Pojal jsem nenávist k životu … (Kaz 2,17)

Tak uvažoval prorok Jonáš. Stejně uvažovali Job a Eliáš, Mojžíš a Jeremiáš. (Jon 3; Jb 6,9; 1Kr 19,4; Nu 11,15; Jr 20,14) Měli však pravdu – tito dávní muži – když se vzbouřili proti svému životu a Božímu nápravnému jednání? Velký apoštol Pavel to tak neviděl. Nikdo neměl se vším svým utrpením takový důvod pociťovat těžkosti života jako on. Jestli měl někdy člověk právo nenávidět život, pak to byl apoštol Pavel. Přesto při tom všem a při silné „touze odejít a být s Kristem“ – necítil ke svému životu nenávist. „Pro mě,“ říkal, „je život Kristus“ – ačkoli cítil, že umřít je zisk (Fp 1,21.23). Nenávidět svůj život by znamenalo nenávidět pomyšlení na Ježíše, na jeho přítomnost a jeho úsměv. Tyto poklady pro něj byly spjaty se samotným životem. Když dýchal, dýchal v něm Ježíš. Když cestoval, cestoval v něm Ježíš. Když trpěl, Ježíš trpěl v něm. V poutech, vězení a ranách, v bdění, únavě a postech, v nebezpečích na souši i na moři – čím byl jeho život v těchto a podobných situacích? Byl to Ježíš! Ježíš v jeho myšlenkách, Ježíš v jeho srdci, Ježíš stále přítomný v jeho duši. Dokud žil, byl jeho život Božím darem – prostředkem Pavlovy existence – tím živým stavem, do něhož byl Duchem vštípen Ježíšův život. Jak by tedy mohl nenávidět život? Vždyť by nenáviděl i jen pomyšlení na Ježíše!

Čtenáři, to je poučení pro tebe i pro mě. Ať je naším cílem být s Ježíšem, navždy skoncovat s hříchem a hanbou a vroucně toužit po slávě, ale nikdy nemít v nenávisti život, který nám Bůh dal jako požehnání.

Čtenáři, dříve než byly stvořeny světy, byl čas smrti, tvé i mé, pevně stanoven, a to naprosto přesně, v Boží věčné vůli; a až ta chvíle nastane, nic nás zde na zemi nemůže zadržet. Do té doby má s námi Bůh v době našich dnů nějaký záměr; něco, co je potřeba vykonat nebo vytrpět – a je naší slávou tento záměr naplnit.

Když Bůh říká: „Žij!“, je dobré žít. Když říká: „Příteli, pojď ke mně!“, je dobré zemřít. Pak, křesťane, ať už v nemoci, chudobě nebo bolesti; v péči, nejistotě nebo zármutku – život je pro tebe Ježíš. Tvůj život je drahý do posledního dechu a vzdechu, protože ho dává Bůh a proto, že v každém tvém dechu i vzdechu žije Ježíš. Neměj svůj život v nenávisti, nepohrdej jím, ale vždy ho cti kvůli Ježíši a žij vírou v toho, který vydal sám sebe za tebe! (Ga 2,20).