20. března

Hospodin však řekl: „Můj duch se nebude člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť je jen tělo. Ať je jeho dnů sto dvacet let.“ (Gn 6,3)

Bůh řekl: „Dost! Už se nebudu zaneprazdňovat s člověkem.“ Přesto dal lidstvu lhůtu a tím prokázal lidem hojné milosrdenství. Našel se někdo, kdo by toho chtěl využít? Nikdo takový nebyl, protože Písmo říká, že nikdo není spravedlivý, není, kdo by hledal Boha, není ani jeden (Ř 3,10–12). A jinde čteme, že se zpronevěřili všichni, zvrhli se do jednoho, nikdo nic dobrého neudělá, naprosto nikdo (Ž 14,3). To jsou velmi silná slova. Země byla před Bohem zkažená – a je pořád. Byla plná násilí – a je pořád. Všechno tvorstvo na zemi zkazilo svou cestu – a je to pořád stejné. Ale vzpomeňte si, co říká apoštol: „Kde se rozhojnil hřích, tam se rozhojnila i milost“ (Ř 5,20).