Z okraje propasti do blízkosti trůnu

• … oharek vyrvaný z ohně … (Za 3,1)

To je Boží ekonomie, že Bůh využívá oharky, střepy, trosky. To, co ostatní považují za nehodné jejich pozornosti, je pro velkého Milovníka duší drahé a neocenitelné. Doutnající knot, nalomená třtina, žena hříšnice, umírající zloděj, oharek vyrvaný z ohně, zuhelnatělý a zčernalý a téměř nepoužitelný – ti, které člověk zavrhuje jako bezcenné – nízké věci světa a věci, které jsou v opovržení; ti jsou vybráni, aby uvedli vniveč to, co je, aby se před ním nemohlo chlubit žádné tělo.

Slyšte, jak nepřítel a Syn člověka mluví o tom doutnajícím oharku. Nepřítel říká: „Je tak bezcenný a neužitečný, skoro celý strávený ohněm, černý a zuhelnatělý – hoď ho zpátky do plamene a vezmi si jiný.“ Ale Ježíš říká: „Protože je téměř bezcenný, protože nikdo jiný by pro něj nenašel využití, protože všichni ostatní by ho hodili zpátky, aby shořel, tím spíš bych ho měl vzít do ruky já: nepomůže nic menšího než Boží zručnost nebo trpělivost.“

A sledujte, co udělá s tím ohořelým uhlíkem. Sundá z něj špinavé roucho, oblékne ho do jiného šatu a na hlavu mu nasadí čistý kněžský turban. Z okraje propasti do blízkosti trůnu!

„Čistý turban“ lze oprávněně chápat jako čerstvé obdarování Duchem svatým pro službu. Musíme přijmout nové pomazání, abychom mohli vstoupit do Božího chrámu a vykonávat kněžské služby, tedy modlit se za lid a vycházet mu žehnat. Kéž bychom mohli proniknout do tohoto nebeského obřadu a prosit jeden za druhého, aby nikdo z nás nescházel, ale aby každému z nás byl darován čistý turban.