Na východ nebo na západ aneb poručíme slunci, genderu

Po dlouhých sedmi měsících jsme se zase vrátili zpátky k našemu zeměpisnému času. Následujících pět měsíců bude slunce v pravé poledne opět zase přímo nad naší hlavou. Poledne tedy bude na chvíli zase tím, čím má být. Ovšem na konci března se znovu posuneme na východ a naše poledne bude podle východoevropského (kyjevského) standardního času, tedy o hodinu později. Za poledne budeme prohlašovat dobu, kdy slunce bude na jedné hodině. Prostě poručíme přírodním zákonům, aby se přizpůsobovaly nám.

Neustále mě překvapuje, kolika lidem to připadá normální. A kolik lidí by uvítalo, aby se naše země v otázce času posunula na východ (do kyjevského časového pásma) a měli bychom ten Hitlerem a následně komunisty zavedený letní čas už napořád.

Možná také jednoho dne poručíme slunci, aby se  pohybovalo od západu na východ, nebo prohlásíme za poledne půlnoc – a protože se na tom všichni demokraticky shodneme, bude to tak správně. Mým vroucím přáním by bylo, kdybychom mohli také prohlásit za neplatnou gravitaci, takže bychom k létání nepotřebovali letadla, nebo bychom ji mohli alespoň trochu zmírnit, takže by moje osobní váha ukazovala mnohem veselejší čísla. To by byla teprve trefa!

Bůh ve svém Slově říká, že čtvrtého dne stvořil slunce a měsíc, slunce aby vládlo ve dne a měsíc, aby vládl v noci (Gn 1,14–19), aby tato nebeská tělesa určovala denní a noční dobu a vyprávěla o Boží slávě (Ž 19,2–7). Ovšem člověk ve své povýšené moudrosti chce být tím, kdo bude určovat, jak to bude s časem. Ta hloupá nadutost je nepřehlédnutelná.

Právě tak chce člověk určovat, kdo bude muž a kdo bude žena, kdo má tvořit manželství a rodinu. Prý to je na vůli člověka, aby si určil, čím chce být, zda mužem nebo ženou, nebo čímkoliv jiným (třeba krabicí od bot). Je to však stejné jako s pravým polednem – vždycky bude jenom tehdy, když je slunce v nadhlavníku a nikdy nemůže být v jednu odpoledne ani dříve nebo později. A stejně jako nemůžeme hnout sluncem, nemůžeme hnout ani lidským pohlavím. Šestého dne Bůh stvořil člověka jako muže a ženu podle svého obrazu (Gn 1,27). A pro jednoho muže stvořil jednu ženu a jedné ženě dal jednoho muže – jenom tento vztah nazývá manželstvím a jenom z takového vztahu může vzniknout rodina.

Skutečně není nic pohoršujícího ani zlého nebo nepřirozeného na tom, že jenom z takového vztahu mohou vzejít děti. Je to přirozené a normální (nepohoršující). Nikdo jiný kromě muže a ženy nemůže přirozeným způsobem zplodit děti. Proč by tedy kdokoliv jiný měl mít na děti nějaké právo? Proč by měly být jiné vztahy označovány jako rodina? Proč by měli být otec a matka nazýváni jinak? I kdyby se všichni naši ministři spojili a spolu s ministrem vnitra chtěli v tomto směru odtáhnout naši zemi daleko na západ, nic to nezmění na skutečnosti, která je zapsaná hluboko do jádra každé lidské buňky a oznamuje každému člověku, zda je ženou (XY) nebo mužem (XX).

Když pan Rakušan říká, že musíme být jako západní země a proto musíme přijmout zákon, kterým označíme za manželství něco jiného než přirozený vztah mezi mužem a ženou, připomíná mi to tvrdohlavou lidskou snahu o změnu přirozeného času. Skutečně můžeme poručit slunci a měsíci? Skutečně si můžeme vybrat, zda budeme mužem nebo ženou nebo třeba tou krabicí od bot? A skutečně má mít i taková krabice od bot právo adoptovat děti a nazývat se potom rodinou? Není to náhodou jenom další pokus zoufalých hříšníků dosáhnout do nebe a stát se bohem, určovat, co je pravda a lež, co je černá a bílá? Boží slovo na to odpovídá slovy:

• Bloud si v srdci říká: „Bůh tu není.“ Všichni kazí, zohavují, na co sáhnou, nikdo nic dobrého neudělá. Hospodin na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má-li kdo rozum, dotazuje-li se po Boží vůli. Zpronevěřili se všichni, zvrhli se do jednoho, nikdo nic dobrého neudělá, naprosto nikdo. (Ž 14,1–3)

Kéž se Bůh smiluje nad naší zemí i nad námi samotnými a dá našim politikům (a nejenom jim) aspoň trochu selského rozumu, abychom mohli pevně stát na zemi a až zase budeme mít slunce přímo nad hlavou, abychom mohli říkat, že je poledne.