Sesazen z trůnu, ale ne zničen!

• Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. (Ř 7,18)

Křesťan je skutečně obnoven, ale zároveň jen částečně posvěcen. Hřích je svržen z trůnu, ale není zničen! Převládající chuť a rozpoložení křesťana jsou svaté, ale zbožné zásady možná ještě nezapustily své kořeny příliš hluboko v jeho duši. Jeho svaté záměry jsou poněkud kolísavé a jeho sklony ke zlu jsou někdy silné. Musíme nést břemeno své tělesné zkaženosti, které nás bez velké námahy a úsilí bude v křesťanském životě smutně brzdit.

Jsme jako poutník, který je na bezproblémové cestě, má pěkné počasí, důvěrně zná cestu a má příjemné a užitečné společníky – ale zároveň velmi kulhá nebo má náklad, který musí nést. Jeho kulhání nebo náklad ho velice zdržují. Jeho pozornost musí být zaměřena na tyto věci. Jedno musí vyléčit nebo druhé odlehčit, jinak bude postupovat pomalu.