kvůli této lži dovolí lidem, aby se jim posmívali kvůli víře, nebo je dokonce pronásledovali.

Vzkříšení je jádrem křesťanské víry. Jestliže Ježíš nevstal z mrtvých, potom nemůžeme být křesťané. Jako historická událost má vzkříšení věčné důsledky pro věřící i nevěřící. Pro věřící je vzkříšení klíčovou událostí v dějinách a nikdy by neměli odvrátit svůj pohled od této skutečnosti. A důsledky vzkříšení by se měly projevovat v našich životech. Ukazuje tedy náš život na to, že sloužíme vzkříšenému Pánu a Spasiteli? Jsme plni naděje, pokoje a síly, která je dána křesťanům právě díky skutečnosti a moci vzkříšení Krista?

Nevěřící potřebují pečlivě zkoumat důležitost vzkříšení, protože vzkříšení je důkazem Ježíšova Božství a ukazuje na to, že má všechnu moc a autoritu (Ř 1,4; Mt 28,19; Sk 2,36). Vzkříšení je známkou pravdivosti toho, co Ježíš vyučoval:

  • Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne (J 14,6).

  • Jeho krev byla prolita na odpuštění hříchů (Mt 26,28).

  • Přišel, aby přinesl hojnost života (J 10,10).

  • Odešel, aby pro nás připravil místo, kde budeme přebývat spolu s ním (J 14,2).

  • Znovu se vrátí (J 14,3).

  • Lidé budou vzkříšeni z mrtvých a potom bude soud (J 5,28–29; 12,48).

Jestliže Ježíš vstal z mrtvých, potom v něj musíme věřit (J 8,24).

Přidat komentář