25. května

Kde mnoho snů, tam samá pomíjivost, samá prázdná slova. (Kaz 5,6)

Sny jsou prchavé a pomíjivé. Často se člověk neuváženě zavazuje před Bohem (nebo i před lidmi) slibem, protože nestojí nohama na zemi, ale lítá hlavou v oblacích. Má sny, plány a přání, o kterých ještě důkladně nepřemýšlel, nezvážil, zda a jak je možné je realizovat, ale v povrchním nadšení se zaváže slibem. A potom dochází na slova Šalomouna – samá pomíjivost, prázdná slova. Nespočítal si náklad a dopadnou na něj důsledky jeho pošetilých rozhodnutí. Kéž nás Pán chrání před povrchností, která často hraničí s hloupostí a umanutostí. Prosme ho, aby nás dovedl na hlubinu, do jeho blízkosti, k bázni, u níž začíná moudrost, která se nebude projevovat množstvím (obvykle prázdných) slov, ale jejich závažností.