19. dubna

Připomínám si tvé dávné soudy, Hospodine, v tom útěchu najdu. (Ž 119,52)

Jsme natolik poškozeni hříchem, že nejsme schopni trvale v sobě uchovat Boží jednání, Boží slovo, Boží soudy. Proto si musíme to vše stále znovu a znovu připomínat. Proto nám Bůh dal své Slovo – abychom z poučení, které nám dává, čerpali naději (Ř 15,4). Bůh je dobrý. Ví o všech našich slabostech, ví i o tom, že si potřebujeme neustále připomínat jeho dávné soudy, abychom viděli jeho velikost, abychom se učili žít v bázni před ním, abychom ho v těchto soudech poznávali a milovali ho. Tím největším Božím soudem bylo vylití Božího hněvu na Božího Syna na golgotském kříži – vzal naše hříchy na sebe a stal se smírnou obětí za naše hříchy, abychom ve víře v něj měli věčný život.