Stačil kříž pro všechny?

Ti, kdo obecně přijímají doktrínu čás­teč­ného či omezeného smíření, ji často vysvětlují následující frází: „Zástupná oběť smíření je dostatečná pro všechny, ale účinná jen pro vyvolené.“ S tímto tvrzením se lze do­konce setkat i u některých nejuzná­va­něj­ších teologů, jako jsou Hodge, Shedd, Buswell a jiní. I když žádný kalvinista nepopře vnitřní potenciál Kristovy smrti zachránit všechny lidi, bylo-li by to součástí Božího plánu a úmyslu, pokládám užívání takové fráze za problematické. Věřit v nekonečný vnitřní potenciál Kristovy smrti není totéž jako prohlásit: „Jeho smrt je dostatečná pro všechny lidi a účinná jen pro vyvolené.“ Zdá se, že druhá část této fráze připisuje Kristu úmysl nebo záměr zemřít na místě všech lidí a všem po­skyt­nout možnost vy­užívat výdobytky jeho smrti, jako je vykoupení či usmíře­ní. Avšak tento závěr se neshoduje s biblic­kým pohledem na vykoupení ani s kalvinistickým chápáním omezeného smíření. Mým záměrem je poukázat na to, že tato fráze pozbývá významu a vhodně nevy­stihuje povahu vykoupení. V koneč­ném důsled­ku nerozlišuje konkrétní zástupnou oběť smíření od obecné či univerzální zástupné oběti smíření.

Proč se v diskuzi o vykoupení používá výraz „dostatečné pro všechny“?

Podíváme se na některé důvody, které pravděpodobně vedly k tomu, že se uvedený výraz obecně ujal v diskuzích na toto téma. Zdá se, že se uživatelé této fráze především snaží zjemnit dopad doktríny omezeného smíření na přirozenou mysl posluchačů, protože to skutečně není jednoduchá záležitost k pochopení. Vět­ši­na lidí nežádá teologické pojednání, chce jen jednoduchou odpověď (a prosím, ať není delší než 3 minuty). Proto říkáme: „Jeho smrt byla dostatečná pro všechny, ale účinná pouze pro vyvolené.“ To se možná snadno pamatuje, ale v záj­mu stručnosti byla obětována přesnost a celistvost. Člověk užívající tuto frázi předjímá námitky vůči doktríně a místo toho, aby poskytl skutečnou odpověď, předstírá, že tyto námitky rozptyluje vyhlašováním uni­ver­zální aplikace vykoupení. Tím však jen potenciální námitky potlačuje a často za sebou nechává neuspokojeného tazatele, který se škrábe na hlavě a přemýšlí, jak tomu má vůbec rozumět.

I přesto že tento výrok používají dobří kovaní kalvinisté, kteří nemají v úmyslu se vyhnout doktríně omezeného vykoupení, to z něho ještě nedělá platnou nebo vhodnou frázi. Zdá se, že se tento výrok používá z několika skrytých důvodů. Věřím, že mezi ně patří následující:

• Strach, že by Bůh mohl být obviněn z nespravedlnosti, kdyby vykoupení nebylo tak nějak pro všechny.
• Univerzální aspekt vykoupení je považován za nezbytný, aby mohlo být všem lidem nabízeno evangelium v celé své plnosti.
• Vykoupení musí být poněkud přizpůsobeno i pro nevyvolené, aby bylo možné jejich nevíru prohlásit za neomluvitelnou.
• Protože Kristus je ve své osobě božský a nekonečný, platí to i pro jeho dílo na kříži, proto jeho smrt je dostatečná pro všechny.

Když to všechno zvážíme dohromady, dopracujeme se k jistému pocitu logic­kého opodstatnění výroku „dostatečné pro všechny“. Rád bych ale prokázal, že pokud budeme uvažovat nad každým bodem zvlášť, dojdeme k závěru, že jde o důvody buď neplatné, nebo se na ně a obavu v nich obsaženou může odpovědět jiným způsobem. Pojďme se na tyto body podívat jednotlivě.

Za prvé, obava, že by Bůh mohl být obviněn z nespravedlnosti, kdyby vykoupení nebylo zajištěno tak nějak pro všechny. Odpověď: Na milost zahrnující jen některé, a ne všechny, nelze nahlížet jako na nespravedlnost. Jak prohlásil R. C. Sproul, všechny potenciální Boží skutky by mohly spadat do dvou kategorií: spravedlivé a mimo-spravedlnost. Pod mimo-spravedlností však máme podkategorie – nespravedlnost a milost. Milost není spravedlnost, ale zcela jistě to není nespravedlnost. Boha nelze obvinit z nespravedlnosti. Zdá se, že přemýšlíme následovně: Pokud Bůh nejed­ná s každým stejně a neposkytuje všem stejnou milost, je nespravedlivý. To je prostě špatné uvažování a dobrý příklad vlivu „pádu“ na schopnost člověka přemýšlet jasně. Tento důvod nenachází opodstatnění v Písmu ani v logice.

Za druhé, univerzální aspekt vykoupení je považován za nezbytný, aby mohlo být evangelium plně nabízeno všem lidem. Odpověď: Pravda evangelia má být vyhlašována všem lidem. Napří­klad: Všichni lidé jsou pro svůj hřích odsouzeni a určeni pro peklo. Není jiného úniku než víra v Krista. Boží milostí je všem, kteří v něho věří, odpuštěno a budou zachráněni. Věřte v Pána Ježíše Krista a budete zachráněni! Tato pravda není závislá na univerzálním aspektu nebo všeobecném úmyslu vykoupení. Ve skutečnosti rozsah vykoupení a jeho dostatečnost nebo účinnost nemá žádný přímý vliv na poselství evangelia.

Podle J. I. Packera, „Kázat evangelium neznamená říkat lidem, že Bůh zaměřuje svou lásku na každého z nich a že Kristus zemřel, aby každého z nich zachránil. Vědomí, že jsem objektem Boží věčné lásky a Kristovy vykupitelské smrti je součástí ujištění jednotlivce… a je třeba vyvozovat jej ze skutečnosti, že člověk uvěřil, ne navrhovat jej jako důvod, proč by měl člověk věřit.“

Nebo jak řekl John Owen:

„Nikdo není ani jednou evangeliem povoláván, aby se pídil po Božím účelu a úmyslu ohledně konkrétního cíle Kristovy smrti, každému se dostává plného ujištění, že jeho smrt bude prospěšná těm, kdo v něho věří a poslouchají ho.“

Úkolem kazatele je vysvětlit, proč člověk potřebuje Krista, jeho dostatečnost k záchraně a jeho nabídku sebe samého, jako Spasitele, všem, kdo se k němu opravdově obrátí. Pokud zvěstujete poselství evangelia, které si nárokuje všeobecné zaopatření ve vykoupení, pak nezvěstujete evangelium Písma.

Za třetí, vykoupení musí být nějakým způsobem přizpůsobeno i pro nevyvolené, aby bylo možné jejich nevíru prohlásit za neomluvitelnou. Odpověď: I kdyby Kristovo vykoupení nezahr­no­valo ani jednoho člověka, nebyla by to stále naše vina, že hyneme? Copak by nás to i tak nenutilo říkat, že nemáme výmluvu? Proč si musíme myslet, že když je zajištěno vykoupení, pak lidé nemají výmluvu? Apoštol Pavel nikdy nehovoří o tom, že by vykoupení činilo lidi neomluvitelnými nebo že by na jeho základě byli odsouzeni! Vykoupení neslouží k tomu, aby lidé neměli výmluvu, ale k tomu, aby zachránilo některé z těch, kdo již bez výmluvy před Bohem stojí. Vykoupení vztahující se na určené jednotlivce nepotřebuje omluvu o nic víc, než tatáž povaha účinného povolání nebo nepodmíněného vyvolení. Umíte si představit, že bychom stejnou frázi používali u těchto doktrín: Účinné povolání je dostatečné pro všechny, ale účinné jen pro vyvolené. Nebo: Boží nepodmíněné vyvolení je dostatečné pro všechny, ale účinné jen pro vyvolené. Z toho, myslím, zřetelněji vyplývá nesmyslnost takového výroku.

Za čtvrté, protože Kristus je ve své osobě božský a nekonečný, platí to i pro jeho dílo na kříži, a proto je jeho smrt dostatečná pro všechny. Odpověď: Je nelogické přesunout se od božství oběti k dostatečnosti pro každou osobu. Takový závěr předpokládá, že Božství nemůže vykonat nic, co se dá spočítat. Když Ježíš nasytil pět tisíc, rozmnožení chleba bylo pro­je­vem Boží moci. Nebyly však rozmnoženy všechny bochníky na světě, jen ty určené pěti tisícům, které bral do ruky a žehnal je. Opět, vzkříšení Lazara z hrobu bylo pro­jevem Boží moci (tudíž neomeze­ným). Byl však omezen na Lazara. Prohlásit, že vzkříšení Lazara bylo dostatečné pro všechny, ale účinné jen pro Lazara, dává jen malý smysl, pokud vůbec nějaký. Je zjevné, že Kristus měl moc vzkřísit, kohokoliv si vybral. Skutečností je, že si zvolil vzkřísit jen Lazara, a proto se jeho božský skutek omezil jen na něj.

Ještě si něco řekněme k tomuto bodu – Kristova přirozenost tím, že je božská, a proto neomezená, nezvyšuje intenzitu nebo množství toho, co na něho bylo vloženo na kříži. Jeho přirozenost mu umožňuje snést cokoliv. Naše hříchy nejsou neomezené a my také nejsme neomezení, to Kristus je nekonečný. Kristus nesl trest za hříchy konečného počtu lidí. Jeho božská přirozenost zajistila, aby úspěšně snesl věčný hněv právě kvůli těmto hříchům, nehledě na jejich velikost nebo množství. Jeho vykoupení je dostatečné pro všechny, kterým bylo určeno. Stačí pro všechny, jejichž hříchy na něho byly vloženy, nezáleží na jejich množství. Otázkou je, byl Kristus skuteč­ným zástupcem všech a nesl potrestání za všechny, nebo jen za některé? Doktrína omezeného vykoupení říká, že za některé, tedy vyvolené, jinak by byli spaseni všichni. Prohlášení, že jeho smrt byla dostatečná pro všechny, nebo že jeho vykoupení bylo dostatečné pro všechny, má zcela jistě jiný význam.

I kdyby naší motivací bylo pomoci ně­komu pochopit konkrétní pravdu ohled­ně doktríny vykoupení, nemyslím si, že užívat takového jazyka je v po­řád­ku. Pokud výše uvedené důvody k používání tohoto výroku nejsou platné, což jsem se pokusil ukázat, potom fráze „dostatečné pro všechny“ je nevhodná, protože může zapříčinit mylné porozumění. Pokud používáme teologicky nepřesný jazyk, což platí pro tento případ, brzy zjistíme, že se zabýváme mylnými teologickými myšlenkami, abychom vysvětlili svá pochybná tvrzení. V tomto případě se můžeme ptát, jak někdo vysvětlí racionální rozdíl mezi vykoupením, které je „dostatečné“ pro všechny lidi, a tím, které je „účinné“ pro ty, kdo jsou spaseni?

Jaké omyly se skrývají v „dostatečnosti pro všechny“?

Jeden omyl tohoto výroku tkví v jeho nedostatečně přesném rozlišení mezi vykoupením a účinným povoláním. Obhajobou názoru, že Kristova smrt byla dostatečná pro všechny, ale účinná jen pro vyvolené, vyvoláme tendenci definovat rozsah vykoupení s ohledem na osobní aplikaci prostřednictvím Ducha svatého.

Příklad můžeme najít v díle W. G. T. Shedda, předního kalvinistického teo­lo­ga 19. století, který zastává vykoupení „dostatečné pro všechny“. Shedd ve své rozpravě o rozsahu vykoupení rozlišuje mezi pasivním a aktivním významem. „Pasivně,“ tvrdí, „je rozsah vykoupení neomezený.“ Aktivně, což, jak říká, naznačuje akt rozšíření, je omezené. Shedd pokračuje:

„Rozsah vykoupení v tomto smyslu [aktiv­ním] znamená jeho osobní apli­kaci na jednotlivce skrze Ducha sva­té­ho. Nyní je rozsah záměrem. Otázka: Jaký je rozsah vykoupení? nyní znamená: Na koho se vykoupení účinně vztahuje?“

Toto v základě ztotožňuje doktrínu účin­ného povolání s vykoupením! Odstraňuje to všechnu účinnost samotného vykoupení a činí Kristovo dílo na kříži pouze provizorním! Pokud zemřel do­sta­tečně za všechny a jediná zvláštnost je v osobní aplikaci Duchem, potom nechápu, jak to člověk může rozlišit od univerzálního vykoupení arminiánů, kteří tvrdí, že Kristus zemřel za všechny lidi, přičemž výhody z toho plynou jen těm, kdo věří. Rozdíl mezi těmi dvěma neleží ve vykoupení, ale v účinném povolání Duchem.

Sheddův problémem je, že se rozhodl pro­hlásit: „Kristova smrt je dostatečná pro všechny.“ Nyní se musí pokusit vysvětlit, co tím myslí. I když jeho konkrétní uva­žování může být unikátní, jeho základní řešení ne. Aby nalezl nějaký důležitý rozdíl mezi dostatečností a účin­ností, obrací se na působení Ducha při aplikaci. To je typický problém názoru „dostatečnosti“, a řešení je v tomto případě chybné.

V jiném pokusu o vysvětlení toho, jak může být Kristova smrt dostatečná pro všechny, se Alexander Hodge chopil odlišného přístupu. Prohlašuje, že vykoupení objektivně „odstranilo právní překážky z cesty všem lidem.“ Toto vysvětlení se stalo docela oblíbeným, ale není bezproblémové.

Pokud veškeré právní překážky ke spa­sení člověka byly odstraněny, co mu tedy brání v tom, aby byl spasen? Říkáte, že jeho nevíra? Logicky nevíra je tedy jediný důvod, pro který jsou lidé odsouze­ni. Není však nevíra hříchem, za který Kristus vytrpěl právem vyžadovaný trest? Jistě, neboť i vyvolení se kdysi pro­vi­nili nevírou. Říkáme tedy, že vytrvalá nevíra spadá do odlišné kategorie, jak tvrdí někteří? Co tedy člověk, který nikdy neměl možnost odmítnout? Pokud byly veškeré právní překážky k jeho spáse odstraněny, a on nikdy neslyšel o Ježíši, pak jistě není žádný spravedlivý důvod, proč by měl být odsouzen. Je tedy spasen? Pokud ano, bude lepší, když nikomu nebudu zvěstovat evangelium. Po­kud ne, za co je odsouzen? Uspokojivou odpověď jsem ještě nedostal.

Navíc, pokud je každá právní překážka pro všechny lidi odstraněna, pak není žádný důvod pro to, aby se Bůh ještě na někoho hněval. Odstranit právní překážky znamená uspokojit Boží spravedlnost a jeho hněv. Proč tedy Písmo dále vyučuje něco jiného? “Pro takové věci přichází Boží hněv” (Ko 3,6). A opět: “…neboť pro tyto věci přichází Boží hněv na syny neposlušnosti” (Ef 5,6 ČSP). Odpověď je, že právní překážky nebyly odstraněny pro všechny lidi, ale pro vyvolené, pro všechny ty, za které Kristus zemřel, aby bylo zjevné, že je spravedlivý a ospra­ve­dl­ňuje toho, kdo žije z víry v Ježíše (Ř 3,26). Boží hněv a Boží spravedlnost jsou uspokojeny pro ty, jejichž se Kristus stal zástupcem, a to nejsou všich­ni lidé, ale jeho milostí alespoň někteří.

Že Kristus byl ve své osobě a svou smrtí zcela schopen dosáhnout usmíření za všechny hříchy všech lidí, je nad veškerou pochybnost. Avšak prohlášení, že vlastní vykoupení bylo dostatečné pro všechny lidi, je třeba zpochybnit. Prezentovat vykoupení jako dostatečné pro všechny zabraňuje pochopit jeho pova­hu, jakožto skutečné uspokojení a skutečné zastoupení v trestu. To lze spatřit v mnoha současných úpravách vykoupení, kdy dochází k pokusům vyložit Kristovu smrt v malém nebo žád­ném spojení s Božím zákonem, spra­ve­dl­ností nebo svatým hněvem. Ve skuteč­nosti mnozí zcela odmítli myšlenku konkrétního trestu v zastoupení jako zastaralou nebo nemorální či obojí. Také, „odstranit nezbytné spojení mezi vykoupením a uspokojením božské spravedl­nosti zba­vu­je Kristovu smrt celé její morální vzne­še­nosti a redukuje ji na úžasné dílo romantické extravagance.“

Proto, pokud my, jako kalvinisté, směle trváme na aspektech vykoupení – zástupném a právně trestním, musíme se bránit aplikaci této myšlenky na všechny lidi bez výjimky prohlašováním, že je do­statečná pro všechny. Jak Tom Nettles pro­hlásil, činíme-li to, odsunujeme tím vykoupení do neúčinného stavu a náš názor nezbytně obsahuje prvky ne-zás­tup­nosti.

Závěrečné poznámky

Prohlásit, že Kristova smrt na kříži zajistila vykoupení dostatečné pro všechny, je jako tvrdit, že on usmířil hříchy všech lidí, což je v základě myšlenka uni­ver­zálního vykoupení. Tato mylná představa nás nutí k tomu, že spolu s těmi, kdo zastávají univerzální vykoupení, říkáme opak toho, co máme na mysli.

William Cunningham (1805–1861) nám zprostředkovává vhled do potenciálního nepochopení reformovaného postoje, který nás volá k opatrnosti při používání fráze „dostatečné pro všechny, účinné pro vyvolené“.

Toto rozlišení obecně využívali akademikové a často se na něj při této debatě odvolávali, což by se slušelo vysvětlit. Byli zvyklí říkat, že Kristus zemřel za všechny lidi dostatečně a účinně za vyvolené – sufficientur pro omnibus, efficaciter pro electis. Někteří ortodoxní teologové, sám Kalvín mezi nimi, kteří psali předtím, než se rozsah vykoupení stal předmětem komplikované debaty, připouštěli, že tento akademický postoj by mohl být pravdivý. Když však kvůli sporu byl celý diskutovaný problém vynesen na světlo, ortodoxní teologové obecně odmítli přijmout uvedený způsob formulace, protože zdánlivě připisuje Kristu záměr nebo úmysl zemřít na místě všech, a přinést tak všem výhody plynoucí z jeho smrti, jako je vykoupení nebo usmíření. Učenci nezavrhli výrok proto, že by měli pochybnosti nebo popírali vlastní potenciál Kristovy smrti k záchraně všech lidí, ale protože výrok – ať už to byl původní úmysl, či ne – byl formulován, jakoby navrhoval myšlenku, že Kristovou tou­hou a úmyslem bylo, aby svou smrtí poskytl všem lidem podíl na zvláštních účincích vylití jeho krve. Kalvinisté nemají námitky proti používání výroku, že Kristova smrt – v objektivním pohledu, mimo jeho záměr a plán – byla dostateč­ná pro všechny a účinná pro vyvolené, protože tento výrok ve své první části jen prohlašuje svou neomezenou vnitřní do­statečnost, s čímž lze souhlasit; původní akademická podoba výroku – totiž, že zemřel dostatečně za všechny – však může vést k pochopení, že když zemřel, bylo Jeho úmyslem, aby všichni získali nějakou záchranu a měli trvalý přínos z jeho smrti.