Na té cestě se neproslavíš ...

• … avšak na cestě, kterou půjdeš, se neproslavíš … (Sd 4,9)

Bárak dal přednost Debóřině přítomnosti před neviditelnou, ale jistou pomocí Všemohoucího Boha. Byl to Hospodin, kdo mu přikázal, aby své síly přesunul k řece Kíšon, a slíbil, že mu vydá Siseru do rukou. Ale zdálo se, že není schopen povznést se nad velkolepost tohoto plánu. Jestliže bude mít po boku Debóru, půjde, ale jinak ne. V Židům 11,1–40 je zmíněn jako jeden z hrdinů víry, ale jeho víra spočívala spíše v Debóřině vlivu u Boha než v jeho vlastní. Tak přišel toho velkého dne vítězství o korunu.

Znakem tělesného křesťana je, že nemá přímý vztah s Bohem, ale musí s ním jednat prostřednictvím modliteb, slov a vedení jiných. Bárak potřebuje Debóru. Je to víra, i když značně oslabená a omezená neprostupností prostředníka, kterým prochází. Takoví lidé se nedostanou „mezi první tři“. Bůh je nemůže ctít tak, jako ctí ty, kteří nemají žádnou jinou pomoc ani naději než v něm samotném. „Ty, kdo mě ctí, poctím, ale ti, kdo mnou pohrdají, budou zlehčeni.“

Pokud ti Bůh řekne, abys šel sám do nějakého úkolu, poslechni ho. Jdi, ať to stojí, co to stojí. Odvaž se stát sám, pokud je Bůh s tebou. V takových chvílích si uvědomíme, co Ježíš myslel, když řekl: „Kdokoli řekne této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře‘, a nepochybuje ve svém srdci, ale věří, že se stane to, co říká, ten to dostane.“ Ale i když nevěříš, tvá nevěra nemůže Boží víru zrušit. On zůstává věrný. Nemůže popřít sám sebe. Izrael přesto vysvobodí.