Nutnost nového narození

• Musíte se znovu narodit! (J 3,7)

Nutnost nového narození je zjevná ze skutečnosti, že člověk je padlé stvoření. Bůh stvořil člověka, aby byl Božím obrazem podle Boží podoby (Gn 1,26) a radoval se ve společenství s Bohem. Svým odpadnutím si ale člověk znepřátelil svého Stvořitele, nemůže vystát blízkost toho jediného Svatého a utekl od něj.

Ve své přirozenosti je člověk naprosto zkažený, je otrokem satana, mrtvý v hříchu, takže není divu, že se potřebuje znovu narodit. Je bez Boží lásky, nemá žádné potěšení v Bohu, žádné zalíbení v nebeských věcech, žádnou schopnost duchovně jednat.

Jenom zázrakem Boží milosti je uschopněn k tomu, aby vstoupil do Otcova domu. Nebe je místo, které připraveno pro připravené lidi – pro ty, kdo byli „připraveni k účasti na dědictví svatých ve světle“ (Ko 1,12), neboť bez svatosti nemůže nikdo spatřit Pána (Žd 12,14).

Neznovuzrozený člověk by nebyl v žádném souznění s nevýslovnou čistotou nebeských nádvoří, nemohl by nalézat potěšení v přebývání a v životě na těchto místech, stejně jako hluchý se nepotěší symfonií a slepého nenadchne velkolepá nádhera zapadajícího slunce. Duchovní království vyžaduje duchovní povahu, proto se musí přirozený člověk znovu narodit – a musí se narodit z Boha, neboť samotné stvoření nemůže dát samo sobě víc, než čím samo ze své přirozenosti je.

Znovuzrození není pouhá vnější proměna, není to proces výchovy ani náboženského vzdělávání. Ne, znovuzrození znamená radikální změnu srdce a proměnu charakteru – vyjádření principů milosti a svatosti, které vedou k novým touhám, novým schopnostem a k novému životu. Takže se nemůžeme divit, že se člověk musí narodit znovu.