Tajemství moci (2. část)

Jak mám zůstat v tomto požehnaném stavu?

O to se postará Ježíš. Důvěřuj mu, že tě zachová ve víře. Zpočátku to může být námaha zachovávat se v Boží lásce, ale bude to stále snazší, až se to nakonec stane druhou přirozeností. Pak budeš více myslet na to, co ti říká on, než na to, co říkáš ty jemu. Pak se budeš mít stále na pozoru, abys zachytil sebemenší šepot jeho hlasu, sebemenší projev jeho vůle. Pak budeš každý plán a záměr dávat na královu váhu dříve, než ho uvedeš v život, nebo ho dokonce předložíš svému nejdražšímu příteli. Pak budeš neustále zakoušet, že jsi údem jeho těla, který je ve všem závislý na hlavě, která ho řídí a dodává mu veškerou potřebnou sílu. Pak budeš mít na rtech stále slova: „Co dál, drahý Pane, co dál?“ a budeš číst jeho vůli v okolnostech, které by se jiným mohly zdát nepodstatné a bezvýznamné. Budeš stále připravený zjistit, jaké dobré skutky pro tebe pro každý den připravil.

Všechny události, které se ti přihodí, budou jako kurýři přinášející tajné dopisy jeho lásky, podepsané jeho rukou, a budou ti říkat, co máš dělat. Nic se nebude zdát nevhodné nebo náhodné. Ve všech věcech s ním budeš mít pevné společenství, dokud s ním neprojdeš celým svým životem. Budeš přebývat v něm a on v tobě a z tohoto trvalého spojení bude pramenit trvalá moc, protože jeho moc v tobě bude přebývat v celé své záři, tak jako pěnící se vody peřejí neustále přebývají ve skalnaté kotlině, do níž se vlévají a z níž se řítí, aby vyhnaly sucho a hlad z polí a z domovů lidí.

Je to krásná podívaná a já bych si přál, aby se můj ubohý život dotkl alespoň nejzazšího okraje její krásy, ale obávám se, že to není nic pro mě.

Ach, ale ano, jen když se spokojíš s tím, že mu otevřeš dveře. Stojí u dveří a klepe; pokud mu někdo otevře, vejde. Jsi ochotný nechat ho vejít? Jsi připravený, aby si s tebou a s tvými věcmi dělal, co se mu zlíbí? Jsi ochoten být oslí čelistí v rukou tohoto Samsona, pouhou jednotkou za touto ohromnou číslicí? Je-li tomu tak, začne v tobě mocně naplňovat zalíbení své dobroty a dílo víry, a ty můžeš napsat na nadpraží svého života: „Tento dům přešel do jiných rukou a nyní bude otevřen pod zcela novým vedením.“ Nemůžeš si pomoci, abys nebyl plný síly, pokud v tobě začne žít všemohoucí Spasitel. Chceš-li mít vítěznou sílu, přiměj vítěze, aby přišel a naplnil tě, a věc je vyřízena. Nemluv o této moci, ale o něm; není to vliv, je to on sám.

To je má vůle, nejmilosrdnější Pane, a od této chvíle dej, ať vždy toužím a chci to, co je pro tebe nejlepší a nejvzácnější. Nechť je tvá vůle mou vůlí a má vůle ať vždy následuje tvou a dokonale s ní souhlasí, jako ocel s magnetem nebo ruka s hlavou.

Je tu však ještě něco navíc, co si musíte poznamenat a zapamatovat. Čtení Bible je stejně nezbytné jako palivo pro chod motoru nebo jídlo, které dodává sílu nemocnému. A tato četba musí být prodchnuta duchem modlitby. Nikdy nesmíš dopustit, aby tě práce pro Krista pohltila natolik, že by tě připravila o ony tiché hodiny, kdy tě Pán potřebuje o samotě s ním, aby ti mohl sdělovat jméno svého Otce, zjevovat ti sám sebe a naplňovat tě duchovní silou, která v něm spočívá. Bude dobré, když se budeš držet stranou od lákavých způsobů služby, abys byl svěží pro tyto tiché chvíle. Jsou pro něj dražší a pro tebe potřebnější než všechny tvé služby. „V době žní a sklizně budeš odpočívat.“ Jedna hodina strávená prací po delším společenství s Kristem se vyplatí víc než dvanáct hodin strávených nepřetržitou dřinou. Kristu záleží méně na množství vykonané práce a více na její kvalitě. Více mu záleží na pracovníkovi než na práci.

Pomoz mi a pamatuj na to, Pane žně, ať často opouštím i bělající se pole, abych u tebe našel odpočinek a sílu. A kdyby to vypadalo, že otálím, prosím tě, pošli mi nějakou láskyplnou připomínku, která by mě k tobě přivolala, jako jsi to udělal Marii prostřednictvím její sestry Marty.

Vydržte na okamžik. Je tu ještě jedno požehnané tajemství. Když apoštolové toužili získat svět, nechal je čekat dlouhých deset dní; ne proto, že by mu byly lhostejné potřeby zatracených lidí nebo že by chtěl utlumit jejich horlivost, ale proto, že neobdrželi ono obdarování mocí, které je výsadou Ducha svatého. Možná to chybí i vám. Přijali jste ho jako utěšitele, učitele, posvětitele, ale ještě ne jako moc ke službě. Tou se však pro vás stane, budete-li chtít. „Naplňujte se Duchem“ je pozitivní přikázání. Stačí, když mu uděláte místo, a tento svatý vánek vnikne každou skulinou, klíčovou dírkou a otvorem a vy se nevědomky naplníte duchovní mocí – „aby se … ve vás jeho Duchem posílil a upevnil ‚vnitřní člověk‘“. A až moc Nejvyššího zastíní naše pokorné a čekající duše, kdo bude schopen odhadnout výsledky, které se dostaví k jeho slávě? To je zoufalá potřeba církve. To je jediná podmínka jejího úspěchu. Může ho však dosáhnout pouze modlitbou a postem. Kdyby jen nikdy neodpočívala, dokud ho nezíská, denně bděla u jeho bran, čekala u jeho dveří, hledala ho jako stříbro a pátrala po něm jako po skrytých pokladech, pak by konala hrdinské činy jako za starých časů a byla by svěží jako jitro a „krásná jako Luna, čistá jako žhoucí Slunce, strašná jako vojsko pod praporci.“

Pokud tuto moc získáš, dej si pozor, abys ji neztratil!

Sedí-li člověk na židli, jejíž nohy stojí na skleněných podložkách, můžete do něj neustále pouštět proud elektřiny a ta v něm zůstane - neztratí se ani jiskra, každá část jeho těla jí bude nabitá. Pokud však jeho tělo se zemí spojuje jen nepatrný drátek, veškerý elektrický proud odejde jako voda prasklinami ve sklenici. Stejně tak nás jeden tíživý hřích, jedna zlá pohnutka, jedna pyšná myšlenka, které jsme se oddali a kterou jsme si dovolili, připraví o moc Ducha svatého. Dávejme si pozor!

„Hospodin se k němu obrátil a pravil: ‚Jdi v této své síle … Hle, já tě posílám.‘“ Kéž by tento mocný pohled padl na tebe, milý čtenáři, a na tvého přítele.