Druhý zlatý kus: Sebepokořování

Druhý zlatý kus: Kdo strpí jedno zlé slovo kvůli Bohu, ten uctí Pána Boha a prospěje své duši více, než kdyby svůj hřbet zbil tolika metlami, kolik by se jich dalo nařezat v tom největším lese.

Je potřeba pochopit jedno: že ti, kteří jsou přestupníci Božích přikázání a zůstávají ve smrtelných hříších, nemohou získat žádné zásluhy u Boha ani se Bohu nemohou nijak zalíbit, ani kdyby snášeli jakékoliv utrpení, ani kdyby trpěli nejrůznějším protivenstvím, ani kdyby si nechali zbít hřbet celým lesem metel nebo se dokonce pro Boha nechali upálit. Svatý Pavel říká: „Kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.“ A Boží lásku nemůže mít nikdo, kdo přestupuje Boží přikázání. A když mám mluvit o těch, kteří Boží přikázání zachovávají a zůstávají v lásce Boží, musím říci, že Bohu se na nich více líbí, když strpí jedno slovo protivenství, než když sami svůj hřbet bijí celým lesem metel. Je to proto, že kvůli přikázání Božímu, musí někdy člověk strpět zlá slova, ale bití hřbetu lesem metel je jenom výmysl člověka. Mnozí se chtějí vyhnout těm utrpením, která na ně Bůh vkládá svým soudem nebo skrze své přikázání, ale chtěli by trpět tím, co si sami zvolí a vymyslí. Proto se Bohu líbí, když člověk strpí jedno nebo více slov kvůli Boží vůli a kvůli jeho přikázáním, protože tím člověk činí Boží vůli. Ale když člověk nechce snášet ty útrapy, které na něj Bůh dopouští a místo toho si vymýšlí své vlastní a skrze ně potom činí svou vlastní vůli, nemůže se líbit Bohu.