Jenom Ježíš

Neexistuje způsob, jak bychom hledající duši mohli říci příliš často a dost srozumitelně, že její jediná naděje na spasení spočívá v Pánu Ježíši Kristu. Ta naděje spočívá zcela, jedině a pouze v něm. K záchraně před vinou i mocí hříchu je Ježíš naprosto dostačující. Jeho jméno je Ježíš, neboť „on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“ „Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy.“ Je vyvýšen na nebesa, aby se „v jeho jménu zvěstovalo pokání na odpuštění hříchů.“ Bůh si odedávna zamiloval takový způsob spasení, který by byl cele vyjádřen v jeho jednorozeném Synu. Pán Ježíš se kvůli naplnění této spásy stal člověkem, a když byl v podobě člověka, stal se poslušným až k smrti, a to smrti na kříži. Kdyby byl možný jiný způsob vysvobození, kalich hořkosti by ho minul. Je logické, že miláček nebes by nezemřel, aby nás zachránil, kdybychom mohli být zachráněni s menšími náklady. Nekonečná milost poskytla tuto velikou oběť. Nekonečná láska se kvůli nám podrobila smrti. Jak můžeme snít o tom, že by mohla existovat jiná cesta než ta, kterou Bůh za takovou cenu připravil a tak jednoduše a naléhavě vyložil v Písmu svatém? Vždyť je zcela nepochybná pravda, že „v nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.“

Domnívat se, že Pán Ježíš spasil lidi jen napůl a že k dokončení jeho díla je třeba ještě nějaké jejich vlastní „úsilí“ nebo pocit, je špatné. Co z nás by mohlo být přidáno k jeho krvi a spravedlnosti? „Všechna naše spravedlnost je jako poskvrněný šat.“ Mohou být poskvrněné hadry přišité k drahocenné látce jeho božské spravedlnosti? Hadry a jemné bílé plátno! Náš odpad a jeho ryzí zlato! Je urážkou Spasitele o něčem takovém snít. Už tak jsme zhřešili dost, nemusíme k ostatním proviněním přidávat ještě tohle.