Láska a hřích (1Pt 4,8)

• Neboť láska přikryje množství hříchů. (1Pt 4,8)

V tom jsme, milí v Kristu přátelé, jednomyslní, že tu má být láska, ale když přihlédnu k našemu textu, tak vidím, že apoštol myslí něco víc: nejen, abych byl laskavý k laskavým, ale abych byl laskavý i k nelaskavým; ne, abych měl lásku jen k těm svatým a čistým, ale abych byl laskavý k těm nesvatým a nečistým, a abych přikryl, co se dá přikrýt. Ale kde by? Kde by se to u nás vzalo, abychom přikrývali takové věci, a zdali je to správné? Tak Petr, tak Pavel. Všichni přece znáte 1. Korintským 13. Co se nám tam praví? „Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.“ A co čteme v Přísloví 10,12? „Nenávist vyvolává sváry, kdežto láska přikrývá všechna přestoupení.“ Co se dá přikrýt, všecko ona přikryje. Duch svatý to u všech lidí Božích předpokládal, že budou laskaví ke všem a že přikryjí, co se dá přikrýt. Pak je to Boží řád, aby tu byla láska, která přikryje, co se dá přikrýt. A pak se na to spusťte, že to tak na světě bude. To může být, že to nebude u tebe. Ty budeš jako Chám, ale Pán Bůh tu bude mít Šéma a Jefeta. Ti se vypláčou a vezmou plášť a nebudou troubit, a půjdou pozpátku, aby neviděli, co nemusejí vidět a přikryli, co se dá přikrýt. To je Boží řád. Ten to tak nese sebou.

Rád bych vykládal čtvero věcí:

I. Ó, bychom všichni viděli to množství hříchů, o kterém mluvíme, při sobě i při jiných a hrozili se toho!

To by bylo něco velikého? Ne to je veliké, že to tu je, ale to je veliké, že se toho hrozíte. To množství hříchů tu je a je ho pořád víc. Proč? Vykládal jsem několikrát, že svět není horší, než byl. Svět je tělo bez Ducha svatého. O nic lépe nevyhlíží. Všecko to už zde bylo. A já se klamu, když si od těla přirozeného slibuji nějaké ovoce Ducha svatého. Já jsem chybil, já jsem neměl čekat od vás duchovní věci, já jsem špatně argumentoval, když jsem si sliboval od neobráceného hocha takovou čistou lásku! Tělo vydává nešlechetnost a nečistotu. To je řád těla. Tak se věci mají. To jinak nemůže být, a poněvadž je na světě těla pořád víc, tak je těch skutků těla pořád víc.

Jak působí takový skutek těla? Tak, že vám to pěkné pokazí všecko. Nemyslete si, že vám pokvete štěstí při takovém těle bez Ducha svatého! Ty skutky těla, vaše i cizí, vám vaše štěstí pokazí. A duchovní věci se vám úplně ztrácejí. Ten tělesný člověk nevystihuje těch pěkných duchovních věcí. To jednoduše nejde. Vy jste tělesní, abyste rozuměli tomu tělesnému, ale tomu duchovnímu nerozumíte. Tělesný člověk nechápe těch věcí, které jsou Ducha Božího. Proč to tak je? Proto, že to jinak nemůže být. Proč to v církvi tak vypadá, že vidíte samou tělesnost? Protože tělesní lidé nemohou jinak jednat. Kdopak to vidí? Přirozeně to nevidí ani jeden. A vy posloucháte a myslíte si: „Co si ten člověk vlastně myslí?“ Každý si ty přirozené věci chválí, a když vidíte, jak dopadají špatně v tělesných věcech, myslíte si, že to je jejich vina. Já si povedu opatrněji než druzí! Však uvidíte, jak dopadnete!

A kdy to člověk začne vidět? Když se do toho vloží Duch svatý. Tu je najednou podstatný rozdíl a jen tak poznávám, že ty Boží věci jsou skutečností, reálností. Pokud to neokoušíte, já; vám nevěřím, že vy věříte, že je Pán Bůh a že je Ježíš Kristus. Já nevěřím tomu, co povídáte. To je jen samé povídání!

Žádný nám nehrozí, ale začnete se třást a chvět, protože vám Pán Bůh ukazuje hřích. Kde máte takového člověka? To může být, že vy chodíte lesem a nevidíte ani jednu konvalinku. Vy musíte jít tam, kde jsou. Podívejte se do žalmu padesátého prvního, verš 5: „Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před sebou stále. Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je zlé ve tvých očích.“ Tu to máte. Mysli si, že se to dnes stane s tebou! A ty vidíš svůj hřích a třeseš se. To je něco velikého. Myslete si, že už vidíte to množství hříchů.

II. Vy šťastní lidé! Vy nepochybně budete svých hříchů zbaveni.

To je milost, ale ta Boží milost takhle začíná, že vidíte to množství hříchů. A nemyslete si, že budete svého neštěstí zbaveni, pokud nejste v tom svém neštěstí nešťastni! Hřích je neštěstí a ty jsi v něm šťastný. Ale když se Pán Bůh do toho vloží, tak jsi v neštěstí nešťastný. Tak to jde, že vás udělá nešťastnými, aby vás udělal šťastnými, abyste byli hříchu zbaveni.

Jak? Ne tak, jak přirozeně myslí a vidí každý. Každý světský člověk se začne chytat modlitby Páně. „Odpusť nám naše viny.“ To jste si dali! Vždyť ta modlitba pokračuje: „Jakož i my odpouštíme našim viníkům!“ Kde byste vy, světští lidé, dovedli někomu upřímně odpustit? To vy nikdy nedovedete! Když vy se tak chcete modlit, to předpokládá, že máte milého nebeského Otce a že je všecko v pořádku. Pak to jde tou cestou! Ale vy, světská čeládko, se tak nezbavíte svých hříchů! A jak se zbavíme hříchů? Tou cestou, kterou on usoudil, že v plnosti času půjde sám, aby naše hříchy vzal. To je to nejkrásnější v těch plánech Božích, že v plnosti času půjde on sám! Zatím těm lidem dává stíny a figury, ale když dobře rozumíte, vy máte i     z těch stínů a figur radost. Neboť jen tenkrát, když můj plán je úplně jasný, mohu dávat stíny a figury. A Pánu Bohu byl jeho plán úplně jasný. A tak z toho jediného tahu můžete soudit na jeho plán. Ve staré smlouvě nebylo odpuštění hříchů. Otevřete si, prosím, Žalm 32,1: „Blaze tomu, z něhož je nevěrnost sňata, jehož hřích je přikryt.“ To přikrytí je pravý výraz pro Starý zákon. Ten hřích je žalobník. Odplata za hřích je smrt. Bůh však prohlašuje, že můj proces zastavuje, ale věc vyřízena není. Až teprve, když se dostaví můj advokát, a to je Pán Ježíš! „Já jdu.“ Na něho se to uvalilo všecko. Ten advokát to všecko odnese, ten to zaplatil a zahynul! A on vám to dá do srdce, že se ho chopíte jako ztracená ovce.

Vy jste nová stvoření. Už tedy není při nás hřích? To je omyl, hřích tu je. Ale vy jste obrácení lidé, vy jste Duchem Božím vedeni. Ale to, co je ze starého těla, to je všecko tělesné, takže lkáte a úpíte stále. Tak to on zamýšlel: ta krev vás očisťuje ne jednou, ale očisťuje vás v každé chvíli.

III. Jestliže vy se z toho takto radujete, že vám Pán Bůh stále odpouští vaše nepravosti, vy budete také odpouštět jiným.

Z toho ti druzí budou něco mít, když vám bylo odpuštěno! Vy budete nyní množství hříchů přikrývat jako ten Šém a Jefet. Co se může přikrýt, vy přikryjete. Neboť ovoce Ducha svatého je láska.

Ale můžete takové věci přikrýt? Co vy vlastně vidíte, když se obrátíte? Vidíte, že zde je samá nešlechetnost a bezbožnost. Proč by? Protože je zde samé tělo. Co si můžete od těla slibovat? Lituji vás všecky. Zde je tělo a ovoce těla. Vy to můžete jmenovat hřích, ale já to dnes jmenuji mrákota. Nač jsou ty mrákoty? Abych snad já konal o nich dlouhá studia a držel dlouhé přednášky o lidském hříchu? Je ta mrákota na to, abych já se s ní vadil a z kazatelny tepal? To nikdy ne, neboť to nikdy nebude jiné. A je ta mrákota na to, abych já k vám chodil a ptal se vás, jak já mám Slovu Božímu rozumět? Nikdy se s vámi nebudu radit o duchovních věcech. Je snad ta mrákota na to, abych já k vám chodil a dělal ústupky? Nikdy. Jestli já jsem člověk Boží, já vám neuhnu o vlas. Takové to bude, ať se všichni vzepřete a necháte mne samotného. Nač tedy jsou ty mrákoty? Na to, aby se v nich dobře svítilo. „Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“ A já budu prokazovat všecku možnou lásku.

Ale když ty krásně svítíš, tak tam ty ošklivé věci odkrýváš! To už není má věc. Slovo Boží jde ještě dál. To se netýká světa, to se mluví o církvi: „Kdo si sice říká bratr, ale přitom je smilník nebo lakomec nebo modlář nebo utrhač nebo opilec nebo lupič; s takovým ani nejezte!“ Vy si myslíte, že s vámi budu jíst, když vy sedíte mezi světáky? Jak bych já vám podal kalich Páně, když nechci s vámi ani večeřet? To já nesmím. A když se to v církvi jinak děje, uvaluje se Boží hněv proti celému shromáždění a vy všichni jste v mrákotě, když k tomu mlčíte. Vy nesmíte mlčet, když to ve vaší rodině nechodí tak, jak to má chodit. Vy byste jim ublížili, kdybyste mlčeli. Ale co se dá přikrýt, ať se přikryje.

IV. Co pak jim to pomůže, když já to přikryji?

Ne, to jim nepomůže. Jim pomůže jen to, když se obrátí. Ale to se rozumí, na to je to namířeno, a tak na to dojde, když přikrýváte to, co můžete přikrýt, když vy ukazujete všecku lásku. Jestli ta nešlechetnost je přikryta nebo nepřikryta, ta vás hubí. Pomoc jediná je obrácení člověka. A o to zde běží. Bůh dává určité instrukce. „Jděte do celého světa.“ Co pak by on šel na svět, kdyby to šlo jinak? Tak si to on vymyslel: Jestli má být komu pomoženo, bude mu kázáno evangelium a to budete dělat vy, ale skutečné obrácení vykoná on sám. Koho Bůh obrátí, ten je obrácený. Ale jak to dělá? Tak jako na počátku, když stvořil svět. Všecko konal on sám. Myslete si, že oni se dívají. Co mohou jiného dělat? Ti mu nemohou pomáhat, on je nepotřebuje. On to stvoří všecko sám. My se budeme dívat, jak on křísí tu dcerušku, on sám. A my se budeme dívat, jak on obrací toho starého člověka a jak ho těší, že je jeho věčný Přítel. My se můžeme nanejvýš dívat a dávat pozor, abychom nepřekáželi a abychom nebyli nelaskaví. Nemyslete si, že na to dojde, pokud nejste vy ochotni mít je upřímně rádi, ne tak, aby hřích byl vytrubován, ale aby ho byli zbaveni. Z toho něco bude, když je máš rád. Tak on ráčí postupovat. „Neboť láska přikryje množství hříchů.“ Amen.

Nedatováno. Pravděpodobně z 18. dubna 1909