Skotsko se díky koordinovanému útoku na Kate Forbesovou stalo „zemí šelmy“
Soustředěný útok na Kate Forbesovou ze strany médií, „twitterové komunity“, politických oponentů i její vlastní strany ukazuje, že to nesouvisí s pouhou politikou, ale s temnotou našeho národa, který stále rychleji odmítá vše, co je dobré, svaté a pravdivé. Země Knihy se stala zemí Šelmy a všechny, kdo chtějí stát při Pánu Ježíši Kristu a za ním, čekají těžké dny.
Křesťanští i sekulární komentátoři píšou o pokryteckém honu na čarodějnice, který je vedený proti Kate Forbesové ve jménu „tolerance“, o náboženské diskriminaci (a zbabělosti), která pronásleduje křesťana ohledně jeho postojů k homosexualitě, zatímco kolem muslima chodí po špičkách a o absurdní ironii, která spočívá v tom, že se poslušnost kultu „trans“ stává měřítkem přijatelnosti v politice – což je právě ta otázka, která nakonec potopila Nicolu Sturgeonovou.
Brendan O'Neill shrnuje iracionální pomatenost „pokrokových“ elit naší politické vrstvy s jízlivou průrazností: „Vytvořili svět, v němž děti nemohou číst původní knihy Roalda Dahla, protože by se cítily uraženy slovem „tlustý“, ale mohou číst příběhy transvestitů se jmény jako Flow Job (Proměnlivý Job). Svět, ve kterém je pravděpodobnější, že se vám bude dařit dobře, když uvěříte, že onen násilnický mužský trýznitel žen je žena, než když uvěříte tomu, co o manželství říká Bible. Poslouchejte, Kate Forbesová není blázen.“
Je to tak; ale pokud publicita kolem „kontroverzní“ kandidatury někoho tak zdravého, čestného a slušného, jako je Kate Forbesová, pomůže odhalit pokleslé myšlení těch, kteří jsou v kuloárech moci, bude to jen dobře. Opravdu si máme myslet, že pravdivé odpovědi politiků jsou důkazem podezřelé naivity, kterou je třeba opovrhovat, a ne poctivosti, které je třeba si vážit, nebo že víra v sexuální čistotu a její praktikování je znakem fanatismu, který je třeba odradit, a ne krásy, kterou je třeba obdivovat?
Zdá se však, že nejen politické elity, ale i celé Skotsko je na cestě k tomu, co Rod Dreher nazval „měkkým totalitarismem“ kulturního marxismu, mnohem dál než ostatní země Spojeného království[1]. Od decentralizace a zejména za vlády SNP[2] (podporované ještě extrémnější agendou Zelených) se skotská společnost stále rychleji řítí směrem k hegemonii bezbožného pohanství.
Výsledkem je, že ačkoli onen pověstný „člověk z ulice“ na první pohled vidí pošetilost genderové redefinice, existuje všudypřítomná kultura strachu, takže každý, kdo chce být považován za „mainstream“, ví, že musí sklonit hlavu a přinejmenším se poklonit převládající ideologii – protože „kdo by proti ní mohl bojovat?“
Na loňské ustavující schůzi Skotské unie pro svobodu slova se sešli mnozí akademici, spisovatelé, aktivisté a další (včetně křesťanů), kteří vyjádřili názor, že skotská společnost je v rámci Spojeného království nejvíce náchylná k cenzuře a „cancel“ kultuře.
Na pracovišti se s tím setkává mnoho lidí, přičemž nejvíce se to projevuje ve školách. Učitelé mi řekli, že jen ti, kteří jsou na dohled důchodu, jsou ochotni vyjádřit své obavy proti náporu ideologie LGBTQI; mladší učitelé, kteří usilují o povýšení, se neodvažují rozhoupat loď, a tak potlačují své obavy, nebo častěji (zejména u těch čerstvě vystudovaných) přijímají tuto agendu s nadšením.
To, že by školy měly být v první linii, by nás nemělo překvapovat; slovy rozsudku Nejvyššího soudu Spojeného království proti nechvalně známému programu skotské vlády ohledně „osobních zájmen“: „První, o co se totalitní režim snaží, je dostat se k dětem, odtrhnout je od podvratných a rozdílných vlivů jejich rodin a vštípit jim takový pohled na svět, jaký mají jejich vládci.“
Tato legislativa byla zrušena, ale ideologická hnací síla, která za ní stála, je stále na svobodě a de facto získala to, co bylo v roce 2016 v tomto historickém rozhodnutí de iure ztraceno. To, co se již dávno zmocnilo vysokých škol a rozšířilo se do většinového myšlení středních vrstev, je nyní na nejlepší cestě k úplnému ovládnutí školních dětí, a to až po ty nejmladší. Brzy budou nejméně vzdělaní lidé stejně „převychováni“ do nového „mainstreamového“ myšlení jako ti nejvzdělanější.
V roce 1972 můj otec citoval lorda Hailshama, který tehdy řekl, že „naši zemi před našima očima ničí spiknutí intelektuálů bez víry, delikventů bez cti, hochštaplerů bez lásky a soucitu, mladých mužů, kteří nejsou schopni snít sny, a starců, kteří nikdy nepoznali, co je to mít vize“.[3] Oč více je tomu tak dnes.
Kořenem problému generace, kde panuje naprostá duchovní slepota, kde mladí ani staří nevidí a zbavují se zábran, však nejsou mainstreamová média, ale to, čemu se dnes říká „mainstreamové křesťanství“. K útoku na Kate Forbesovou se přidali i ti, kteří se snaží popřít, že by její názory mohly být nazývány „mainstreamovým“ křesťanstvím, jak tvrdila.
Reverendka Lorna Hood, držitelka Řádu britského impéria (OBE), držitelka titulu Čestný kaplan krále (QHC)[4], bývalá (2013) předsedkyně Nejvyššího shromáždění skotské církve (The Church of Scotland), se rychle ozvala na Twitteru: „Největší církev ve Skotsku, The Church of Scotland, umožňuje duchovním uzavírat manželství osob stejného pohlaví a nedávno anglikánské společenství odhlasovala, že kněží mohou žehnat vztahům osob stejného pohlaví. Nikdy nesmíme zapomínat, že základním principem křesťanství je láska, respekt a tolerance.“
Kromě žalostné definice „základního principu“ křesťanství (v němž nezmiňuje Krista, hřích ani spásu) a zkreslení toho, co znamená „anglikánského společenství“ (jehož většina odmítla arcibiskupa z Canterbury jako vůdce anglikánské církve kvůli jeho heterodoxii) je poselství zcela jasné: ortodoxní křesťanství je za hranicí, je to odporný přežitek „přísných“ sekt, jako jsou vysmívaní „Wee Frees“ (což je pejorativní označení Svobodné skotské církve), a to navzdory tomu, že např. bývalý vůdce Skotské národní strany (SNP) v britském parlamentu Ian Blackford, rovněž člen Svobodné skotské církve, se od ortodoxní víry distancoval a pevně se postavil za „hlavní proud“, když označil manželství osob stejného pohlaví za „úžasnou věc“.
„Kdo proti tomu může bojovat?“ – a dát národu, který tak katastrofálně ztratil oporu v realitě a morálce, novou perspektivu zdraví, celistvosti a naděje?
Ne církev, která touží po chvále „mainstreamu“ a zbaběle se vyhýbá bolesti mučednictví. Pouze církev, která ví, že Ježíš je Pán, a to takový, jak řekl Kuyper: „V celém viditelném i neviditelném vesmíru není ani centimetr čtvereční, nad nímž by Kristus, který je svrchovaným Pánem všeho, nevolal: ‚Toto je moje!‘“
„Teď musí Boží lid osvědčit trpělivost a víru“ (Zj 13,10) – to je výzva k nebojácnému svědectví o pravdě. Čím zuřivější bude útok, tím jasněji bude zářit světlo pravdivého svědectví, jak náš Pán slíbil: „Budou vás pronásledovat … a vodit před krále a vládce pro mé jméno. To vám bude příležitostí k svědectví … které nedokáže přemoci ani vyvrátit žádný váš protivník“ (Lk 21,12–15).
Skutečné svědectví něco stojí; samotné slovo martyreo v sobě nese utrpení. Ale žádná cena – ani celý svět, natož přijetí „mainstreamovou“ společností nebo bydlení v Bute House (sídlo skotského premiéra) – nestojí za ztrátu tohoto svědectví nebo skutečnou odměnu, kterou přináší (Mk 8,35). Svůdce celého světa, odporná šelma, která stojí za každým pozemským žalobcem našich bratří, je přemožena „pro krev Beránkovu a pro slovo jejich svědectví. Nemilovali svůj život tak, aby se zalekli smrti“ (Zj 12,11).
Boží výzva pro každého opravdového křesťana a církev v první linii v temných dnech, ve kterých žijeme, včetně Kate Forbesové, je, abychom se odhodlaně opásali pásem pravdy, věrně opatrovali pravé evangelium pokoje a „stáli pevně“ – bez ohledu na pozemské ztráty, které z toho mohou plynout. Ztratit s Bohem znamená zvítězit – ve všem, na čem skutečně záleží.
[1] Rod Dreher, Live Not By Lies: a manual for Christian Dissidents [Nežít podle lži: návod pro křesťany v disentu], Sentinel, 2020.
[2] Skotská národní strana (Scottish National Party).
[3] James Philip, The corrupting influence of the mass media [Zhoubný vliv sdělovacích prostředků], Holyrood Abbey Record, April 1971.
[4] Už má svou odměnu (viz Mt 6,5).
Přidat komentář