4. ledna

Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí. (Kaz 1,2)

Moudrý král nám předkládá název své knihy a její hlavní téma – pomíjivost, marnost. Jeho otec David o této marnosti světa nejednou mluvil ve svých žalmech. A Kazatel to vyhlašuje jako popis života v tomto svět bez Boha. Všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá (1J 2,16) je marnost a pomíjivost, protože to není z Boha, ale ze světa. Konec těchto věcí je den za dnem blíže a jednoho dne se to všechno rozplyne. Zůstane jenom to, co je nepomíjitelné, co je z Boha, zůstane jenom nové stvoření zrozené z Ducha svatého skrze víru v Pána Ježíše Krista. A to je naprostým protikladem pomíjivosti – je věčné.