Potěšit Boha

Člověk nemůže potěšit Boha, aniž by při tom nepřivodil veliké štěstí sám sobě. Pokud někdo těší Boha, je to proto, že ho Bůh přijímá jako svého syna, dává mu požehnání plynoucí z přijetí, vylévá na něho hojnost své milosti, činí z něj v tomto životě požehnaného člověka a má pro něj korunu věčného života, kterou bude nosit a která bude zářit nepomíjejícím leskem i poté, co věnec pozemské slávy úplně roztaje v žáru. Zatímco na druhé straně, pokud člověk Boha netěší, nevyhnutelně na sebe v tomto životě přivádí zármutek a utrpení.