Zabezpečení hradu I.

O tom, jaká je bezpečnost na hradu jména Hospodinova.

Ať je tedy člověk, jenž dokonale spočívá nadějí v Bohu, v ohrazeném městě nebo na poušti, mezi přáteli nebo nepřáteli, na svobodě nebo v žaláři a poutech, ve vodě, v ohni nebo třeba v propasti, všude je mu Hospodin sluncem a pavézou (Ž 84,12), štítem vůkol něho (Ž 3,4) a strážcem, jenž nedřímá (Ž 121,4), ale chrání jej jako zřítelnici svého oka (Ž 17,8); chová jej ve skrýši své tváře jako ve stanu (Ž 31,21) a jako v ohrazeném městě (Ž 3,22) a střeží ho, aby nebyl vydán do libovůle nepřátel (Ž 41,3), rozprostírá nad ním své milosrdenství (Ž 36,11), pěstuje ho a nosí (Iz 46,3) a drží ho za ruku, aby neklesl (Ž 66,9) a aby se neporanil, kdyby upadl (Ž 37,24). 

Provází jej svým světlem (Ž 43,3) a přikazuje svým andělům ho chránit na všech cestách (Ž 91,11) a vojensky kolem něho tábořit (Ž 34,8). Přichází-li soužení, přikrývá jej stínem svých křídel (Ž 17,8 a 63,8); a když pokušení, podpírá jej svou pravicí, aby nebyl obluzen (Ž 37,17 a 141,4). Bůh jej skrývá před úklady nepřátel (Ž 64,3); když na něj vysílají své střely, on působí, aby se lámaly, než doletí, nebo je obrací nazpět (Ž 58,8 a 11,2–3). 

Když má jít vodou, Hospodin je s ním, aby ho proud nezachvátil a hlubina nepohltila; když ohněm, aby neuhořel (Iz 43,2); nebo kdyby na něj dolehlo nějaké protivenství, aby ho vychvátil a způsobil mu ulehčení (Ž 66,12). Přichází-li tma zármutku a tesknoty, on mu svítí světlem svého obličeje (Ž 112,4 a 4,7). 

Zkrátka, kdo sedí v skrýši Nejvyššího a odpočívá v jeho stínu, toho on přikrývá svými brky, aby ho nelapilo žádné osidlo, nezasáhla žádná létající střela, k jeho stánku se nepřiblížila žádná rána, i kdyby po pravici a po levici padalo na tisíce jiných (Ž 91,7). 

Neboť Hospodin činí vůli těch, kteří se ho bojí a střeží všechny, kdo jej milují (Ž 145,19). 

To zbožní znají a v Bohu si bezpečně počínají a říkají, jak ukazuje příklad Davidův: 

• Ulehnu, usnu a probudím se, neboť Hospodin mě podepírá. Nebojím se davu desetitisíců, kteří kolem proti mně se kladou. (Ž 3,6–7)
• Hospodin je při mně, nebojím se. Co by mi mohl udělat člověk? Hospodin je při mně, mezi mými pomocníky, spatřím pád těch, kdo mě nenávidí. (Ž 118,6–7)
• V Boha, jehož slovo chválím, v Boha doufám, nebojím se, co mi může udělat tělo? … v Boha doufám, nebojím se, co mi může udělat člověk?  (Ž 56,5.12)
• Kdyby se proti mně položilo vojsko, mé srdce nepocítí bázeň. (Ž 27,3);
• Proto se bát nebudeme, byť se převrátila země a základy hor se pohnuly v srdci moří. (Ž 46,3)
• I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. (Ž 23,4)

Přečti si, jak je uprostřed nedostatku a nebezpečí statečný Abakuk (3,17–19). Blahoslavený je tedy člověk, jenž skládá naději v Hospodina.