17. března

Ke svým svědectvím nakloň mé srdce, nikoli k zištnosti. (Ž 119,36)

Bohem proměněné srdce nezůstane obvykle samo – začne k sobě přitahovat množství hříšníků, stejně jako Pán Bůh, a vede k touze po Božích věcech. Pokud je lidské srdce ponechané sobě samotnému, tíhne ke každému hříchu, který se jen mihne kolem. Ale Pán Ježíš svou mocí toto srdce promění, objeví se nové touhy. Jednou z nich je láska k Božímu slovu a důvěra tomuto slova. To je něco, co Bůh vkládá do člověka při jeho znovuzrození, protože jinak by člověk neměl na čem stavět a o co se opírat. Ale když Bůh nakloní lidské srdce k jeho svědectvím, všechno je najednou jinak. Barvy vystoupí z všeobecné šedi, obloha i tvář se rozzáří a nové stvoření se zaraduje.