Milost odstraňuje všechny rozdíly!

• Milostí Boží jsem to, co jsem! (1K 15,10)

Samotný výraz Boží milost znamená a vyjadřuje, že stav hříšníka je zoufalý až do krajnosti a že ho Bůh může spravedlivě nechat zahynout; ano, je zázrak, že už není v pekle!

Bůh je svrchovaný v uplatňování své milosti. Je to nezbytné, neboť milost je přízeň prokazovaná těm, kdo si ji nezaslouží; ano, právě těm, kdo si zaslouží peklo. Milost je protikladem spravedlnosti.

Spravedlnost vyžaduje nestranné prosazování práva.

Spravedlnost vyžaduje, aby každý dostal, co mu právem náleží, nic víc, nic méně.

Spravedlnost neuděluje žádnou laskavost a nehledí na osoby.

Spravedlnost jako taková neprojevuje soucit a nezná slitování.

Ale poté, co je spravedlnosti plně učiněno zadost, přichází svrchovaná milost. Milost byla definována jako nezasloužená Boží přízeň.

Je-li nezasloužená, pak si ji nikdo nemůže nárokovat jako své nezadatelné právo.

Je-li milost skutečně nezasloužená a ničím neodůvodněná, pak na ni nikdo nemá nárok.

Je-li milost darem, pak si ji nikdo nemůže nárokovat.

Protože je tedy spasení z milosti, zadarmo darované Bohem, pak ji Bůh dává tomu, komu se mu zlíbí. Protože spása je z milosti, ani ten největší hříšník není mimo dosah Božího milosrdenství. Protože spasení je z milosti, je vyloučeno vychloubání se a veškerou slávu získává Bůh.

Milost je Božím ustanovením pro ty, kdo jsou tak zkažení, že nemohou změnit svou vlastní přirozenost; tak odvrácení od Boha, že se k němu nechtějí obrátit; tak slepí, že nevidí svou nemoc ani lék; tak duchovně mrtví, že Bůh musí udělit duchovní život.

Milost je poslední a jedinou nadějí hříšníka; není-li spasen milostí, nebude spasen vůbec. Milost stírá všechny rozdíly a pohlíží na nejhorlivějšího vyznavače náboženství stejně jako na nejodpornějšího zločince; na cudnou pannu stejně jako na hnusnou prostitutku.

Bůh tedy může zcela klidně zachránit největšího z hříšníků a obdařit svou milostí i toho nejhoršího z nejhorších!