Panování Božího lidu

• I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby.“ (Gn 1,26)

• ‚Všechno je mi dovoleno‘ – ano, ale ničím se nedám zotročit. (1K 6,12)

Tak tomu rozuměl nebeský Pán, který nás zformoval, abychom měli jeho obraz a jeho podobu a ve svém oboru abychom panovali! Když však nás k tomu zformoval, tak si nikdo nemysli, že mu bude dobře, když to tak v jeho životě nebude! Vůbec bych se nedivil, že to nebude dobře fungovat!

Jak to tedy v tvém životě je? Je to tak, jak to s tebou Bůh zamýšlel od počátku? Daří se ti? A tu jste arci pořád nakloněni odpovídat: „Nějak to v mém životě nefunguje a nedaří se mi dobře!“ Ale co by na to řekla bohabojná Chana, matka Samuela? Je možné, aby to, co Bůh zamýšlel, nefungovalo? Podívejte se do 1. Samuelovy 2,3: „Nechte už těch povýšených řečí, urážka ať z úst vám neunikne! Vždyť Hospodin je Bůh vševědoucí, neobstojí před ním lidské činy.“ Když mám já všechno špatně a přes všechno mé úsilí se mi nedaří, dá se to pochopit, ale Bohu se každé jeho dílo zdaří. A když to nevidím, chybí mi světlo.

Rád bych ke společnému vzdělání předkládal čtvero.

I. Jsme tělesní lidé a otročíme tělu

Přirozeně jsme všichni tělesní lidé a jako takoví jsme všichni ovládáni svou tělesností, a dopadáme tak, jak dopadají ti, kteří nevládnou, nýbrž jsou svým tělem ovládáni. Tak to s námi je, že přirozeně ani nevíme, že jsme tělesní. A když jste filozoficky vzdělaní, řeknete: „Jak bychom mohli vědět, že jsme tělo, když jsme jen tělo!“ Když jste v mrákotě a jen v mrákotě, ani nevíte, že jste v mrákotě. Musíte znát světlo. Ale to neznáte. A tak jste v mrákotě, ale nemáte vědomí toho, co jste a kde jste.

Může člověk být něco jiného než tělo? Jen se podívejte na Adama a Evu na počátku. Mají Ducha svatého, mají podobu Boží a panují. Takže vidíte, že se muselo něco stát, když je to s námi takové, jaké to je. Není zapotřebí, abyste znali všechny příčiny dopodrobna, ale já vidím, jaká je nyní má úroveň. Co praví ten nebeský Mistr u Jana 3,6? „Což se narodilo z těla, je tělo“, a nic víc.

Jsme tělesní lidé, ale rozuměj, jestli se vám to začne ukazovat, je to proto, aby vám bylo pomoženo. Vy jste tělo a teprve uvidíte, jaké to tělo je. Nu, jaké je to tělo? Takové, že se žene za tělesnými věcmi. A jsem tomu poddán, ty věci panují nade mnou. Za čím se každý žene? Za tím, za čím se ženou druzí. Jako ta vlaštovka jedna každá letí, kam letí ty druhé, jako ten čáp letí, kam letí ti druzí, tak také tělesný člověk. Toho čápa ani nenapadne, aby to dělal jinak. Proč? Protože to dělá každý čáp. Ženu se přirozeně za tím, co je v mém srdci. Otevřete si, prosím, Matouše 15,19: „Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky“, samé tělesné věci. Vám se to může líbit, vy si to můžete pochvalovat, ale jen jako tělesní lidé. Ach, to je to naše neštěstí, to je ten náš hřích! A jak při tom dopadnu? Nu tak, jak při tom sloužení tělu mohu dopadnout! Ten čáp a ta vlaštovka dopadnou dobře. Oni se vyznají ve svém oboru, kdežto já to hlavní nemám a nedovedu ani jako to zvíře ve svém oboru zůstávat v svých mezích. Já si neposloužím. Podívejte se do Efezským 4,22: „Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi.“ Tak je to se mnou a s každým, kdo je v těle, že v tom těle hyne ve svých žádostech. To znamená rozklad. Když věci hnijí, pak hynou. Proto se říká, že je to ve světě shnilé. Nu, jak by ne? Vy nedopadnete tak dobře jako čáp a vlaštovka, protože Pán Bůh zařídil, aby to šlo takto a ne jinak. Ale když si to začínáte uvědomovat, to už něco znamená! To mne vede k tomu druhému:

II. Jen mocí Ducha se stáváme duchovními

Teprve, když se do toho vloží Duch svatý, obrátí nás a udělá z nás duchovní lidi. Potom se začne ukazovat ta jeho podoba, kterou jsme ztratili. A teď ta radostná novina! Duch svatý tu vždycky byl a vždycky tu je a vždycky se do toho vkládá. On nemá svět k tomu, aby to zůstalo takové, jaké to je! To je jen Boží podklad, aby Pán Bůh ukázal na tom tělesném, co je to duchovní, na té vaší mrákotě aby ukázal své předivné světlo a udělal vás šťastnými lidmi. Pak si již sami řeknete: Vždyť mně to Slovo Boží povídá, že vždycky byli na světě bohabojní lidé! Proč? Protože to jinak nemůže být. On zformoval svět k tomu, aby vás obrátil, a aby v takové mrákotě to jeho světlo krásně svítilo. Písmo vám to skutečně povídá. Otevřete si Přísloví 8,31: „Hraji si na jeho pevné zemi; mým potěšením je být s lidskými syny.“ Ten, který je od věků, ten se tu vždycky hrál a vždycky měl potěšení z toho, být se syny lidskými. Mohl mít potěšení být s takovým člověkem, jaký je? Nikoliv, ale vždycky pro člověka zamýšlel, aby byl duchovní.

Jako když rosa sestoupí na vyprahlou krajinu! Ta zatím neví nic, ale uvidíte to! On přijde, dechne na vás jako na suchou hlínu, která se nedovede duchovně pohnout a ten tělesný člověk se začne hýbat. Otevřou se vám oči a budete zarmouceni ve svém svědomí a začnete se ptát: „Muži, bratří, co máme dělat?“ Co to povídáte? Ach, my teď vidíme, jací jsme. My jsme tělesní lidé a nebeský Pán je duchovní a jeho způsoby jsou: láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost, sebeovládání. To je jeho podoba, ale my jsme jen tělesní a plní skutků těla. Čtěte si tu dlouhou řadu v epištole ke Galatským, co to je! Samé porušení, samá mrzkost! Ach, my bídní lidé!

Ach, vy šťastní lidé! Šťastní lidé? Arciže, to je počátek vašeho štěstí. To je dílo Boží milosti. Druzí to nevidí a libují si. On se do toho vloží, aby skrze víru přebýval v našich srdcích. Jak, když jsme takoví? Arciže! Tu právě dojde na to jádro všech jeho záměrů, aby v plnosti času přišel na svět. Pořád mluvil o pomoci, pořád o beránku, a vždycky to bylo pro jeho lid tajemství. A co se ukázalo? Ukázalo se, že ten beránek je on sám a ty žasneš! To je právě to nebeské, to je jádro všech jeho myšlenek, kvůli tomu stvořil svět, aby se ukázalo, jak je svatý a jak miluje ty, kteří se třesou. „Krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu.“ A očistil i mně, všecko mi odpustil, a i vás si sám očistí tak, aby měl ve vašem srdci svůj příbytek. To je něco! Proč? Ty ho miluješ, my ho milujeme, protože on nejdřív miloval nás.

III. Nyní ve vás přebývá

Pochopte, že nyní je to tak, že ve vás přebývá. To je všechno, co potřebujete k tomu, abyste nyní panovali. Jak? Nu, podívejte se do druhého textu: „‚Všechno je mi dovoleno‘ – ano, ale ničím se nedám zotročit.“ Proto jste na světě, abyste panovali a aby nic nepanovalo nad vámi, protože on sám chce nad vámi panovat a nikdo se s ním o to nemůže dělit. „Já jsem vinný kmen a vy jste ratolesti.“ Na co má ratolesti? Jedině na to, aby mu nesly hojné ovoce. Ale pak není možné, aby měly ještě něco jiného na starosti! „Tak ať svítí světlo vaše před lidmi.“ K čemu je světlo v mrákotě? Není tu k tomu, abych se s vámi přel a hádal, ani k tomu, abych vám dělal ústupky. Světlo je na to, aby krásně svítilo. On se o to postará, aby skrze víru přebýval ve vašem srdci. „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.“ Jste vedeni Božím Duchem. Co se ukáže? Nebe to ještě není, ale království Boží je ve vašem příbytku. To je jeho svatá, dobrá vůle. „Buď vůle tvá!“ Jaká je to vůle? Taková, jak to pořád slyšíte. To je jeho obraz. Jaké jsou ty jeho způsoby? „Láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost, sebeovládání.“ To je jeho kralování. On to prosadí, on to provede, vy nedokážete nic, ale ten vinný kmen vydá všecko to dobré ovoce, když se ho budete držet. Nu, pak se to má, jak se to má. Ten světský básník praví: „Svět je pořád stejně špatný.“ Co na to odpoví všichni Boží lidé? „My jsme pořád  povolaní k tomu, abychom na tom pořád stejně špatném světě krásně svítili.“ To mu zatím stačí. Až bude chtít víc, tak toho zde bude víc.

A nyní to čtvrté, oč mi vlastně šlo od počátku:

IV. Stále se nám duchovně nedaří

Ale když nám to přece jen tak duchovně nekvete, jak by to mělo kvést! Nu, to má jistě někde svou příčinu. A teď si představte takový hlásek tichý a jemný, jaký slyšel prorok Elijáš. Pročpak ho neslyšíte? Nejste přece jen někde nějakou slušnou věcí zotročeni? Tím předpokládám, že neslušnou věcí zotročeni nejste, ač je to smělý předpoklad. V tom svém světle vidím věci tak, jak je vidím. Když ti přibude více Ducha svatého, zdali nejednu z těch věcí, které pokládáš za slušné, neprohlásíš za neslušnou?

Můžeš si myslet, že jsou všechny tvé věci slušné, že ti všecko sluší! Ale nemysli si, že ti pokvetou věci duchovně, když jsi zotročen slušnou věcí! Ty slušné věci nejsou na to, aby nad tebou panovaly. Ty jsou na to, aby ti krásně slušely.

Žádná přirozená věc, i když je sebevydařenější, mi neposlouží v duchovním životě. Proč ne? Protože to nejde. Kde se vzal tvůj duchovní život? Jedině z Ducha svatého. Jestliže tvůj duchovní život pochází z Ducha svatého, nemysli si, že ti nějaká přirozená věc bude pomáhat k duchovnímu životu. Naopak, máš důvod se obávat, aby ti nepřekážela. Vy si myslíte, že vám duchovní život krásně pokvete, když je přimíšeno něco nepravého? My se nemusíme tak bát jako Šalomoun, ale ta věc sama v sobě je vždy nebezpečná. Věci jsou, aby ti sloužily a ne, abys sloužil ty jim! A když mluví ten hlas tichý a jemný, dobře se podívej, jestli nejsi nějakou věcí, slušnou věcí, zotročen! Každý Boží člověk to má mít na světě krásné. Ta utrpení nejsou na to, aby pochyboval o Boží lásce. Ne, on si vás obrátí a pak to dá každému do srdce, že začnete říkat: „‚Všechno je mi dovoleno‘ – ano, ale ničím se nedám zotročit.“ Amen.

Kázáno 4. července 1909