25. dubna

A znovu jsem pohleděl, jak všechno pod sluncem je pomíjivé. (Kaz 4,7)

Radosti i strasti, smích i slzy, věci prospěšné i marné – všechno je to pomíjivé. S Adamovým pádem vešla do světa smrt a všechno stvoření, které bylo stvořené jako dobré, se rázem obrátilo do pomíjitelnosti. Stále znovu se moudrý Kazatel přesvědčuje o této prosté věci, ke které člověk nepotřebuje žádné vzdělání ani žádné zjevení – stačí se rozhlédnout kolem sebe a vidíme, že všechno pod sluncem je skutečně pomíjivé. Něco pomíjí velmi rychle, něco trvá mnohem déle, ale všemu Bůh vyměřil určený čas. Týká se nejenom lidí, ale i výtvorů jejich rukou a nakonec i celé země – i ona jednoho dne pomine. Ale všichni, kdo jsou v Kristu, obdrží novou zemi a nová těla, která budou nepomíjitelná.