Nebude své děti rozmazlovat!

• Teď ještě na krátký čas - musí to tak být - vás tísní všelijaké zkoušky. (1Pt 1,6 Petrů)

Pán miluje své děti a je k nim velmi shovívavý, jak jen to je pro ně bezpečné – ale nebude je rozmazlovat! Jejich nemoc z hříchu vyžaduje silné léky, přičemž některé z nich mohou být opravdu nepříjemné. Když si je však náš případ vyžaduje, žádné naše krátkozraké prosby nás neochrání před tím, abychom si vzali to, co nám Bůh připravil pro naše dobro.

Je potěšující vědět, že každá dávka je připravena jeho vlastní rukou a žádná není podána nadarmo, ani se neopakuje častěji, než je nutné k dosažení jeho zamýšleného cíle. Do té doby žádná jiná ruka nemůže odstranit utrpení, které na nás klade. Až bude jeho milosrdný záměr naplněn, uleví nám sám; a mezitím zmírní působení nebo zvýší naši schopnost je snášet tak, aby nás nepřemohlo.

Utrpení jsou užitečná a do jisté míry nezbytná, aby v nás udržovala živé přesvědčení o marnosti a neuspokojivosti současného světa a všech jeho požitků; aby nám připomínala, že tento ubohý svět není místem našeho odpočinku; a aby naše myšlenky směřovaly vzhůru, kde je náš pravý poklad a kde by mělo být naše srdce.

Když se věci vyvíjejí podle našich představ, naše srdce je příliš náchylné říkat: „Je dobře, že jsme tady!“ Tak Pán skrze bolest, nemoc a zklamání, skrze rozbíjení našich cisteren a usychání našich tykví oslabuje naši náklonnost k tomuto světu a činí myšlenku na jeho opuštění žádoucnější.

Zkoušky jsou léky, které nám předepisuje náš milostivý a moudrý lékař, protože je potřebujeme, a jejich četnost a váhu přizpůsobuje tomu, co daný případ vyžaduje. 

Bez jediné výjimky platí, že všechny jeho cesty jsou milosrdenstvím a pravdou pro ty, kdo se ho bojí. Pán nás zasahuje pro naše dobro – ale vždy je to tisíckrát méně, než si zasloužíme!