List Galatským - vlastní překlad

Kapitola 1

¹Pavel, apoštol ne od lidí ani skrze člověka, ale skrze Ježíše Krista a Boha Otce, který ho vzkřísil z mrtvých, ²a ti, kdo jsou se mnou, všichni bratři, církvím v Galacii. 3Milost vám a pokoj od Boha Otce a Pána našeho Ježíše Krista, 4který dal sám sebe za naše hříchy, aby nás vysvobodil z tohoto přítomného zlého věku podle vůle Boha a Otce našeho – ⁵jemu buď sláva na věky věků. Amen.

⁶Divím se, že se tak rychle odvracíte od toho, který vás povolal milostí Kristovou, k odlišnému evangeliu. ⁷Jiné evangelium ovšem není. Jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí převrátit Kristovo evangelium.

¹⁰Copak mi nyní jde o přízeň u lidí? Nebo spíše u Boha? Snažím se líbit lidem? Kdybych se ještě chtěl líbit lidem, nebyl bych otrokem Kristovým. ¹¹Neboť vám oznamuji, bratři, že evangelium, které mnou bylo kázáno, není z člověka, ¹²neboť jsem ho ani nepřijal od člověka ani se mu nenaučil, ale [přijal jsem ho] skrze zjevení Ježíše Krista.

¹³Slyšeli jste přece o mém způsobu života v židovském náboženství, že jsem nadmíru pronásledoval církev Boží a snažil se jí vyhubit. ¹⁴Vynikal jsem v židovství nad mnohé vrstevníky svého rodu a byl jsem mnohem horlivější v otcovských tradicích než oni. ¹⁵Když se však zalíbilo Bohu, který mě oddělil v lůně mé matky a povolal mě svou milostí, ¹⁶zjevit mi svého Syna, abych zprávu o něm nesl pohanům, neradil jsem se tělem a krví, ¹⁷ani jsem nevystoupil do Jeruzaléma k těm, kteří byli apoštoly dříve než já, ale sestoupil jsem do Arábie a opět jsem se vrátil do Damašku. ¹⁸Potom, po třech letech, jsem vystoupil do Jeruzaléma, abych navštívil Kéfu a zůstal jsem u něj patnáct dní. ¹⁹Jiného z apoštolů jsem neviděl, kromě Jakuba, bratra Páně. ²⁰Toto vám píšu v přítomnosti Boží, že nelžu. ²¹Potom jsem šel na území Sýrie a Kilikie. ²²Církve v Judsku, které jsou v Kristu, mě osobně neznaly. ²³Pouze slyšely, že ten, který nás dříve pronásledoval, nyní zvěstuje dobrou zprávu o víře, kterou chtěl dříve zničit ²⁴a chválily ve mně Boha.

Kapitola 2

¹Potom jsem po čtrnácti letech opět vystoupil do Jeruzaléma s Barnabášem a vzal jsem s sebou i Tita. ²Vystoupil jsem tam kvůli zjevení a v soukromí jsem těm, kteří jsou uznáváni, sdělil evangelium, které kážu pohanským národům, abych snad neběžel naprázdno. ³Ale ani Titus, který byl se mnou a je pohan, nebyl donucen se obřezat, ⁴kvůli vetřelým falešným bratrům, kteří se vloudili, aby slídili po naší svobodě v Kristu Ježíši, aby nás zotročili. ⁵Těm jsme ani na okamžik neustoupili poslušností, aby pravda evangelia byla zachována pro vás. ⁶Ale od těch, kteří byli uznáváni, že jsou něčím – čím kdysi byli, na tom ni nijak nezáleží; Bůh nepřijímá člověka podle postavení – ti tedy, kteří byli uznáváni, mi nic navíc neuložili, ⁷ale místo toho nahlédli, že mi bylo svěřeno evangelium pro neobřezané stejně jako Petrovi pro obřezané. ⁸Neboť ten, který zmocnil Petra k poselství pro obřezané, zmocnil i mne pro pohany. ⁹Když poznali milost, která mi byla dána, Jakub, Kéfas a Jan, ti uznávaní za sloupy, podali mě a Barnabášovi pravici [na důkaz] společenství, abychom my šli k pohanům a oni k obřezaným. ¹⁰Jediné [přidali], abychom pamatovali na chudé, o což jsem se vždy snažil.

¹¹Ale když přišel Kéfas do Antiochie, postavil jsem se otevřeně proti němu, protože byl hoden odsouzení. ¹²Před tím, než přišli někteří od Jakuba, jídal spolu s pohany, ale když přišli, couvl a odděloval se, protože se bál těch z obřízky. ¹³A spolu s ním takto pokrytecky jednali i ostatní Židé takže se jejich pokrytectvím nechal strhnout i Barnabáš. ¹⁴Ale když jsem viděl, že nejdou přímo za pravdou evangelia, řekl jsem Kéfovi přede všemi: „Jestliže ty, ačkoliv jsi Žid, žiješ pohansky a ne židovsky, jak to, že nutíš pohany žít židovsky?“ ¹⁵My, přirozeností Židé, a ne z hříšných pohanů, ¹⁶totiž víme, že člověk není ospravedlněn ze skutků zákona, pouze skrze víru v Ježíše Krista. A my jsme v Krista Ježíše uvěřili, abychom byli ospravedlnění z víry v Krista, a ne ze skutků zákon, neboť ze skutků zákona nebude ospravedlněno žádné tělo. ¹⁷Jestliže tedy usilujeme o to, abychom byli ospravedlněni v Kristu, byli jsme sami nalezeni jako hříšníci. Je tedy Kristus služebník hříchu? Naprosto ne! ¹⁸Jestliže však znovu stavím, co jsem dříve zbořil, prokazuji, že jsem sám přestupník. ¹⁹Já však skrze zákon zákonu zemřel, abych živ byl Bohu ukřižován spolu s Kristem. ²⁰Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Nyní však žiji v těle, žiji ve víře v Syna Božího, který si mě zamiloval  a vydal sebe za mne. ²¹Nepohrdám Boží milostí. Jestliže je spravedlnost skrze zákon, tedy Kristus nadarmo zemřel.

Kapitola 3

¹Ó, vy hloupí Galatští, kdo vás očaroval? Vás, kterým byl před očima vykreslen Ježíš Kristus ukřižovaný. ²Jenom jedno se od vás chci dozvědět: přijali jste Ducha ze skutků zákona nebo z víry v evangelium? ³To jste tak hloupí? Začali jste Duchem, a teď dokončujete tělem? ⁴Tolik jste toho prožili nadarmo? Bylo to skutečně nadarmo? ⁵Ten, který vám dal Ducha a působí ve vás svou mocí, to dělá kvůli skutkům zákona nebo proto, že jste slyšeli evangelium a uvěřili? ⁶Právě tak Abraham uvěřil Bohu a bylo mu to počítáno za spravedlnost. ⁷Vězte tedy, že ti, kdo věří, jsou synové Abrahamovi. ⁸Písmo předem vidělo, že Bůh ospravedlní národy z víry, a předem hlásalo Abrahamovi evangelium, že ‚v tobě budou požehnány národy‘. ⁹Proto ti, kdo věří, jsou požehnáni s věřícím Abrahamem. ¹⁰Ti však, kdo spoléhají na skutky zákona, jsou pod kletbou, je totiž psáno, že ‚Proklet je každý, kdo nezachovává všechno, co je zapsáno v knize zákona a neplní to.‘ ¹¹Neboť před Bohem není zjevně nikdo ospravedlněn ze zákona, neboť ‚Spravedlivý z víry bude živ.‘ ¹²Zákon ale není z víry, ale ‚Kdo toto činí, bude z toho živ.‘ ¹³Kristus nás vykoupil z kletby zákona, stal se kletbou místo nás, neboť je psáno ‚Proklet buď každý, kdo visí na dřevě, ¹⁴aby se Abrahamovo požehnaní naplnilo v Kristu na pohanech a abychom zaslíbeného Ducha přijali skrze víru. ¹⁵Bratři, mluvím názorně: Už potvrzenou lidskou smlouvu nikdo nezruší ani k ní nic nepřidá. ¹⁶Abrahamovi však byla řečena zaslíbení, i jeho potomku. Není řečeno mnoha potomkům, ale jednomu. A ten potomek je Kristus. ¹⁷Říkám tedy toto: Smlouvu už dříve potvrzenou Bohem, nezruší zákon vydaný po čtyřech stech třiceti letech, takže by zrušil zaslíbení. ¹⁸Jestliže by tedy bylo dědictví ze zákona, nebylo by ze zaslíbení. Ale Abrahamovi ho Bůh z milosti dal skrze zaslíbení. ¹⁹K čemu je tedy zákon? Byl přidán kvůli přestoupení, dokud nepřijde zaslíbený potomek, vydán anděly do rukou prostředníka. ²⁰Ale prostředník není potřeba, kde je jen jeden, a Bůh je jeden. ²¹Je tedy zákon proti Božím zaslíbením? Naprosto ne! Kdyby však byl dán zákon, který by mohl přinést život, byla by spravedlnost ze zákona. ²²Ale Písmo všechno uzavřelo pod hřích, aby zaslíbení víry v Ježíše Krista bylo dané těm, kdo věří. ²³Než přišla víra, byli jsme zákonem střeženi a uzavřeni až do víry, která měla být zjevena. ²⁴Tak se stal zákon naším dozorcem ke Kristu, abychom byli ospravedlněni z víry. ²⁵Ale když přišla víra, už nejsme pod dozorcem.

²⁶Všichni jste tedy syny Božími skrze víru v Krista Ježíše. ²⁷Kteříkoliv jste byli do Krista ponořeni, Krista jste se oblékli. ²⁸Není Žid ani pohan, není otrok ani svobodný, není muž ani žena, vy všichni jste jeden v Kristu Ježíši. ²⁹Jestliže jste v Kristu, jste tedy potomci Abrahamovi a dědicové zaslíbení.

Kapitola 4

¹Říkám tedy, že dokud je dědic nedospělý, ničím se neliší od otroka, ač je pánem všeho. ²Ale je pod dozorcem a správcem až do dne určeného otcem. ³Právě tak i my, když jsme byli nedospělí, byli jsme pod živly světa, jimž jsme otročili. ⁴Když však přišla plnost času, poslal Bůh svého Syna narozeného z ženy, narozeného pod zákonem, ⁵aby ty, kdo jsou pod zákonem, vykoupil, aby byli přijati za syny. ⁶Jestliže jste synové, poslal Bůh Ducha svého Syna do našich srdcí, který volá Abba, Otče. ⁷Proto už ne otrok, ale syn, a pokud syn, tedy i dědic skrze Boha.

⁸Ale kdysi jste Boha neznali a otročili jste těm, kteří přirozeností nejsou bohové. ⁹Nyní však Boha znáte, lépe, byli jste poznáni od Boha. Jak to, že opět odvracíte k těm slabým a ubohým živlům, kterým opět chcete znovu otročit? ¹⁰Zachováváte dny, měsíce, období a roky! ¹¹Bojím se o vás, zda jsem se kvůli vám nenamáhal nadarmo.

¹²Buďte jako já, neboť já jsem jako vy! Bratři, prosím vás, nijak jste mi neublížili. ¹³Víte, že když jsem k vám poprvé přišel hlásat evangelium ve slabosti těla, ¹⁴byli jste kvůli mému tělu v pokušení mnou pohrdnout a odvrátit se ode mne. Ale vy jste mě přijali jako anděla Božího, jako Krista Ježíše. ¹⁵Kde je tedy toto vaše blahoslavenství? Dosvědčuji vám, že kdybyste mohli, vyloupli byste si své oči a dali mi je. ¹⁶Stal jsem se vaším nepřítelem, když vám říkám pravdu? ¹⁷Oni pro vás nehorlí dobře, ale chtějí vás odloučit, abyste horlili pro ně. ¹⁸Vždycky je správné horlit pro dobré a ne jen, když jsem s vámi. ¹⁹Děti moje, které znovu rodím, dokud ve vás nebude dotvořen Kristus, ²⁰chtěl bych být zase u vás a změnit svůj hlas, neboť si s vámi nevím rady.

²¹Řekněte mi vy, kteří chcete být pod zákonem, neslyšíte zákon? ²²Je psáno, že Abraham měl dva syny. Jednoho z otrokyně a jednoho ze svobodné. ²³Ale ten z otrokyně se narodil podle těla, ten ze svobodné skrze zaslíbení. ²⁴To vše je řečeno obrazně. Vždyť ony jsou dvě smlouvy První z hory Sinaj, plodí všechny do otroctví – to je Hagar. ²⁵Ale Hagar je hora Sinaj v Arábii, která odpovídá nynějšímu Jeruzalému a otročí se svými dětmi. ²⁶Ale nebeský Jeruzalém je svobodný, a to je naše matka. ²⁷Je psáno: Raduj se neplodná, která nerodíš, jásej a křič, která nemáš porodní bolesti, neboť mnoho dětí bude mít opuštěná, více než ta, která má muže. ²⁸Vy pak, bratří, jste jako Izák dětmi zaslíbení. ²⁹Ale stejně jako tehdy ten zrozený podle těla pronásledoval toho podle Ducha, je to i nyní. ³⁰Co však říká Písmo? Vyžeň otrokyni i jejího syna, neboť syn otrokyně nebude dědit se synem svobodné. ³¹Proto bratři nejsme děti otrokyně, ale svobodné.

Kapitola 5

¹K té svobodě nás vysvobodil Kristus. Stůjte tedy pevně a nenechte se znovu sevřít jhem otroctví.

²Hle, já, Pavel, vám říkám, že jestliže se necháváte obřezat, Kristus vám nic neprospěje. ³Dosvědčuji tedy znovu každému člověku, který se nechá obřezat, že je dlužníkem zákona a musí ho celý zachovávat. ⁴Nemáte nic společného s Kristem vy všichni, kteří se ospravedlňujete ze zákona. Pozbýváte milosti! ⁵My tedy Duchem z víry očekáváme naději spravedlnosti. ⁶Takže v Kristu Ježíši nic neznamená obřízka ani neobřízka, ale víra, která působí skrze lásku.

⁷Běželi jste dobře! Kdo vás zadržel, abyste neposlouchali pravdu? ⁸To přesvědčování nevzešlo od toho, který vás povolává. ⁹Maličko kvasu prokvasí celé těsto. ¹⁰Já jsem o vás v Pánu přesvědčil, že nebudete smýšlet nijak jinak. Ale ten, kdo vás mate, neujde soudu, ať je to kdokoliv. ¹¹Já však, bratří, kdybych ještě kázal obřízku, proč bych byl ještě pronásledován? Vždyť by tím bylo odstraněno pohoršení kříže! ¹²Ať se ti, kdo vás zneklidňují, sami odříznou!

¹³Vždyť vy jste byli povoláni ke svobodě, bratři. Jen nemějte svobodu za příležitost pro tělo, ale skrze lásku si navzájem služte. ¹⁴Vždyť celý zákon je naplněn v jednom slovu, v tom: „Miluj bližního svého jako sebe samého.“ ¹⁵Jestli se ale navzájem koušete a požíráte, dejte si pozor, abyste se navzájem nezahubili. ¹⁶Ale říkám: „Duchem žijte a žádost těla nedokonáte.“ ¹⁷Vždyť tělo žádá proti Duchu a Duch proti tělu. Jsou navzájem v protikladu, takže děláte, co byste dělat nechtěli. ¹⁸Jestliže se však necháte vést Duchem, nejste pod zákonem. ¹⁹Skutky těla jsou zjevné. Je to smilstvo, nečistota, bezuzdnost, ²⁰modlářství, čarodějství, nepřátelství, hádka, žárlivost, vášně, řevnivost, roztržky, sektářství, ²¹závisti, opilství, hýření a podobné věci. Říkám vám to předem, jak už jsem to řekl dříve, že ti, kdo takové věci činí, nezdědí království Boží.

²²Ale plod Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, ²³tichost, sebeovládání. Proti takovým se zákon neobrací. ²⁴Totiž ti Kristovi ukřižovali tělo s vášněmi a žádostmi. ²⁵Jestliže žijeme Duchem, Duchem se i řiďme. ²⁶Nebuďme těmi, kdo se naprázdno chlubí, navzájem vyzývaví, navzájem závistiví.

Kapitola 6

¹Bratři, jestliže by byl člověk přistižen v nějakém přestoupení, vy duchovní, takového napravte v duchu pokory, a dávejte pozor na sebe, abyste neupadli do pokušení. ²Jedni druhých břemena neste, a tak naplníte zákon Kristův. ³Vždyť jestliže se někomu zdá, že je něco, ať není oklamán sám sebou. ⁴Ale každý zkoumej své dílo, pak bude mít jenom sebe k chlubení a ne druhé. ⁵Každý totiž ponese vlastní náklad. ⁶Kdo je vyučován v slovu, ať se sdílí s vyučujícím ve všem dobrém. ⁷Neklamte se, Bůh nebude vysmíván. Co by však člověk rozséval, to bude také sklízet. ⁸Neboť kdo rozsévá pro své tělo, bude z těla sklízet záhubu, kdo však rozsévá pro Ducha, bude z Ducha sklízet život věčný. ⁹Neochabneme-li v konání správného, když nezemdlíme, budeme sklízet v pravý čas. ¹⁰Takže dokud tedy máme čas, čiňme dobře všem, obzvláště domácím víry.

¹¹Pohleďte, píšu vám velkými písmeny vlastní rukou. ¹²Kteříkoliv se chtějí dobře ukázat v těle, vás nutí obřezat se, aby nebyli pronásledováni pro kříž Kristův. ¹³Vždyť ani ti obřezaní sami zákon nezachovávají, ale chtějí, abyste se obřezali, aby se mohli chlubit vaším tělem. ¹⁴Já se však za nic nechci chlubit ničím jiným, než křížem Ježíše Krista, skrze něj je pro mě svět ukřižován a já pro svět. ¹⁵Neboť nezáleží ani na obřízce ani na neobřízce, ale na novém stvoření. ¹⁶A všem, kteří jsou v souladu s tímto pravidlem, Izraeli Božímu, pokoj a slitování. ¹⁷Ať mi nikdo nepůsobí těžkosti, neboť já nosím na svém těle jizvy Ježíšovy. ¹⁸Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s vaším duchem, bratři. Amen.