Pokojné svědomí
Kristus jedním slovem žil pro opravdového křesťana. Kristus za něj zemřel. Kristus za něj sestoupil do hrobu. Kristus kvůli němu vstal z mrtvých. Kristus za něj vystoupil vzhůru a vstoupil do nebe, aby se přimlouval za jeho duši. Kristus učinil vše, zaplatil vše, vytrpěl vše, co bylo třeba pro jeho vykoupení. Odtud pramení ospravedlnění pravého křesťana – odtud jeho pokoj. Sám v sobě nemá nic, ale v Kristu má vše, co jeho duše může potřebovat (Ko 2,3; 3,11).
Kdo může vypovědět, jak blahodárná je výměna, k níž dochází mezi pravým křesťanem a Pánem Ježíšem Kristem! Kristova spravedlnost je vložena na něj a jeho hříchy jsou vloženy na Krista. Kristus byl kvůli němu přičten k hříšníkům a on je nyní kvůli Kristu přičten k nevinným. Kristus byl kvůli němu odsouzen, ačkoli na něm nebyla žádná vina, a on je nyní kvůli Kristu zproštěn viny, ačkoli je plný hříchů, chyb a nedostatků. Zde je vskutku moudrost! Bůh nyní může být spravedlivý, a přesto bezbožnému odpustit. Člověk může cítit, že je hříšník, a přesto mít pevnou naději na nebe a cítit vnitřní pokoj. Kdo z lidí by si něco takového dokázal představit? Kdo by to neměl obdivovat, když to slyší? (2K 5,21).
V evangeliích čteme o tom, jak se projevuje láska... Čteme o Ježíši, Božím Synu, který sestoupil do světa hříšníků, kteří o něj před jeho příchodem nestáli, a když vešel do světa, nevážili si ho. Čteme o tom, jak sestoupil do vězení a nechal se spoutat, abychom my, ubozí vězni, mohli vyjít na svobodu. Čteme o tom, jak se stal poslušným až k smrti – a to smrti na kříži – aby nám, nehodným Adamovým dětem, otevřel dveře k věčnému životu. Čteme o tom, že se spokojil s tím, že ponese naše hříchy a naše přestoupení, abychom my mohli nosit jeho spravedlnost a chodit ve světle a svobodě Božích synů (Fp 2,8.15).
To můžeme nazvat láskou, která „přesahuje každé poznání“ (Ef 3,19)! Osvobozující milost nikdy nemohla zazářit tak jasně jako na cestě ospravedlnění skrze Krista (Ef 3,19).
Pouze tímto odvěkým způsobem nacházely ospravedlněné děti Adamovy od počátku světa svůj pokoj. Počínaje Ábelem až k nám se žádnému člověku nedostalo ani kapky milosti jinak než skrze Krista. Na něj měl ukazovat každý oltář, který byl vztyčen před Mojžíšovou dobou. K němu měla syny Izraele nasměrovat každá oběť a každé nařízení židovského zákona. O něm svědčili všichni proroci. Jednoduše řečeno, jestliže ztratíte ze zřetele ospravedlnění skrze Krista, stane se velká část starozákonního Písma nesmyslným a zamotaným bludištěm.
To je způsob ospravedlnění, který přesně odpovídá přáním a požadavkům lidské přirozenosti. V člověku zůstalo svědomí, přestože je padlou bytostí. Existuje v něm nejasný pocit vlastní potřeby, který se v těch lepších chvílích ozve a kterou nemůže uspokojit nikdo jiný než Kristus. Dokud svědomí člověka opravdu nehladoví, uspokojí jeho duši jakákoli náboženská hračka a udrží ho v klidu. Ale jakmile jeho svědomí začne hladovět, neutiší ho nic jiného než duchovní pokrm – a to žádný jiný než samotný Kristus.
Když se v člověku skutečně probudí svědomí, je v něm něco, co mu našeptává: „Za mou duši se musí zaplatit, jinak nebudu mít žádný pokoj.“ Okamžitě mu evangelium přináší Krista. Kristus již zaplatil cenu za jeho vykoupení. Kristus se za něj vydal. Kristus ho vykoupil z prokletí Zákona tím, že se za něj stal prokletím (Ga 2,20; 3,13).
Když se v člověku skutečně probudí svědomí, je v něm něco, co mu našeptává: „Musím získat nějakou spravedlnost nebo nárok na nebe, jinak nebudu mít žádný pokoj." Okamžitě mu evangelium přináší Krista. Přinesl „věčnou spravedlnost“ (Da 9,24). On „je konec zákona, aby spravedlnosti došel každý, kdo věří“ (Ř 10,4). Dostal jméno: „Hospodin – naše spravedlnost“ (Jr 23,6). Bůh „toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti“ (2K 5,21).
Když se v člověku skutečně probudí svědomí, je v něm něco, co mu našeptává: „Kvůli mým hříchům musí přijít trest a utrpení, jinak nebudu mít žádný pokoj.“ Okamžitě mu evangelium přináší Krista. Kristus trpěl za hřích, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu (1Pt 3,18). On na svém těle vzal naše hříchy na kříž. Jeho ranami jsme uzdraveni (1Pt 2,24).
Když se v člověku skutečně probudí svědomí, je v něm něco, co mu našeptává: „Musím mít kněze pro svou duši, jinak nebudu mít žádný pokoj.“ Okamžitě mu evangelium přináší Krista. Kristus je Bohem Otcem potvrzen a ustanoven jako prostředník mezi ním a člověkem. On je zaslíbeným přímluvcem hříšníků. Je pověřeným rádcem a lékařem nemocných duší. Je velkým veleknězem, všemohoucím vykupitelem a milosrdným utěšitelem obtížených hříšníků (1Tm 2,5; Žd 8,1).
Vím, že existují tisíce vyznavačů křesťanství, kteří v učení o ospravedlnění Kristem nevidí žádnou zvláštní krásu. Jejich srdce jsou pohřbena ve věcech tohoto světa. Jejich svědomí je ochromené, otupělé a němé. Kdykoli však svědomí člověka začne skutečně vnímat a mluvit, spatří člověk v Kristově vykoupení a v jeho kněžském úřadu něco, co nikdy předtím neviděl. Světlo nelahodí oku ani hudba uchu dokonaleji než Kristus skutečným potřebám hříšné duše. Stovky lidí mohou dosvědčit, že zkušenost obráceného pohana na ostrově Raiatea v jižním Pacifiku byla přesně taková, jako ta jejich. „Viděl jsem,“ řekl, „obrovskou horu se strmými stěnami, na kterou jsem se snažil vylézt, ale když jsem se dostal do značné výšky, neudržel jsem se a spadl jsem dolů. Vyčerpán zmatkem a únavou jsem odešel do dálky a posadil se, abych plakal, a zatímco jsem plakal, viděl jsem, jak na tu horu dopadla kapka krve a ta hora se v okamžiku rozplynula.“ Byl požádán, aby vysvětlil, co to všechno znamená. „Ta hora,“ řekl, „byly mé hříchy a ta kapka, která na ni dopadla, byla jedna kapka drahocenné Ježíšovy krve, kterou se hora mých vin rozpustila.“
Toto je jediná pravá cesta k pokoji: ospravedlnění skrze Krista. Dávejte si pozor, aby vás někdo z této cesty nesvedl a nezavedl vás k některému z falešných nauk římské církve. Běda, je podivuhodné, že tato [tradice] postavila dům bludu těsně vedle domu pravdy! Držte se Boží pravdy o ospravedlnění a nenechte se oklamat. Neposlouchejte nic, co o jiných prostřednících a pomocnících na cestě k pokoji. Pamatujte, že není žádný jiný prostředník než jeden – Ježíš Kristus; není žádné jiné očištění pro hříšníky než jedno – Kristova krev; není žádná jiná oběť za hřích než jedna – oběť jednou provždy přinesená na kříži; žádné skutky, které by mohly přinést nějaké zásluhy, než skutky Kristovy; žádný kněz, který by mohl opravdu odpustit, než Kristus. Stůjte pevně a mějte se na pozoru. Nedávejte slávu, která náleží Kristu, nikomu jinému.
Co víte o Kristu? Nepochybuji, že jste o něm už někdy slyšeli... Možná znáte příběh jeho života a smrti. Ale jakou praktickou zkušenost s ním máte? Jaký praktický užitek vám přináší? Jaká spojení a vztahy s ním má vaše duše?
Ach, věřte mi, že s Bohem nelze dosáhnout pokoje jinak než skrze Krista! Pokoj je jeho zvláštní dar. Pokoj je dědictvím, které měl moc zanechat po sobě, když odcházel ze světa. Každý jiný pokoj kromě tohoto je výsměchem a klamem. Až bude možné utišit hlad bez jídla, uhasit žízeň bez nápoje a odstranit únavu bez odpočinku, pak, a teprve pak, najdou lidé pokoj bez Krista.
Je tedy tento pokoj tvůj vlastní? Vykoupený Kristem jeho vlastní krví, nabízený Kristem zdarma všem, kdo jsou ochotni jej přijmout - je tento pokoj tvůj? Ó, neodpočívej! Neodpočívej, dokud nedokážeš uspokojivě odpovědět na mou otázku: Máš tento pokoj?
Přidat komentář