Priorita modlitby

• Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání… (1Tm 2,1)

Na prvním místě! Nesmíme zapomenout na to, že do druhé kapitoly prvního listu Timoteovi jsme se nedostali z ničeho nic, nespadli jsme do ní z vesmíru, ale přišli jsme do ní skrze první kapitolu – na ní navazujeme a na ní stavíme. Velmi konkrétně stavíme na evangeliu, které Pavel vysvětlil v patnáctém verši. Dokonce na začátku prvního verše je v originále drobné slovíčko, které odkazuje na předchozí text, je to částice, která se používá k vyjádření návaznosti na to, co bylo řečeno předtím. Mohli bychom ji přeložit jako ‚tedy‘ (ČSP, Pavlík) nebo ‚pak‘ (KRAL), ale mohli bychom ji přeložit i slovem ‚proto‘. 

Pavel zdůrazňuje evangelium, zdůrazňuje dobrý boj, který máme bojovat, abychom si zachovali víru a dobré svědomí, zdůrazňuje vykonávání kázně v církvi a vyloučení těch, kteří žijí v hříchu, nelitují toho, nečiní pokání a tak se rouhají svému Vykupiteli. A proto na prvním místě žádá, aby se církev modlila. Je to vlastně naprosto přirozené – pokud se křesťané nemodlí, pokud svou sílu nehledají u Pána, v jeho veliké moci, potom to znamená, že spoléhají jenom sami na sebe, na svou sílu, na svou moudrost, na svou moc, na svou výmluvnost, na svou chytrost a logiku, a to je nejrychlejší cesta k tomu, aby pohrdli dobrým svědomím a ztroskotali ve víře. 

Proto je prvním požadavkem zdravé víry, prvním důsledkem evangelia právě modlitba. Někdy se modlitba přirovnává k dýchání – je to takové duchovní dýchání. Kdo dýchá, žije. Kdo nedýchá, je nejspíš mrtvý nebo brzo bude. Když se narodí dítě, jednou z prvních věcí, která ohlašuje jeho narození, je jeho křik. Křik je důkazem, že dýchá! Modlitba je důkazem, že křesťan žije. A podobně jako dýchání je jednou ze základních životních funkcí, takže skoro nikdy nepřemýšlíte nad tím, že teď se musíte nadechnout a teď vydechnout, že teď jste málem zapomněli dýchat a teď jste dýchali moc, i modlitba se musí stát pro křesťana něčím naprosto přirozeným, o čem nebude ani přemýšlet, ale co bude prostě a jednoduše žít, protože modlit se můžete kdykoliv a kdekoliv. A samozřejmě máme mít vyhrazený čas jenom pro modlitbu. A jako sbor máme mít vyhrazený čas, kdy se budeme společně modlit jako tělo Kristovo. 

Pavel to zdůrazňuje v našem textu, když říká, že modlitba je tím, co křesťané mají dělat na prvním místě, doslova je tam ‚před vším‘, tedy před vším ostatním, čím bychom se chtěli a měli zabývat, se máme na prvním místě modlit. České příslovce především, které používá většina českých překladů, trochu oslabuje ten důraz, který zde je. Ten text bychom mohli také přeložit jako nejprve ze všeho, ‚na prvním místě‘ (E), což mnohem více ukazuje na prioritu, důležitost, na výsadní místo modlitby v životě křesťana i v životě církve. Je tady evangelium na straně jedné, Boží slovo, na němž stavíme a skrze které mluví Bůh k nám a na druhé straně je tady modlitba, kdy my mluvíme k Bohu. Pavel povzbuzuje, vybízí, žádá, napomíná křesťany k tomu, aby se na prvním místě modlili. Sloveso, které Pavel použil, je slovo parakaleó, které se překládá jako napomenout nebo povzbudit, tedy vybídnout, nějakým způsobem popostrčit, žádat, zvát. Jsme tedy zváni, voláni, napomínáni, popostrkováni k tomu, abychom se na prvním místě, přede vším ostatním, modlili. 

• V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry i za mne. (Ef 6,18) 
• V modlitbách neustávejte. (1Te 5,17)
• Ale vy, milovaní, budujte svůj život na přesvaté víře, modlete se v Duchu svatém, uchovejte se v lásce Boží a očekávejte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista k věčnému životu. (Ju 20–21)