Nic nás neznepokojí

• Ty vytrvej do konce. Pak odpočineš, ale na konci dnů povstaneš ke svému údělu. (Da 12,13)

Nemůžeme rozumět všem proroctvím, ale přesto na ně pohlížíme s potěšením, a ne s hrůzou. V Otcově rozhodnutí nemůže být nic, co by mělo jeho dítě oprávněně znepokojovat. I kdyby byla zřízena ohavnost zpustošení, pravý věřící nebude poskvrněn, spíše bude očištěn, zbělen a vyzkoušen. I kdyby země byla spálena, vyvolený nebude cítit ohněm. Uprostřed krachu hmoty a ztroskotání světů Pán Hospodin zachová své vlastní.

Pevně odhodlaní v povinnostech, stateční v boji, trpěliví v utrpení, jděme svou cestou, držme se své cesty, nescházejme z ní ani na ní neotálejme. Konec přijde; jděme svou cestou, dokud nepřijde.

Odpočinek bude náš. Všechno ostatní se houpe sem a tam, ale náš základ stojí pevně. Bůh spočívá ve své lásce, a proto v ní spočíváme i my. Náš pokoj je a vždy bude jako řeka. Úděl v nebeském Kanaánu je náš a my v něm obstojíme, ať se děje, co se děje. Danielův Bůh dá důstojný podíl všem, kdo se odváží rozhodnout pro pravdu a svatost jako Daniel. Žádné lví doupě nás nepřipraví o naše jisté dědictví.