20. dubna

Vychvaloval jsem mrtvé, kteří dávno zemřeli, více nežli živé, kteří ještě žijí. (Kaz 4,2)

Při pohledu na marnost života, vzdával Šalomoun hold těm, kteří již zemřeli a nemusí víc čelit tomuto pomíjivému životu. Ale skutečně jsou na tom lépe než živí? Už je nepotká žádné trápení ani těžkost tohoto světa, už se nemusejí potýkat s tím, že všechno spěje ke svému konci, k rozkladu a zániku, už nemusí dělat žádná těžká rozhodnutí. Ale už také nemohou změnit svůj úděl, už nemohou činit pokání, nemohou uvěřit a být zachráněni. Jsou buď na správné straně podsvětí, v lůně Abrahamově, nebo trpí v předzvěsti věčného soužení – a mezi oběma je nepřekročitelná propast (Lk 16,22–26). Nyní je čas spasení, nyní je čas rozhodnout se pro následování Pána Ježíše Krista. Jenom živí to mohou udělat – neodkládejte to!