Myšlenky o kázání
1. Formálnost kázání – Aniž bych si pochvaloval, že jsem byl někdy výmluvný, jsem přesvědčen, že nejúčinnější kázání, která jsem kdy pronesl, byla ta, na která jsem se nejméně pravidelně připravoval. Přál bych si, abych mohl kázat tak, jako bych nikdy neslyšel ani nečetl, jak kázání dělají jiní lidé. Formalismus spočívající v systematickém rozdělení a aplikaci je smrtící. A co se týče psaných kázání, co je únavné psát, je únavné poslouchat.
2. Vyhýbej se abstrakcím – Chceš-li udržet pozornost, vyhýbej se ve svých kázáních abstrakcím, kromě těch, které jsou pouze úvahou. Od obecných pojmů přejděte k upřesnění a zejména se zaměřte na jednotlivé případy. Kdykoli je to možné, uveďte jméno a místo a proložte je anekdotou. Tímto způsobem byli puritáni, i když byli proklamativní, živí. Každou událost starozákonních dějin dovedli dotáhnout do konce a místo o královské rodině a zradě mluvili o Davidovi a Jidášovi.
3. Příležitostné poznámky – Pompeius Veliký byl ze své lodě vylákán na malý egyptský člun, kde byl následně úkladně zavražděn. Než ho probodli, trávil čas čtením knížky, do níž si napsal řeckou řeč, kterou chtěl pronést k Ptolemaiovi.
4. Podnět z mého posledního kázání – Nemá-li být kázání úžasně dlouhé, nesmí se psát rozbor nebo shrnutí mnoha bodů. Zjistíte, že na každý máte sotva více než pár stránek, přičemž na takto krátkém prostoru se nemůžete žádnému z témat důkladně věnovat.
Znovu opakuji: V rychlých prvních náčrtech, které píšu jako podklad, je větší síla a spád než v kázáních, která na jejich základě dělám. Proč? Protože při druhém psaní se snažím každý z bodů rozvést. Jak se mohu vyhnout slabosti, která z toho vyplývá? Tím, že napíšu rychlý, vřelý, úderný, srdečný základ v jednom záběru – a pak udělám už jen o trochu víc: dám mu tvar, proměním poznámky do vět.
5. Styl – Často se zmiňuje velká rychlost řeči v britské Dolní sněmovně, ale ta si v ničem nezadá s řeckou rétorikou. Měřítko, které Aristoteles předpokládá a které zřejmě odpovídalo tehdejší době, bylo tak přísné, že z řečnického projevu vylučovalo každou věc, která prozrazovala sebemenší okázalost. K tomuto tématu se podívejte zvláště na to, co je napsáno ve třetí knize Aristotelovy Rétoriky, kap. 2, zejména odst. 10.
A třetí kapitola třetí této knihy, která je o chladném stylu, je naprosto zásadní. Zmíněné čtyři příčiny chladné řeči jsou typickým nešvarem mezi našimi Američany. Obdivuhodně také mluví o tendenci měnit prózu v poezii.
6. Čtení Písma – Dnes jsem si vzal řecký Nový zákon a při procházení po domě jsem četl 2. list Timoteovi, přičemž jsem se v myšlenkách zastavoval na některých zajímavých místech. Spatřil jsem mnoho nových vynikajících věcí, zasáhlo mě několik nových paprsků světla, a byl jsem více než kdy jindy ujištěn o výtečnosti tohoto způsobu studia Písma. Zvláště když po několika rychlých čteních člověk pokaždé prochází text s větší a větší lehkostí.
7. O přípravě kázání – Poznámky k rozhovorům s J. A. A. (Archibald Alexander, 1772–1851) – Můj otec říká, že člověk by neměl začínat s vytvářením plánu. Neměl by čekat, až se mu to dostane do žil. Začněte, ať se cítíte jakkoli; a pište, dokud se do toho nedostanete – ať už je to jakkoli dlouhé. Tak to dělají horníci. Možná nakonec zahodíte všechno, co bylo na začátku. Muži, kteří píší s lehkostí, přemýšlejí nejlépe s perem v ruce. To platí pro kázání i pro knihy. Možná by bylo dobré napsat kázání „na první dobrou“, a pak začít znovu a psát úplně nově, ne kopírovat, nebo se dokonce dívat na to druhé, ale psát s využitím všeho světla, které vyvstalo z předchozího cvičení.
8. Kázání – Poslední kázání, které jsem napsal na Gn 49, 4, je nejméně evangelizační, jaké jsem kdy měl, a přesto mi to ani jednou nepřišlo na mysl, dokud jsem ho nedokončil. Kéž se naučím dávat si pozor na to, jak druhé odsuzuji. Dále ať se naučím, jak je důležité, aby všechna má psaná kázání byla diskusí o nějakém důležitém bodu učení. Doba to potřebuje a potřebuje to i moje mysl, a to jak s ohledem na teologické znalosti, tak na cvičení se v přemýšlení. S doktrínami zacházej prakticky a se zkušenostmi argumentačně. Vyhýbej se technickým záležitostem, vyhýbej se vršení textů jako kamenů bez malty.
9. Zabývej se dobrými myšlenkami – To je velmi důležité. Je to rozhodně víc než otřepaná fráze. Přemýšlej! Pokud tě při čtení něco napadne, zastav se, zvedni oči od knihy a sleduj to. Myšlenky, které se objeví jako první, jsou přirozeně triviální. To platí zejména o ilustracích. Pokud se nějaká objeví, sleduj ji a rozveď ji do konkrétních podrobností. Je-li to metafora nebo přirovnání, dotáhni ji do všech jejích dílčích detailů. Zdá-li se ti otřepaná, najdi nějakou podobnou – najdi jich několik. Všechny tyto myšlenkové postupy budou užitečné i jindy, neboť naše dobré myšlenkové pochody se málokdy zcela ztratí. Žádný člověk by nikdy nemohl mluvit bez přípravy, kdyby každá věc, kterou řekne, nebyla doslova plodem okamžiku. Ne, v mnoha případech se díky nějaké asociaci vynoří celý sled myšlenek, který byl po léta zapomenut.
10. O psaní kázání (Mému vlastnímu svědomí) – Nastal poslední den Páně v tomto roce a při bilancování své práce máš jistě pocit, že jsi nerozmnožil dar, který ti byl dán. Tvůj talent byl zatím uložen do šátku. Zejména v oblasti psaní jsi byl nedbalý. Mnoho věcí jsi sice napsal, a dokonce i vytiskl, ale jen málo kázání. Svůj čas a práci jsi věnoval věcem druhořadým a podřadným. Ale jen jedna věc je potřebná.
Prozřetelnost ti jako spisovateli dopřála uznání, které ses neodvažoval očekávat a za které nemůžeš být dostatečně vděčný; ale podobně nedostatečný je tvůj zájem o veliké věci Božího království. Přemýšlej nad následujícím:
-
I kdyby byl tvůj život ještě dlouho zachován, nedočkáš se lepší doby, než jaká je teď, kdy by ses mohl více věnovat kázání. Zrak, manuální zručnost, paměť i svěžest budou nutně ochabovat.
-
Přemýšlej nad tím, jak jsi vytvořil ty věci, které získaly trochu popularity. Všechny byly napsány jednoduše a obzvláště ty, které mají v sobě nejvíce života. Nikoliv však většina tvých kázání. Obrať nový list. Nevytvářej nové plány příliš pečlivě. Piš, dokud jsi v ráži. Nebuď lakomý na své nejlepší myšlenky a neschovávej si ty nejlepší nápady na konec. Je to jako plnit žaludek hostů polévkou ještě před večeří. Odtud pramení velká část kazatelské dokonalosti tvého otce. Vyzkoušej jeho doporučení rychle a jednoduše napsat to, co tě napadne jako první. A později to metodicky zpracovat.
-
Hodně studuješ Písmo a někdy se rozplýváš nad jeho stránkami. Využij těchto chvil a nech své objevy a podněty vplout do kanálu kázání.
-
Buď ochotný napsat i jenom část kázání. Možná ho uděláš celé. A pokud ne, vzpomeň si, jak málo takových úryvků se ti kdy ztratilo. Existuje nějaký, u něhož bys litoval času, který jsi nad ním strávil?
-
Modlil ses, aby se tvé záliby, city a zájmy více soustředily na Boží věci; a po krátkou dobu jsi měl pocit, jako by ti tato milost byla do jisté míry udělena. Chraň tento pocit a dej ho k dispozici své kazatelské práci.
-
Bůh ti udělil lepší zdraví. Buď něžně vděčný za takové dobrodiní a udržuj si stále jasný postroj, abys byl připraven, jakmile Bůh nechá zaznít polnici, zařadit se do zástupu nebeských svědků.
-
Máš učebnici. Těš se z ní. Věnuj jí víc času. Sbírej roztroušené střípky. Umrtvi ono otálení, které drží tolik plánů v patu.
James W. Alexander (1804–1859), Myšlenky o kázání (1861)
Přidat komentář