LGBT ideologie v Německu a naše reakce na ni

Když jsem byl požádán, abych napsal další článek pro Evangelical Times, netrvalo dlouho a věděl jsem, o čem chci psát: Chtěl bych na několika příkladech ukázat, jaká je situace v Německu v otázce LGBT. Protože to je téma, ve kterém jsme my křesťané v současné době pod největším tlakem, a to nejen v Německu, ale v celém západním světě. A já bych rád ukázal, jak se s touto problematikou jako sbor ve Frankfurtu vyrovnáváme, a tím snad některé povzbudil.

Situace v Německu

Když 1. června začal takzvaný měsíc hrdosti, německý kancléř Olaf Scholz se při této příležitosti nechal vyfotografovat s obrovskou duhovou vlajkou. Fotografie byla rozšířena v celostátních médiích. Vlajka byla zjevně vyrobena z levné umělé látky a byla zcela pomačkaná.

Myslím, že to symbolicky ukázalo, jak povrchní je zájem většiny lidí o problematiku LGBT. Ale člověk asi musí dát najevo svou ctnost. Zároveň byly po celém Německu vyvěšeny duhové vlajky na mnoha veřejných budovách, muzeích, supermarketech, železářstvích atd. Mnohé firmy duhové barvy zobrazovaly na svých webových stránkách nebo je zakomponovaly přímo do svých log.

Kromě toho již byly přijaty zákony, které kriminalizují konverzní terapii – formulace zákona je samozřejmě dostatečně široká, aby zahrnovala i poradenská setkání s pastýři – a plánují se další zákony, dokonce i změna ústavy, která by sexuální a genderovou „identitu“ zahrnula pod ústavní ochranu.

Toto poselství je jasné – celé Německo musí slavit LGBT Pride – a je vyhlašováno nejvyššími politickými představiteli, šířeno médii, neustále opakováno v každodenním životě a vynucováno zákony. A samozřejmě je to také učební náplň ve školách a školkách, protože komu patří děti, tomu patří budoucnost. A kdo se na tom nepodílí, ten už není součástí německé společnosti.

A to není myšleno jako nadsázka. Jako pastor se stále častěji setkávám s příběhy křesťanů z celé země, kteří mají kvůli LGBT problematice problémy na pracovišti.

Jeden věrný bratr z našeho sboru kvůli tomu přišel o místo ve velké pojišťovně. Byl předvolán k vážnému rozhovoru na personální oddělení, protože na sociálních sítích zveřejnil citát, že Ježíš může odpustit hřích homosexuality.

Při rozhovoru mu byly položeny čistě hypotetické otázky, jak by se choval k transgenderovému kolegovi. Když odpověděl, že by se k němu choval s úctou, ale kvůli své víře nemůže lhát, a proto nemůže oslovovat muže jako ženu, byl propuštěn.

Zrovna nedávno mi volala jedna mladá sestra ze severu Německa, která pracuje jako učitelka v mateřské škole, a vyprávěla mi o vážném rozhovoru se svým nadřízeným, který měla kvůli tomu, že jedné holčičce ze své třídy řekla, že je skutečně dívka. Pokud by se to opakovalo, mělo by to pro tuto sestru vážné následky.

Pokud jste tedy křesťan, který není ochoten podporovat lži a dokonce ubližovat dětem, můžete nyní přijít o živobytí. LGBT ideologie je novým státním náboženstvím a běda kacířům, kteří se nepřipojí k jejímu oslavování! Za tím vším se nakonec skrývá hromadný útok na křesťanství a Boží zákon (srov. Ž 2,1-3).

Postoj církví

Jaký je postoj církví v Německu k této otázce? Zdaleka největšími církvemi v Německu, z nichž každá má přibližně 20 milionů členů, jsou římskokatolická státní církev a evangelická státní církev. Ani od jedné z nich není slyšet žádná kritika, spíše naopak.

Římskokatolická církev v Německu se prostřednictvím své „synodální cesty“ otevřeně vyslovila pro požehnání „manželství“ osob stejného pohlaví, které hodlá brzy zahájit. Tím se dostává do otevřeného rozporu s Vatikánem. Reakcí Říma bylo jasné odmítnutí postoje německé církve. Jsme tedy svědky otevřeného rozkolu mezi německou a celosvětovou katolickou církví – kvůli problematice LGBT!

Protestantská církev je mnohem dál. Ta už léta žehná homosexuálním „manželstvím“ a ustanovuje homosexuální faráře. Na posledním červnovém celostátním shromáždění německé protestantské církve v Norimberku jeden z farářů prohlásil: „Bůh je queer.“ Když to vedlo k bouřlivým reakcím na internetu, církev tohoto faráře veřejně podpořila.

Jen o měsíc později uspořádala protestantská církev v Norimberku výstavu „gay“ umění. Starou, úctyhodnou budovu kostela zdobila nadměrně velká duhová vlajka. Vystavená „umělecká díla“ obklopená obrazy Ježíše znázorňovala odporná grafická vyobrazení sexuálních aktů mezi muži.

Poselství bylo jasné: Ježíš nejenže podporuje homosexuální sex, ale je uprostřed něj. Díky Bohu, pobouření části obyvatelstva proti tomuto nevýslovnému rouhání bylo tak velké, že tato výstava byla po krátké době uzavřena.

Dokonce i v těch několika málo nezávislých evangelických církvích, které tvoří asi 0,2 % německé populace, je LGBT stále více přijímána, a to pod vedením některých pastorů a učitelů, kteří bagatelizují biblický význam této problematiky a místo toho dělají z křesťanů viníky tím, že je obviňují z nelásky, protože neschvalují hříšný životní styl LGBT lidí.

Naše reakce jako církve

Situace tedy vypadá velmi neutěšeně a opravdoví křesťané, kteří věří Bibli, jsou stále více zatlačováni do kouta. Ale když jste zahnáni do kouta, nezbývá než se bránit. A to je to, co nyní dělá naše církev: brání se a bojuje Božím slovem.

Na začátku roku jsem na toto téma kázal kázání, které oslovilo mnoho lidí a vyšlo také jako brožura. Už loni jsme začali kázat a rozdávat traktáty na průvodu hrdosti ve Frankfurtu. Netrvalo dlouho a policie nás požádala, abychom prostor opustili - v rozporu s našimi ústavními právy na svobodu projevu a náboženského vyznání. Příští rok se však vrátíme.

Před několika týdny jsem poslal e-mail své bance, která po skončení měsíce hrdosti nadále nesla ve svém logu duhovou vlajku, a řekl jsem jí, že pokud tuto bezbožnou propagandu neodstraní, změním banku. Nepředpokládal jsem, že by můj e-mail mohl mít nějaký účinek, ale nehodlal jsem mlčet. Svůj e-mail jsem zveřejnil na internetu a několik křesťanů se k němu připojilo a poslalo bance e-mail také. Následující den jsem tomu nemohl uvěřit, protože z loga banky zmizely duhové barvy.

Píšu vám to proto, abych vás povzbudil, abyste se v této věci nevzdávali, ale bojovali Božím slovem a odvážnými činy. Národy se mohou bouřit, ale ten, který sedí na nebesích, se směje a vysmívá se jim, protože svého Krále už dosadil na Sijón, na svou svatou horu (Ž 2,4-6).

Jsem přesvědčen, že Kristus Král bude stát při své církvi a dá jí vítězství, pokud budeme mluvit odvážně: „Já jdu proti tobě ve jménu Hospodina zástupů, Boha izraelských řad, kterého jsi potupil“ (1S 17,45).

Evangelical Times

Publikováno se souhlasem autora.

Tobias Riemenschneider je jedním z pastorů Evangelikální reformované baptistické církve ve Frankfurtu.