Světlo pro mé nohy!

• Svíce nohám mým jest slovo tvé. (Ž 119,105 KRAL)

Boží slovo je jako svíce nebo lampa pro nohy. Je to „lampa“, nikoliv žhavé slunce. Není to ani maják, ale obyčejná svíce nebo lampa, kterou lze nosit v ruce.

Je to svíce „pro nohy“, která nesvítí moc daleko, neosvětluje polokouli, ale svítí jenom na ten malý kousek cesty pod nohama poutníka.

Zákon Božího vedení zní: „Krok za krokem.“ Ten, kdo si v noci svítí na potemnělé cestě svící nebo lampou, vidí před sebou jen na krok. Když udělá ten jeden krok, poponese svící dopředu a pak jednoduše udělá další krok. Nakonec se bezpečně dostane až do cíle, aniž by jen jedinkrát udělal krok do tmy. Celá cesta byla osvícena, i když vždy jen na jeden krok. To je obvyklý způsob Božího vedení.

Pokud je toto způsob, jakým nás Bůh vede, nikdy by pro nás nemělo být těžké najít cestu. Nikdy není daleko nebo nepřístupná, ale vždycky je blízko. Nikdy není za obzorem ani ve tmě, protože Bůh nás nevede tam, kde nevidíme. Věc, o které si myslíme, že bychom ji měli udělat, ale která se stále topí v nejasnostech a nejistotách, zatím není tím, co máme dělat, i kdyby to mělo být jen o maličko dál, než jsme schopni jasně dohlédnout. To, co máme udělat v daný okamžik, je vždy jasné – a bude to jasné tak daleko, jak daleko půjdeme. Když uděláme to málo, co je jasné, světlo, které neseme, se posune a osvítí další krok.

Ježíš řekl: „Kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě.“ Prosté následování Krista bez zbytečných otázek a pochybností odstraňuje veškeré zmatky z křesťanského života a přináší hluboký pokoj. Nikdy nejsme v situaci, kdy bychom Pána neměli následovat. A pokud jsme mu blízko a neustále ho následujeme, nikdy nás nenechá v nevědomosti ohledně toho, co po nás chce.

Naše každodenní modlitba by tedy měla znít: „Upevni mé kroky tím, cos řekl, dej, ať žádná ničemnost mě neovládne“ (Ž 119,133).