Šibolet

• On však řekl: „Sibbolet.“ (Sd 12,6)

Byla to jen drobná odchylka v jednom písmenu, ale znamenala smrt pro muže, který se jí dopustil. Jedno malé písmeno a celý zázrak a krása lidského života byly ztraceny. Pokoj celé země byl v ohrožení jen kvůli háčku nad písmenkem. Tato scéna se stala příslovečným příkladem pro ty, kdo vyžadují splnění nějakého svévolného testu, než přijmou své bližní do své sekty či církve. Ale jak vděční bychom měli být, že naše přijetí do Božího království nezávisí na naší výslovnosti, že skutečnost nového zrození není prověřována přesností, s jakou vyslovujeme vyznání víry, že nebudeme vykázání od bran Nového Jeruzaléma proto, že se nám nepodaří vyslovit písmeno „š“!

To, zda nás Bůh přijímá, nezávisí na síle naší víry. Žena, která byla uzdravena, měla o víře a Kristu velmi povrchní představy. Domnívala se, že požehnání přinese pouhý dotek Ježíšova oděvu, a přesto byla uzdravena. Umírající lotr měl jen matnou představu o Ježíšově majestátu a moci, a přesto vstoupil do ráje v jeho společnosti. To, co je pro nás nejdůležitější, není víra ve smyslu vyznání, ale důvěra. Není to naše víra v Krista, ale naše důvěra Kristu. Není to naše schopnost odpovědět na otázky z katechismu, ale to, že k Pánu přicházíme a nacházíme odpočinek pro své duše – pouze to je nutné, abychom překročili brody Jordánu. „Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení“ (Ř 10,9–10).