Bojovníci ve víře
V čem spočívá podstata boje, který vedeme? Víme, že se jedná o duchovní boj – dokonce i boj s falešnými učiteli, je duchovním bojem:
- Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. (Ef 6,12)
Křesťanský boj, žádný křesťanský boj, není tělesným bojem. Nedobýváme fyzické království a zbraně našeho boje nejsou světské (2K 10,4). Svou sílu hledáme u Pána, v jeho veliké moci (Ef 6,10), což nám znovu ukazuje na to, jak náš boj souvisí s evangeliem – jak je nezbytné, abychom stáli na evangeliu, na tom, že Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Není žádné jiné místo, odkud bychom mohli čerpat sílu k dobrému boji, které vedeme. O jakém boji mluví apoštol ve svém dopise Timoteovi?
- … abys … bojoval dobrý boj a zachoval si víru i dobré svědomí… (1Tm 1,19)
Dobrý boj, který vedeme, je bojem víry. Je to boj o víru jednou provždy odevzdanou svatým. Je to boj o dobré svědomí. Podívejme se na tyto dvě věci trochu blíže, abychom porozuměli, jak souvisí s kontextem celé první kapitoly 1. Timoteovi. V originálním textu není na začátku devatenáctého verše spojka, ale je tam přechodník přítomný slovesa mít (KRAL, ČSP) – maje nebo ještě lépe Pavlík – zachovávaje si víru a dobré svědomí. To nám ukazuje na charakter boje, který máme bojovat – je to boj o víru a ve víře, je to boj o pravdivost víry, je to boj o dobré svědomí. Celá podstata tohoto boje spočívá v tom, aby si Timoteus zachoval víru a dobré svědomí. Což je refrén celého prvního listu Timoteovi – jsou to slova, s nimiž se opakovaně a nejrůznějších podobách setkáváme v tomto listě stále znovu:
- Dávej pozor na své jednání i na své učení. Buď v tom vytrvalý. Tak posloužíš ke spasení nejen sobě, ale i svým posluchačům. (1Tm 4,16)
To je dobrý boj, který vedeme. To je nejlepší odpověď na všemožné falešné učení, které se šíří napříč církvemi. Podle Pavla je právě toto způsob, jak bude Timoteus nejlépe připraven na umlčení falešných učitelů. Pavel ho tedy na prvním místě povzbuzuje k tomu, aby si zachoval víru.
Zachoval si víru
Co si máme na tomto místě představit? Co je to víra? Boží slovo říká:
- Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. (Žd 11,1)
Křesťanská víra, víra, která vede ke spasení, se skládá z několika součástí – tento verš popisuje tři věci, které spolu dohromady tvoří křesťanskou víru. Jednak je tady obsah víry, tedy skutečnost, na kterou se spoléháme. To je něco, co souvisí s poznáním. Jedná se o zprávu evangelia, je to skutečnost, které věříme, je to informace, která musí být naprosto pravdivá a spolehlivá. Pokud byste se spolehli na to, co není pravda, budete zklamáni. I kdybyste sebevíc věřili tomu, že metrem dojedete do Ústí nad Labem, budete zklamáni. Můžete se spoléhat na to, že když se budete klanět kameni, tak vás to zachrání. Ale budete zklamáni, protože to je lež. Můžete se spoléhat na to, že Bůh na soudu nějak přimhouří oči a přihodí na misku vah nějaký ten dobrý skuteček, který jste náhodou spáchali, ale budete zklamáni, protože tak to rozhodně nebude. Nebo se můžete spoléhat na to, že Ježíš čeká na vaše rozhodnutí a protože jste se pro něj rozhodli, budete zachráněni. Ale znovu budete zklamáni, protože ani to není pravda. Mohli bychom mluvit o tom, že tady je intelektuální část víry – je tady nějaký soubor pravd, na které se spoléháme. Musí se jednat o pravdu, která bude průkazná, doložitelná a nezpochybnitelná. Musí se jednat o pravé evangelium, které Pavel v našem textu shrnul slovy:
- Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného souhlasu: Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. (1Tm 1,15)
Toto je místo, kde víra souvisí s doktrínou, tedy s učením. Proto mluvíme o tom, že se potřebujeme držet čistého učení Božího slova. Ale samotná čistota učení nestačí! Tím neříkám, že není důležitá – říkám, že je naprosto nezbytná, ale nestačí. K čistotě učení musíme připojit ještě přesvědčení, tedy jistotu. Jsme si jisti tím, co nevidíme. Nikdo z nás neviděl Krista, přesto v něj věříme.
- Ač jste ho neviděli, milujete ho; ač ho ani nyní nevidíte, přec v něho věříte. (1Pt 1,18)
K tomuto přesvědčení musí být připojeno ještě spolehnutí se, důvěra. Můžu vědět o nějakých věcech – mohu vědět o Kristu, mohu být o něm přesvědčen. Mohu si být jistý tím, že Kristus žil, zemřel, vstal z mrtvých a žije. Ale pokud se na to nespolehnu, tak to není skutečná víra. Pokud tomu nebudu naprosto bezvýhradně důvěřovat, nebudu spasen. Spolehnutí se, důvěra, se projeví poslušností, jednáním, skutkem víry – projeví se tím, že pravda, kterou jsem poznal, a o které jsem přesvědčen, se stane součástí mého života, tedy promění moje jednání, protože budu podle této pravdy, podle tohoto svého přesvědčení, jednat! Kdykoliv v Božím slově čteme o víře, potřebujeme mít na paměti všechny tři tyto části – poznání, přesvědčení i spolehnutí se. I když je v různých textech a na různých místech položen důraz na některý z těchto prvků, vždycky tam budou obsaženy všechny tři. Když Ježíš říká ženě, která trpěla dvanáct let krvácením, že její víra jí zachránila, zdůrazňuje ono spolehnutí se, které tu ženu vedlo k tomu, že šla za tím, kterého poznala jako zaslíbeného Mesiáše, a o kterém byla přesvědčena, že on jediný jí může pomoct – proto se protlačila zástupem, aby se dotkla alespoň třásní jeho šatu.
Když Ježíš říká:
- Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky! (J 14,11)
Zdůrazňuje ten přesvědčení. Podívejte se na to, co dělám a přesvědčte se o tom, že jsem tím, za koho se prohlašuji. A jestli nevěříte slovům, podívejte se na skutky, které jsou dostatečným svědectvím.
Když nevlastní bratr Ježíše Juda píše křesťanům, aby zápasili o víru jednou provždy odevzdanou svatým (Ju 3), zdůrazňuje onen první, doktrinální aspekt víry – klade důraz na čisté učení, bez kterého nemůže existovat zdravá zachraňující víra. A totéž je důrazem také našeho textu.
V pátém verši první kapitoly Pavel psal o upřímné víře, nepokrytecké, tedy pravdivé víře. V patnáctém verši mluví o věrohodném slovu a nyní o tom, aby si Timoteus tváří v tvář falešným učitelům, kteří převraceli pravdu, zachoval víru. To je boj, který musí vést – aby zůstal v pravdě Božího slova, aby měl víru, která bude skutečnou, pravou, nepokryteckou vírou. Aby věřil věcem, na které se může skutečně spolehnout. Je to jenom pravda, která může člověka osvobodit a je to zase jenom pravda Božího slova, která člověka také posvěcuje. A to je náš zápas – musíme zápasit o to, abychom věřili pravdě. Abychom nebyli jako Hymenaios a Alexandr, kteří ztroskotali ve víře. Co to znamená? Dali se na prázdné řeči (v. 6) a to je vedlo k rouhání, tedy ke lživému, falešnému mluvení o Bohu. S tím úzce souvisí ta druhá věc, k níž Pavel povzbuzuje Timotea v jeho boji za zachování si víry, a to je:
Dobré svědomí
Musíme rozumět tomu, že lidské svědomí a ani lidský rozum nejsou neomylné, nejsou to dokonalé a bezchybné nástroje, ale jsou poškozené hříchem, jsou porušené. Když Pavel mluví o nevěřících lidech, říká:
- Jak jejich rozum, tak jejich svědomí jsou poskvrněny. (Tt 1,15)
Jak se to projevuje? Podívejte se do dalšího verše:
- Prohlašují, že znají Boha, avšak svým jednáním to popírají. Jsou odporní, neposlušní a neschopni jakéhokoli dobrého skutku. (Tt 1,16)
Převrácené svědomí se na prvním místě projevuje pokrytectvím. Není to upřímná, nepokrytecká, pravdivá víra, ale je to převrácenost, která říká, že věří v Boha, ale svým jednáním to popírá. Pavel znovu popisuje takové lidi:
- … budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat. (2Tm 3,5)
Znovu se podívejte do tohoto textu, protože dobře vysvětluje, jak to vypadá:
- Patří k nim ti, kdo vnikají do rodin, aby nalákali lehkověrné ženy plné hříchů, ovládané rozličnými touhami, které by se pořád chtěly učit, a nikdy nemohou přijít k poznání pravdy. Jako Jannés a Jambrés odporovali Mojžíšovi, tak i ti falešní učitelé odporují pravdě. Jsou to lidé se zvrácenou myslí, kteří ve víře selhali. (2Tm 3,6–8)
Všimněte si těch důrazů – lehkověrné ženy – tedy berou víru lehkovážně, nemohou přijít k poznání pravdy, odporují pravdě a jsou to lidé se zvrácenou myslí. Co o nich Pavel říká – že ve víře selhali. Pravda a víra jsou nerozlučným párem a jejich dítětem je dobré svědomí. Kde je dobrá víra, opravdová víra zakotvená v pravdě, tam bude také dobré svědomí. To je dobrý boj, který bojujeme. To je duchovní boj, ke kterému jsme povoláni. To je boj, který může vyrůstat jenom z čistého a nepokřiveného evangelia. Věříte evangeliu? Spolehli jste se na dokonalou oběť Pána Ježíše Krista na kříži Golgoty? Potom bojujte dobrý boj a usilujte o to, abyste si zachovali ryzí a neposkvrněnou víru a čisté a dobré svědomí. Kéž je evangelium motorem, který vás požene k tomu, abyste se drželi Krista vzkříšeného z mrtvých, na něm budovali základy, do něj zapustili kořeny, k němu vzhlíželi, a tak bojovali dobrý boj víry.
Přidat komentář