Odpočinutí lidu Božího

• Neboť do odpočinutí vcházíme jen my, kdo jsme uvěřili, jak bylo řečeno: ‚Přísahal jsem ve svém hněvu: Do mého odpočinutí nevejdou!‘ To řekl Bůh, ač jeho odpočinutí trvá od chvíle, kdy stvořil svět. (Žd 4,3)

A nyní si představme, milí v Kristu přátelé, že je nám to již z milosti dáno, že všichni velmi toužíme po tom, abychom vešli do Božího odpočinutí. Šťastní jste vy lidé, kteří po tom velice toužíte! Vám jistě bude dáno. Vy vejdete do Božího odpočinutí. Ale jak? Když jste již slyšeli náš text, otevřete ještě Římanům 15,4: „Všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději.“ Z toho vyvozuji: To, co se stalo tenkrát na poušti, to se stalo pro nás, abychom věděli, jak máme vejít, když oni nevešli. Tedy ta stará historie platí pro nás? Ty podrobnosti ne, ty jsou místní a časové, ale co se s nimi dálo, to v sobě ukrývá Boží zásady, principy, a ty platí na věky věků. Pán Bůh je jeden, má věčný plán, a my jsme všichni stejní, Boží materiál. Oni byli lidé tělesní, ale všichni Boží materiál. Rád bych vyložil trojí. V textu máte rozdělení:

I. Kteří jsme uvěřili. To je to první.

II.   Nevejdou v odpočinutí mé. Tak mi zní to druhé.

III.  Ačkoliv dokonána jsou díla od ustanovení světa. To je to třetí z toho, co bych rád vykládal.

Ale hodlám se ubírat opačným směrem.

I. Všechno je hotové od věků: Dokonána jsou díla od ustanovení světa.

Kdybyste to chápali, tak byste se potěšili. Pro tebe je milost přichystána a připravena. Tak se musíš dívat na věc. Když Bůh jen začne, už to znamená, že je všechno hotovo. Copak by něco začínal, kdyby nebylo jeho úmyslem to dokončit? Otevřete si, prosím, Židům 11,10: „A upínal naději k městu s pevnými základy, jehož stavitelem a tvůrcem je sám Bůh.“ Pán Bůh je inženýr, architekt. Ten se nedá do stavby, aby neměl všechno promyšlené. Dopodrobna stále má všecko před sebou, celek. Než kopal základy, již měl celek. On má své plány. Nemysli, že v tvém životě je něco bez plánů. On má své věčné plány, chce je ukázat. A vy už něco víte. On je všemohoucí, věčný, náramně moudrý. Odkud to víte? On vám to ukázal. Vidíte, jak se jedno k druhému znamenitě hodí; vidíte, že je moudrý a věčný, všechno pomíjí, ale jeho dílo obstojí a bude stát, když my tu už nebudeme. Ale chce ukázat, jak je svatý, svatý, svatý, jak je spravedlivý a jaká je neskonalá láska. Stvoří ráj, ne aby byl ráji konec, ale začátek; dopustí mrákotu a v té ukáže království Boží, krásné světlo, lilie v trní, ne v nebi, ale uprostřed trní!

Jisté věci jsou již dokonány. Vesmír je hotový. Když přijdete na novou hvězdu, to může být; možná, že je od stvoření světa, ale pro něj to nové není. On na den usoudil, kdy se objeví na vašem obzoru. Jak by mohla přijít, kdyby tu nebyla?

On tu však má lidi tělesné, porušené z jeho dopuštění, žádný nemá v sobě pokoj, a teď se lidskému pokolení dává poznat nesmírně milosrdně, shovívavě, snášenlivě od věků na věky. Chce tu mít lidské pokolení, aby ukázal své milosrdenství. Jak může takový svatý tak zacházet s lidmi? Byla doba, kdy to jasné nebylo. Ale přišla doba, kdy se ukázalo, že evangelium je věčné evangelium.

Narodil se Spasitel, který je Kristus Pán. Ten, který všechno uspořádal, vzal na sebe naše tělo, nesl můj hřích. Umřel pro můj hřích, vstal z mrtvých a se žádným z vás se nedomlouval. Probudí svědomí, a už jste obmyti jeho krví. To je dokonáno. Byla doba, kdy to nebylo dokonáno, kdy to bylo jen v radě Boží. Nikdy by nevolal „Je dokonáno“, kdyby nebylo všechno dokonáno. A co se tu ještě neukazuje, i to je v Božím úradku už dokonáno, to všechno je vymyšleno a hotovo, ale podle jeho úradku je to vázáno na čas. Ne, že by to nebylo, ono to je, ale váže se to na čas. Když má měsíc vyjít dvě hodiny po půlnoci, tak ho teď nemůžete vidět, ale měsíc tu je.

Výsledek se váže na čas a na jeho zákony. On učí: „Kdo se poníží, bude povýšen, kdo se povyšuje, bude ponížen.“ Jak se kdo povyšuje, tak bude ponížen. A kdo bude na světě nejvíce povýšen? Ten, který se na světě nejvíce ponížil, a to je on sám, Pán Ježíš. Jak bude oslaven? Tak, že ho budete mít rádi, tak, že vejdete do jeho odpočinutí. Kvůli tomu tady jste, a proto vám kážu, abyste vešli do Božího odpočinutí. A tím, aby byl Bůh oslaven. On na vás čeká. Všechno je hotové, a vy jste předurčeni, abyste vešli do jeho odpočinutí.

II. Ale to druhé říká, že nevejdete.

„‚Přísahal jsem ve svém hněvu: Do mého odpočinutí nevejdou!‘ To řekl Bůh, ač jeho odpočinutí trvá od chvíle, kdy stvořil svět.“ Jestli chcete vejít ve svém rozumu, já vám přísahám, že nevejdete. Nemyslete si, že to půjde vaší cestou! Když to vymyslel, tak to půjde jeho cestou. Přirozené věci jdou vaší, přirozenou cestou, ale jeho věci nejdou přirozenou cestou. To si nedáte vy a nedá vám to nikdo, žádný Jozue, ale sám Hospodin Spasitel, řecky Jézus, česky Ježíš. My tato jména přesně dělíme, ač znamenají totéž. Jozue, vzácný Boží hrdina, ale žádný Jozue vás nedovede do odpočinutí. Já vám přísahám, že z toho nebude nic. Ten marnotratný syn utíká, že prý dojde v širém světě krásných věcí. Nu, podíváme se! „Ano, jemu se to nepovedlo, ale kdyby byl opatrnější a usilovnější, tak to mohlo dopadnout lépe“, řeknete třeba. Nu, dělejte ideální pokusy, ale Slovo Boží vypravuje o Šalomounovi. Ten má všechny prostředky, všecky dary, aby to zkusil, co dovede člověk na světě pořídit a co povídá? „Marnost nad marnost. Jak jsem se uchýlil od Božích řádů, hned se to vymstí, i když jsem hledal pěknou věc.“ Otevřete si, prosím, Kazatele 1,8–9: „Všechny věci jsou tak únavné, že se to ani nedá vypovědět; nenasytí se oko viděním, nenaplní se ucho slyšením. Co se dálo, bude se dít zase, a co se dělalo, bude se znovu dělat; pod sluncem není nic nového.“ Bylo to pěkné, co jsem slýchal, ale umlklo to a duše má zůstala prázdná a doznávala: „To není to, co jsem si představoval.“ Pán Bůh má plány pro člověka přirozeného, ví, co dělat. A tak to půjde. Ne jinak.

V koho oni uvěřili? V toho nebeského Jozua – Krista Ježíše. „Já vám dám odpověď.“ Pomáhali jste mu někdo, když formoval svět? Žádný nepomáhal! Tady je kámen, hlína a zlato. Dobře, ale je tu něco lepšího: rostlina, travička, a ještě něco lepšího: brouk, kůň, a ještě něco pěknějšího. Přirozený člověk, i ten nejhorší je lepší než jelen, protože z něho může ještě něco být, z jelena už ne. Ale je tu ještě něco vzácnějšího: Člověk, který je vedený duchem Božím.

A nyní to třetí:

III. Neboť do odpočinutí vcházíme my, kteří jsme uvěřili.

Takového člověka tu vždycky bude mít, o to se postará. To duchovní se podává duchovně; On pošle svého svatého Ducha, a ten neomylně působí vždycky. Nikde žádná mýlka. „Já jsem se vždycky jen pachtil udělat štěstí sám!“ Konečně se vám otvírají oči, abyste viděli, že se vám chce dát sám. Touha po Božích věcech je začátek toho, že se vám dává. „Pojďte ke mně.“ On vás naučí věřit, on vás se sebou spojí a již zakoušíte, že krev Krista Ježíše, Syna Božího, očisťuje vás od každého hříchu. To jsou Boží fakta, to je dokonáno od věků a teď přišel ten tvůj den, abys to blahoslavené zakoušel. „Já vím, že Kristus je můj zastánce!“ A teď se začne dostavovat to Boží odpočinutí. Jak? Ty máš jistotu, že ti přeje. „Můžeš opět odpočinout, moje duše, neboť Hospodin se tě zastal.“ To znamená konec práce, která trápí; ne práce vůbec, ale té, která trápí. Nebudeš hledat štěstí, kde není, ale v Božím slově je tvoje štěstí. Teď začneš věřit ve štěstí, když najdeš odpočinutí v Pánu Ježíši. On se o tebe stará, ten Svrchovaný, ať přijde dnes a zítra cokoliv. Na všech svých cestách se nemusíš ničeho bát, snaž se ho poznávat. Nic na světě není pro tvé neštěstí. Ty se dáš krásně vést, všechno je ve tvůj prospěch: „Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha.“ Když to zakoušíš, to je Boží odpočinutí.

A teď vám kvetou vzácné věci, takové, které dříve nekvetly. Teď vám ukážu jednu přítelkyni ze Starého zákona. Čtete o ní v knize Rút, 3,1: „Neměla bych ti, má dcero, vyhledat odpočinutí, aby ti bylo dobře?“ Ona se stará o to, aby ta mladá osoba byla dobře zaopatřena! Ale zde je neskonale větší Přítel: „Jak pro tebe nemám hledat odpočinutí, ty milá Rút, aby ses měla dobře?“ Vám se to může zdát, že on volá a žádné odpočinutí nedává. To ho špatně znáte. Takový svrchovaný Pán, aby něco řekl a bylo to nadarmo? To jen vy to nevidíte. Když volá, to znamená, že někdo půjde, a přál bych si, kdybych to byl já; ale přeji vám všem, aby i u vás došlo na dokonalé odpočinutí. „Neboť do odpočinutí vcházíme my, kteří jsme uvěřili.“ Amen.

Kázáno 1. května 1910.