Překonávání obtíží

Znám jednoho bratra, který chtěl odejít do ciziny hlásat evangelium pohanům, ale do cesty se mu postavilo mnoho těžkostí, a proto řekl: „Vidím, že nejsem povolán k tomu, abych šel.“ Proč ne? Není snad povolán ten, jehož cesta není snadná? Kdybych v cestě nacházel překážky, o to více bych se považoval za povolaného ke službě. Cesta opravdové služby nikdy nepůjde hladce. Měl bych si říci: „Ďábel se mi snaží bránit, ale já to udělám navzdory všem ďáblům v pekle.“ Budeš snad vždycky chtít mít svůj chléb namazaný na obou stranách? Musí být tvá cesta vysypaná štěrkem a uhlazená zahradním válcem? Jsi snad rytířem na koberečku, kterému není souzeno bojovat? Pokud hledáš snadnou cestu, nejsi vůbec hoden být vojákem Ježíše Krista.

Potýkej se s obtížemi statečně... Jednou jsem pobýval na severu Skotska, kde byl na řetězu uvázaný divoký pes. Vyšel ven, já ho pohladil a on na mě vyskočil předníma nohama; pohladil jsem ho a zdálo se, že mě má obzvlášť rád. Pak vyšel ven jeho pán. „Pojďte od něj, milý pane,“ řekl, „nebo vás ten pes roztrhá na kusy.“ Ale to jsem nevěděl, takže když jsem procházel kolem, zdálo se, že ví, že se ho vůbec nebojím, a tak se do mě nepustil. Stejně tak se, křesťané, nelekejte svých protivníků.