Nepotřebujete více důkazů

Nepotřebujete více důkazů

  • Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých. (Lk 16,31)

Žádný člověk, který má Bibli, nemůže říct, že v Pána Ježíše nevěří kvůli nedostatku důkazů. Nedostatek důkazů není příčina vzdalování se člověka od trůnu milosti. Pokud přidáme důkaz k důkazu, výstrahu k výstraze, sotva to pohne srdcem plným hříchu. Ono si totiž zůstává obyčejně zcela chladné – nezná pravé pokání ani upřímné modlitby. Náš text prohlašuje: „Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.“ A přece si mnozí lidé myslí, že by jim k opravdovému uvěření v Ježíše Krista pomohlo, kdyby aspoň jeden přítel se kvůli nim vrátil z mrtvých a dosvědčil pravdu Božího Slova. Jiní tvrdí, že by se stali následovníky Krista, kdyby žili v čase divů, v čase apoštolů. Říkají: „Dej nám více důkazů.“

Dodatečných důkazů na podporu křesťanství však není třeba. Stačí opatrně a pečlivě prozkoumat ty důkazy, které již máme. Myslíš si, že bys uvěřil, kdybys byl očitým svědkem Božích divů? Tak zkoumej Mojžíše a proroky ve světle světových událostí a neustále budeš mít před očima oživený skutečný div. Může nám posel z mrtvých říci více, než je zjeveno v Bibli Páně? Zkažené srdce, které si neváží Božího slova, by nevěřilo ani zmrtvýchvstalému svědku. Nekající se člověče, dejme tomu, že by takový svědek přišel k tobě. Copak bys ho hned neodstrčil jako podvodníka?

Lidé mají natolik různé povahy, že důkaz dostačující pro jednoho člověka, by u jiného vzbudil pochybnosti. Poněvadž Pán Bůh je nekonečně moudrý, poskytl mnoho různých druhů důkazů. Kromě toho nám však dává jeden důkaz, který se hodí pro všechny. Lidem rozumným a upřímným dostatečně potvrzuje, že křesťanství má jistý základ, totiž Pána Ježíše.

Někteří lidé nalézají dostatečný důkaz božského původu Bible svaté ve vnitřní povaze Písma, kde každá kniha oplývá pro zbožného čtenáře  pravdou, útěchou a moudrostí, což lidské knihy nedovedou. Jiní pak nalézají posilnění své víry ve svědectvích prvních dějepisců křesťanského věku. A zase jiní si myslí, že zřejmý a vždycky platný důkaz je naplnění biblického proroctví, kdy skutečné události potvrzují pravdu Božího slova, totiž Bible.

Tyto rozličné druhy důkazů jsou, abych tak řekl, samostatné a na sobě nezávislé. Tvoří sítě, které křesťanští rybáři mají táhnout přes Jordán duchovní lhostejnosti a beznáboženství. Tento Jordán nese na hladině své hříšníky až do mrtvého moře nevěry. Tyto sítě je třeba vrhnout, aby lidé, kteří se vyhnou první síti, byli zadrženi sítí druhou nebo třetí.

Náš text zahrnuje svými dvěma slovy, „Mojžíše a Proroky“, velkou část Písma svatého. Pisatelé té části náleželi k nejrozličnějším třídám lidí a lišili se také svými schopnostmi. Jsou to: patriarchové, králové, kněží a pastýři. Hlas proroctví povstal při pádu člověka (Gn 3,15), a ačkoli tu a tam nebyl slyšet, přece nezanikl, dokud se milý apoštol Jan neodebral na věčnost. On nám zanechal poslední proroctví, své Zjevení. Proroctví nesou na sobě otisk a původ božský. Uplynuly tisíce let, než byla vyslovena všechna biblická proroctví. Obsahují mnoho částí, avšak ve všech podrobnostech se shodují a směřují k jednomu cíli. Sbíhají se v jednu slavnou pravdu – Pána Ježíše a jeho vykoupení. Mnohé předpovědi o něm se naplnily, ještě když náš Spasitel chodil a učil na zemi. O co více naplněných proroctví máme dnes, kdy dílo vykoupení je již dokonáno. Je jisté, že kdo se nyní staví proti Duchu svatému při čtení Mojžíše a proroků, nebude poslouchat, „ani kdyby někdo vstal z mrtvých.“ Pojďme se ale podívat na několik proroctví a na jejich naplnění.

I.

Uvažme proroctví, která se soustředí na Pána Ježíše a jsou v něm naplněna.

Skoro každá kniha ve Starém zákoně (prvním dílu Bible svaté) se zmiňuje o životě, utrpení, smrti a vzkříšení Pána Ježíše. Pečlivé uvažování nad mesiášskými proroctvími nám dává podrobnou zprávu o Kristově životě, a tato proroctví byla vyslovována o staletí dříve, než se náš Spasitel narodil v Betlémě. Zmíním se tedy o několika takových proroctvích:

Prorok Daniel prorokuje, že Mesiáš přijde asi 490 let po rozkazu, aby židé znovu vystavěli Jeruzalém.

Prorok Micheáš praví (Mi 5,1): „A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných.“

Proroctví o Janu Křtiteli, předchůdci Pána Ježíše, bylo vysloveno o staletí dříve, než lidé slyšeli jeho hlas volající na poušti, jak čteme u Izajáše 40,3 a u Matouše 3,3: „To je ten, o němž je řečeno ústy proroka Izajáše: `Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky´“

Starý zákon, první díl Bible svaté, se též zmiňuje o Kristově útěku do Egypta, o jeho dětství v Nazaretu, o jeho vjezdu do Jeruzaléma, o jeho způsobu učení, a o jeho horlení pro Boží dům v Jeruzalémě. Starý zákon se také zmiňuje o divech našeho Spasitele, o ceně, kterou Jidáš žádal za zradu, též o utrpení Pána Ježíše při výslechu i o jeho ranách a bití. Ano, milí přátelé, ve Starém zákoně slyšení o probodených rukách a nohách, o kopí, které ranilo jeho bok, o posměšcích zástupů, o rozdělení jeho oděvu a o volání při jeho posledním smrtelném zápase na kříži. Starý zákon se zmiňuje o Kristově hrobě a o jeho vzkříšení a nanebevstoupení. Nezapomeňte, že tyto věci (nyní patřící do historie) byly vysloveny o staletí dříve, než se Pán narodil v lidském těle.

Kde můžeme najít něco podobného prorockému dějepisu Pána Ježíše? Tento prorocký dějepis Krista nebyl napsán jedním člověkem, nýbrž mnoha Božími muži, kteří žili v nejstarších i novějších dobách, takže mezi jejich životy uplynuly sta i tisíce let. Není třeba, abych vám říkal, že kromě Pána Ježíše žádná osoba nikdy neprožila období, v němž by se udála aspoň desetina popsaných událostí. V Kristově prorockém dějepise jsou zvláštní a nepravděpodobné údaje, a přece víme, že se všechno vyplnilo.

II.

Od těchto úžasných proroctví, která se doslovně vyplnila za života našeho Spasitele, se obraťme k tichým pustinám, kde pyšně stál a mocně vládl Babylón a Týr. Neslyšíme snad dnes z těchto pustin zřetelný hlas: „Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých“?

Co do velikosti a velkoleposti se starodávným Babylónem nemůže srovnávat žádné město v Čechách. Babylónské hradby nešlo obejít za méně než dvacet hodin. Město Babylón bývalo proslavené svých obchodem, krásnými zahradami, chrámy, jezery a paláci. A vítězem nad tímto pyšným městem se stal Kýros. Prorok Izaiáš, přinejmenším sto padesát let před narozením Kýra, předpovídal život a skutky tohoto vojevůdce (Iz 44,28; 45,1 a násl.). Pána Boha velmi pohoršovala pýcha a bezbožnost Babylónu, a proto jeho hradby nemohly obstát. Pád Babylónu začal v oné památné noci, kdy bezbožný král Belšasar přinesl zlaté nádoby, které sebrali v Božím chrámě v Jeruzalému. Urážel tak pravého Boha, jak čteme u Daniele 5,1–5 a 25–28: „Král Belšasar vystrojil velikou hostinu svým tisíci hodnostářům a před těmito tisíci pil víno. Při popíjení vína poručil Belšasar přinést zlaté a stříbrné nádoby, které odnesl Nebúkadnesar, jeho otec, z jeruzalémského chrámu, aby z nich pili král i jeho hodnostáři, jeho ženy i ženiny. Hned tedy přinesli zlaté nádoby odnesené z chrámu, to je z Božího domu v Jeruzalémě, a pili z nich král i jeho hodnostáři, jeho ženy i ženiny. Pili víno a chválili bohy zlaté a stříbrné, bronzové, železné, dřevěné a kamenné. V tu hodinu se ukázaly prsty lidské ruky a něco psaly na omítku zdi královského paláce naproti svícnu. Král viděl zápěstí ruky, která psala … Toto pak je písmo, které bylo napsáno: »Mené, mené, tekel ú-parsín«. Toto je výklad těch slov: Mené – Bůh sečetl tvé kralování a ukončil je. Tekel – byl jsi zvážen na vahách a shledán lehký. Peres – tvé království bylo rozlomeno a dáno Médům a Peršanům.“

Proroci předpovídali nejenom zničení Babylóna, avšak také to, že zůstane navždy zpustošen, jak čteme u Izajáše 13,19–21 a 14,23: „Babylón, skvost mezi královstvími, pyšná okrasa Kaldejců, dopadne jako Sodoma a Gomora, vyvrácené Bohem. Už nikdy nebude osídlen, nebude obydlen po všechna pokolení. Žádný Arab si tam nepostaví stan, pastýři tam nenechají odpočívat stáda, nýbrž divá sběř tam bude odpočívat, v jejich domech bude plno výrů, přebývat tam budou pštrosi, běsové tam budou poskakovat … Proměním jej v hnízdiště sýčků a ve slatiny, vymetu jej pometlem zkázy, je výrok Hospodina zástupů.“

Tato slova byla vyslovena, když byl Babylón na vrcholu své slávy. Kdyby dnes poslal Pán Bůh proroka, aby mluvil proti Paříži, Londýnu nebo Praze slova, která Izaiáš mluvil proti Babylónu, kdo by uvěřil jeho slovům? Nicméně všechna proroctví proti Babylónu se naplnila. Za času Spasitele byl veliký Babylón sotva vesničkou, a Plinius, který psal v prvním křesťanském století, praví, že Babylón není více než osamělá poušť. Ve čtvrtém století byl Babylón a jeho okolí oblíbenou loveckou krajinou perských králů. Mnohá staletí nesídlil ani jeden z nich tam, kde Babylón kdysi stál. Starý Babylón byl přesně podle Izajášova proroctví vymeten pometlem zkázy. Jak doslovně byla vyplněna slova proroků o Babylónu! Kdo může přemýšlet o takovém proroctví a jeho naplnění a nemyslet přitom na tato slova Pána Ježíše z Markova evangelia 13,31: „Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.“ A i kdyby Pán Bůh čekal celá staletí na vykonání své pomsty na městě prokletém hříchem, přesto by jistě přišla hodina k vykonání trestu. U Boha je jeden den jako tisíc let a tisíc let jako jeden den  (2Pt 3,8). Je to jen otázka času. V každém případě platí slova u Matouše 5,18: „ Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.“

Proroctví o Babylónu jsou pozoruhodná. Neméně pozoruhodná jsou proroctví o Týru. Týr bylo slavné obchodnické město ve Fénicii, které oplývalo velikým bohatstvím. Obyvatelé tohoto města žili rozmařile. Nebyl tam nedostatek všech hříchů, které tak často provázejí přepych a nádheru. Pán Bůh mluvil proti Týru, poněvadž se tam velice rozmohlo modlářství a hřích. U Ezechiela 26,3–5 čteme: „Proto praví Panovník Hospodin toto: Jsem proti tobě, Týre, přivedu na tebe mnohé pronárody, jako když moře přivádí svá vlnobití. Zničí hradby Týru, zboří jeho věže; i prach z něho smetu, učiním jej holou skálou. Staneš se místem v moři, kde se suší sítě. Já jsem promluvil, je výrok Panovníka Hospodina, lupem pronárodů se stane.“

Týr byl tak bohatý a mocný, že král Nebúkadnesar potřeboval 13 let na jeho dobytí. Časem pak vystavěli ostatní obyvatelé nový Týr na ostrově, který byl vzdálen asi 700 metrů od břehu, kde stálo staré město. Toto ostrovní město bylo časem tak veliké, bohaté a mocné, že odporovalo Alexandru Velikému 7 měsíců. Způsob, kterým Alexandr přemohl nový Týr, byl velmi pozoruhodný. Sházel trosky starého města do moře a učinil tak silniční spojení mezi ostrovem a pevninou. Jak je to zvláštní, když prorok mnoho let předtím řekl: „ … tvé kamení, dříví i prach svrhnou do vod“ (Ez 26,12). Dnes žije v Týru jen několik chudých rodin. Tak je Týr dnes památníkem spravedlivého Božího rozhorlení i pravdivosti proroctví.

Neměli bychom říkat, že pozoruhodný pád Týru se podle proroctví naplnil náhodně. Zboření Týru je zvláštní, jediné svého druhu. V dějinách nenajdeme žádné jiné město, jehož životní běh by se podobal slovům proroka o Týru. Nikdo nemůže říci, že Ezechielova prorocká slova byla napsána po pádu Týru, neboť z historie víme, že Starý zákon je starší. Platí to obzvlášť o proroctvích o Kristu, jelikož ta přišla o mnoho staletí dříve než jeho narození.

III.

Nakonec zvážíme Ezechielovo proroctví o Egyptu. Žádné pravěké království nebylo mocnější a bohatší než Egypt. V době, kdy toto království bylo velmi slavné, předpovídal prorok Ezechiel, že moc a vliv Egypta bude trvat už jen krátkou dobu. Dále prorokoval, že tuto zemi dobudou cizinci, a že z egyptské země nevzejde už žádný kníže. Ezechielovo proroctví o Egyptu je zajímavé a konkrétní. V kapitole 29,1–3, 8–10 a v kapitole  30,10.12–13 čteme toto: „V desátém roce, dvanáctého dne desátého měsíce, stalo se ke mně slovo Hospodinovo: Lidský synu, postav se proti faraónovi, králi egyptskému, a prorokuj proti němu i proti celému Egyptu. Mluv: Toto praví Panovník Hospodin: Jsem proti tobě, faraóne, králi egyptský, ohromný draku, který odpočíváš uprostřed svých toků a říkáš: »Ta řeka je má, já jsem si ji udělal« … Proto praví Panovník Hospodin toto: Hle, uvedu na tebe meč a vymýtím z tebe lidi i dobytek. Egyptská země bude zpustošena a obrácena v trosky. I poznají, že já jsem Hospodin. To proto, že farao řekl: »Ta řeka je má, já jsem si ji udělal«. Chystám se na tebe i na tvé toky. Obrátím egyptskou zemi v naprosté trosky, v zpustošený kraj od Migdólu po Sevénu a až k pomezí kúšskému … Budou poníženější než jiná království a nebudou se už vypínat nad pronárody, ztenčím jejich řady, aby nad pronárody nepanovali … Toto praví Panovník Hospodin: Učiním přítrž egyptskému hlučícímu davu skrze Nebúkadnesara, krále babylónského … Proměním nilská ramena v suchou zemi, vydám tu zemi do rukou zlovolníkům, rukou cizáků zpustoším zemi se vším, co je na ní; já Hospodin jsem promluvil.

Toto praví Panovník Hospodin: Zničím hnusné modly, odklidím z Memfidy bůžky, z egyptské země nevzejde už žádný kníže. Sešlu na egyptskou zemi bázeň.“

Již více než dva tisíce let kralují nad Egyptem cizinci. Tato dlouhá doba podřízenosti a poddanosti  je na jedné straně, tedy na straně lidské, velmi podivná, ale na druhé straně, na straně božské prozřetelnosti, nikoli. Starodávné egyptské království bylo plné bohatství a vzdělanosti a bylo velmi mocné. Proč muselo být takové království pokořeno? Jenom Bible svatá nám dává dostatečné vysvětlení. V proroctví o Egyptu je ještě jedna pozoruhodná věc. Totiž to, že bude poníženější než jiná království a že budou zničeny hnusné modly a bůžkové z Memfidy budou odklizeni. Tato dvě podivná proroctví se skutečně naplnila, což nám dává další pádný důkaz o pravdivosti proroctví.

A nyní, můj nekající příteli, co myslíš o zmíněných proroctvích a jejich pozoruhodných vyplněních? Nejsou snad velmi důležitá taková proroctví o našem Spasiteli, o městech Babylón a Týr a o egyptské zemi? Už věříš Mojžíšovi a prorokům nebo požaduješ, pošetilče, další důkazy? Pán Bůh nedá více důkazů, než kolik jich už dal. Máme dost důvodů, víc už jich není potřeba. Vaší povinností je studovat důkazy, které už máte. Proroctví a jejich naplnění, o kterých jsme právě uvažovali, představují jen malou část důkazů o věrohodnosti Božího slova. Avšak stačí, abychom nabyli přesvědčení, že Bible od Pána je hodna naší plné víry, že žádné slovo Bible svaté nepomine, dokud se všechno nenaplní.

A nyní, můj nekajícný příteli, jak můžeš pohrdat pozváním Pána Ježíše, jak můžeš dovolit, aby tvoje zaprášená Bible vydala svědectví o velikosti tvé lásky k světu, jak můžeš naplňovat svou duši marností, jak můžeš otravovat svou duši nevírou, jak můžeš ustavičně pít z kalicha rozkoše! Měl bys vědět, že to všechno nemůže změnit jednu velikou věc, totiž to, že rychle putuješ k soudné stolici, jak nás napomíná Pavel, když říká: „Vždyť se všichni musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém životě, ať dobré či zlé“ (2K 5,10).

Už zvažovaná prorocká slova nám dávají dostatečný důkaz věrohodnosti svatých písem. Pokud jsou slova Bible pravdivá, pak co vyplyne ze dne soudu? Ti, kteří věřili Mojžíši a prorokům, kteří milovali z celého srdce evangelium Kristovo, ti budou mít místo na pravici Pána Ježíše, ti budou slyšeti jeho povzbudivá slova, která čteme v Matoušovi 25,34: „Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa.“ Ale ti, kteří nechtěli věřit Mojžíšovi a prorokům, kteří nechtěli, aby náš Spasitel kraloval nad nimi, jaký rozsudek budou muset vyslechnout? Ve verši 41 téže kapitoly čteme: „Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům!“

Pokud snad někdo chce další důkazy o pravdivosti křesťanství, ať je hledá v modlitbě, v pravém pokání k Bohu a v živé víře v našeho Pána Ježíše Krista. Avšak existuje ještě jeden vzácný důkaz pro ty, kteří činí vůli Boží, a ten se nachází ve slovech Spasitele, když říká: „ Kdo chce činit jeho vůli, pozná, zda je mé učení z Boha“ (J 7,17). Miluješ-li Pána Ježíše z celého srdce, můžeš mít svědectví Ducha svatého, že jsi přenesen ze smrti do života. „Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.“

Nekajícný příteli, ty zůstáváš vzdálen od Krista ne proto, že nemáš dostatek důkazů pro pravdu evangelia, ale proto, že si upřímně nepřeješ k Němu hned přijít. Ty víš, že máme spasení jenom v Pánu Ježíši, ty víš, že On žádá celé srdce. Proč nedáš dnes svému Spasiteli celé srdce a vůbec všechno? Boží slovo prohlašuje: „Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru!“ Nezapomeňte Pavlova slova: „Co člověk zaseje, to také sklidí.“ Pokud chceme mít místo v nebi u Pána Ježíše, musíme ho zde poslouchat a žít jen pro Něj. Vždyť On sám říká v Lukášově evangeliu 9,26: „Kdo se stydí za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde v slávě své i Otcově a svatých andělů.“

 

Bible svatá budiž Tvoje heslo,

Budiž světlem Tvým a pravidlem,

Před níž pyšné pohanství v prach kleslo;

Ona buď národů vodítkem!

 

Ptej se jí a poznáš její cenu,

Hledej, čítej každodenně v ní;

Ona nese pokolení všemu

zprávu tuto: „Vámť jest spasení!“ 

 

******************************************

Název i text kázání je upraven do moderní češtiny. Upravil Mgr. Petr Papež.

Kázání „Nepotřebí více důkazův“ je ze souboru kázání s názvem Cena Duše, vydaného v Praze roku 1888.

Přidat komentář