Zbožný člověk přichází denně ke Kristu jako hříšník, který se sám zničil, a vzhlíží k němu jako k ustanovenému Spasiteli hříšníků. Snaží se být obmyt Kristovou krví ze všech svých hříchů a obnoven jeho Duchem podle Božího obrazu. Jedním slovem, jeho každodenní útěchou je: „Jenom v Hospodinu … je spravedlnost i moc“ (Iz 45,24).
V letošním roce (r. 2023) budeme přemýšlet nad vybranými texty z Janova evangelia. Cílem je oslava Pána Ježíše Krista. Chceme si ho neustále stavět před oči, což mimo jiné znamená zabývat se jeho Slovem. Chtěl bych vás, milí čtenáři, povzbudit k tomu, abyste se v tomto roce, kromě svého pravidelného čtení Písma ještě více změřili na Janovo evangelium. Jeden z mých návrhů je přečíst každý den jednu kapitolu Janova evangelia, a když dojdete na konec, začněte zase od začátku, a pořád dokola.
Písmo nám nikdy nedává pokyny bez toho, že by pro to existovaly dobré a podstatné důvody. O důležitosti vedení skupinou starších se více přesvědčíme, až budeme podrobněji probírat službu starších a diákonů; není však pochyb o tom, že bez plurality ve vedení jsou církve vystavené nebezpečí, že se omezí na jednoho člověka. A žádný jednotlivec nemá veškerou moudrost ani všechny dary potřebné pro všestranný růst místní církve.
Pamatuj, že v čase našeho života zde na zemi není okamžiku, abychom nesměli spoléhat na Boha – ať jsou naše těžkosti, potřeby a utrpení sebevětší. I když se zdá, že naše postavení je beznadějné, přece můžeme spoléhat na Boha a skládat v něm naději. Na konec se ukáže, že naše naděje nebyla marná – pomoc přijde, ovšem až tehdy, kdy Bůh sám určí.
Máme zde čtyři synonyma, která se používají o modlitbě. Jsou to slova, která se do určité míry překrývají, přesto každé z nich má svůj specifický a vyhraněný důraz. Pavel říká, že se mají konat, činit, dělat prosby, modlitby, přímluvy a díkůvzdání. Jednejte takto! Modlete se! To je příkaz Božího slova, to je náplň života církve.
Klíčem k dobrému životu v tomto padlém světě je křesťanský realismus. Mohl bych říci prostě „realismus“, protože skutečný svět, jak byl zjeven Bohem a jak v něj věří křesťané, je jediný svět, který máme. Skutečnost, že v něj ateisté, muslimové, buddhisté nebo sekularisté nevěří, neznamená, že je méně reálný. Je to jako s gravitací.
Zdá se mi, že s přechodem z placeného zaměstnání do důchodu nabývá otázka „K čemu jsou staří lidé?“ nového významu. Prozkoumejme několik způsobů, jimiž mohou starší lidé zvláště přispět svému okolí.
Náš příběh se odehrává v chrámu, kam Josef s Marií přinesli narozeného Pána Ježíše Krista, aby ho zasvětili Hospodinu a aby přinesli oběť za očištění Marie. Přišli z nedalekého Betléma (cca 12 km). A v chrámu, kam proudily tisíce lidí denně, se setkali s jedním konkrétním člověkem, kterého Bůh toho dne a v tu hodinu poslal do chrámu.
Proč se Ježíš narodil v Betlémě? Jednou z odpovědí je, že to bylo předpovězeno v Micheáši 5,1 a Písmo se muselo naplnit. Tím však tuto otázku odsouváme jenom o úroveň dál. Proč Bůh určil, že se jeho Syn narodí v Betlémě? Každý detail jeho poslání byl pečlivě naplánován – nic nebylo náhodné, a už vůbec ne místo jeho narození. Proč tedy Betlém?
Milý Pane Kriste! Proč pak jsi nezvěstoval své narození především prelátům, Kaifášovi, králům nebo knížatům, zvěstuje jim radost velikou? Byli by se jistě zeptali, je-li (Kristus) bohatý a kde leží. Až by uslyšeli, že leží v jesličkách, řekli by nejspíš: „Nechte ho tam v jesličkách!“ Jistě by jim Kristus odpověděl: „Nepřišel jsem pro chválu pyšných a zpupných, nýbrž pokorných!“
Nejenom vánoční čas, ale každý den celého roku by nás měl vést k tomu, abychom pamatovali na dobrotu našeho Boha a velikost jeho milosrdenství. Ale v tomto období, kdy si tradičně připomínáme narození našeho Spasitele, tedy jeho první příchod na tento svět, bychom to měli dělat s ještě větší horlivostí. Je to přímo proti „duchu doby“, která se slovy „svátky klidu“ tlačí lidi do nejvíce hektického období celého roku.
Bůh ti říká: „Neboj se … já jsem tvůj štít a tvá přehojná odměna“ (Gn 15,1). Křesťane, uchop Boží slovo a osobně si ho přivlastni. Mysli na to, že slyšíš Ježíše říkat: „Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala“ (Lk 22,32). Mysli na to, že ho vidíš kráčet po rozbouřených vodách svého soužení, neboť je tam a říká: „Vzchop se, já jsem to, neboj se!“ (Mt 14,27). Ach, ta lahodná slova Kristova! Kéž ti Duch svatý dá pocítit, jak k tobě promlouvají.
