Hlad po Božím slově
Hlad po Božím slově je mnohem strašnějším Božím trestem než hlad tělesný. Neboť těm, kteří trpí fyzickým hladem, ale přitom mají Boží slovo a živou víru, tento tělesný hlad nijak neuškodí na duši. To dosvědčuje sám Pán (J 5,24): „Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.“ Ale kde je hlad duše, tam není Boží slovo ani víra, která je ze slyšení (Ř 10,17). A i kdyby takový člověk oplýval všemi dobrými časnými věcmi, jeho duše nemůže být tím časným chlebem zachráněna před věčnou smrtí a přivedena ke spasení. „Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět?“ (Mt 16,26). Ale nejhorší zlo je, když přijde obojí hlad, tělesný i duchovní, neboť potom lidé docházejí od časného hladu a nouze k věčnému hladu, žízni a nouzi. A od toho nás, milostivý Bože, rač uchránit.
Tento hlad po Božím slově potom Pán Bůh dopouští kvůli nevděčnosti za Boží slovo (2Te 2,10–11), protože lidé „nepřijali a nemilovali pravdu, která by je zachránila. Proto je Bůh vydává do moci klamu, aby uvěřili lži.“ Proto nepohrdejme pravdou, ale přijímejme ji s vděčností, abychom kvůli své nevděčnosti nemuseli trpět hladem po Božím slově a neskončili nakonec ve věčném zahynutí.
Přidat komentář