Bázeň před vámi a děs z vás padnou na všechnu zemskou zvěř i na všechno nebeské ptactvo; se vším, co se hýbe na zemi, i se všemi mořskými rybami jsou vám vydáni do rukou. (Gn 9,2)
Při stvoření Bůh dal člověku vládu nade vším živým. Každý živý tvor ho měl poslouchat. Nyní Bůh znovu svěřuje člověku vládu nad zvířaty, ale je to jiná vláda – zvířata se budou bát lidí. Padne na ně bázeň a děs z člověka. To má mimochodem ukázat, jak na tom člověk je – budí hrůzu a děs. Hřích vzbuzuje odpor nejenom u Boha, ale také u Božího stvoření! Možná předtím – a před pádem to tak nepochybně bylo – vládli lidé nad zvířaty skrze lásku, ale po potopě to bude skrze strach. Bůh je svatý a vzbuzuje bázeň, o tom není žádných pochyb, ale Bůh vždycky vede a vládne skrze lásku a nikdy skrze strach. Strach používá ďábel k tomu, aby ovládal lidi a mohl s nimi manipulovat.
Během slyšení na téma „Ukončení boje proti informátorům, kteří chrání děti“ doktor Eithan Haim podvýboru pro ústavu a omezenou vládu řekl, jak mu bylo vyhrožováno až deseti lety vězení za to, že informoval o „transgenderovém programu“ Texaské dětské nemocnice (TCH).
Bůh mluví, jako by se sytil prostřednictvím obětního plamene oběťmi svého lidu. Není pochyb o tom, že poslušnost blahoslaveného Pána až k smrti na kříži velmi uspokojovala hlad Otcova srdce (Ef_5,2); a v jistém smyslu jsou naše modlitby a chvály, obětování sebe sama v zasvěcení, dary, které před něj klademe, když je klademe na Kristův oltář, Bohu velmi příjemné. Jsou jeho pokrmem (Žd 13,15-16).
Má duše! je tato blaženost tvou vyhlídkou? Jsi připravena, kdybys byla této noci povolána ulehnout na svůj polštář smrti a sladce usnout v Ježíši? Co je ostnem smrti?- Je to hřích. Je tedy pro tebe smrt zbavena svého ostnu tím, že jsi naslouchal milostivým přízvukům odpouštějící lásky: „Buď dobré mysli, tvé hříchy, kterých je mnoho, jsou všechny odpuštěny?“
Na jedné straně vůbec nezáleží na tom, zda je nový papež progresivista nebo konzervativec. Ať už jsou jeho teologické sklony jakékoli, faktem zůstává, že se římskokatolická církev nachází ve smrtelném a vážném odchýlení od pravého Kristova evangelia. Neučí o spasení pouze z milosti, pouze skrze víru, pouze v Kristu. Proto mohou být evangelikálové v pokušení říci na volbu nového papeže „no a co?“.
Na začátku čtvrtého století se římská říše potácela v obrovském zmatku, na všech stranách čelila nájezdům okolních národů a zmítala se ve víru občanských válek. Také mezi křesťany zuřily urputné boje a to navzdory mnoha pronásledováním, jimž museli čelit (především na přelomu třetího a čtvrtého století za vlády Diokleciána).
