Bůh se staví proti pyšným

• Pokorou zevnitř se ozdobte. Bůh se zajisté protiví pyšným, ale pokorným dává milost. (1Pt 5,5 KRAL)

Tak to, milí v Kristu přátelé, napsal řecky apoštol Petr a Kraličtí to věrně přeložili. Otevřete si, prosím, Jakuba 4,6: „Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.“ Apoštol Jakub to také napsal řecky a Kraličtí to věrně přeložili. A pohleďte do Starého zákona, do Přísloví 3,34: „Poněvadž posměvačům on se posmívá, pokorným pak dává milost.“ Tak to napsal hebrejsky Šalomoun a Kraličtí to věrně přeložili. A Petr a Jakub nechtěli říci nic jiného než Šalomoun, ale nepřekládali ta slova samostatně, nýbrž tak, jak to máte v řeckém překladu Starého Zákona – Septuagintě. Tam se čte a rozumí se to, co napsal Šalomoun. Pak ten řecký překlad nemůže nic jiného znamenat, než co máme zde v původním textu. „Posměvačům se Bůh posmívá a pokorným dává milost.“ Řecky to neznamená nic jiného, a není tu žádný rozdíl. Když jste písmáci a dobře znáte svůj text a slyšíte, že to je v podstatě totéž, co je v Přísloví, tu vám vzchází pro váš text nové, neznámé světlo. Kéž by se nám otevřely oči i ten text!

Hodlám předkládat čtvero věcí:

I. Jakým pyšným, se Bůh protiví? Kde je jaká pýcha?

Kde je hřích, tam je pýcha, hrdost, domýšlivost, svévole, a každý při tom podle toho dopadá, neboť Pán Bůh se jim protiví. Vy jste posměvači a Pán Bůh se vám vysměje. To je naše neštěstí.

Co je to hřích? Hřích je přestoupení Božího zákona podle Písma, ale my to říkáme jinak: Hřích je každá sebemenší úchylka od Božích řádů. Arci, to již předpokládá, že máte jisté světlo. Bez toho se vlastně o hříchu nemůže mluvit. Proto nikdy neříkám, že zvíře spáchalo hřích, protože nemá světlo. Když tam to dítě rozbije okno, to není hřích, ale když ti nešlechetníci rozbijí okno a mají z toho radost, to je hřích. Když jste evangelíci a děláte takové věci, to je něco jiného, než když to dělá neevangelík.

Hřích je z pýchy. Pokud jsem pokorný sám u sebe, ani mě nenapadne, abych se uchyloval od Božích řádů. My jsme tělo, které s sebou nese přirozeně vývoj, a ten neúprosně vede k pýše. Věci vám začnou pěkně jít a vy jste na to pyšní. Myslíte si, že to tak, jak to Bůh chce, nemusí chodit. Podívejte se do žalmu 2,3: „Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme.“ Zde je vědecký výměr hříchu: „Zpřetrháme jejich pouta – nedejme si líbit tu předepsanou cestu!

Jak asi dopadnu, když opustím Boží zřízenou cestu a půjdu svou vlastní? Velice špatně. To vzácné, co Pán Bůh na světě připravuje, svévolně opouštím. Jestli vám to na světě má chodit dobře, tak to musí chodit tak, jak to Bůh zamýšlel.

Všechny nemoci pocházejí z odchýlení se od Božích řádů. A když přijde lékař, hledá to odchýlení. Tak se to má ve všech věcech mravních a duchovních. A když jsem si zvolil tu úchylku, zvolil jsem si to nejšpatnější, co na světě může být. Představte si, že chodíte po trhu a hledáte všude to nejšpatnější, abyste si to koupili. Je v tom nějaký rozum? Zde je malý národ a kolem veliké národy. Ten malý národ by se ubránil? Otevřete si Ozeáše 4,11: „A hleděli si smilstva, vínem a moštem omamují srdce.“ A každá nepravost vám vezme sílu a srdce a jde to dolů, ať jste při tom sebechytřejší. Každý hřích se vymstí, byť by byl sebevydařenější.

II. Což není pomoc?

Je převzácná, ale pokud se držíte své pýchy, nikdy nedojdete k Pánu Ježíši. Pokud setrváš ve svém posměchu, nikdy Pána Ježíše nepřijmeš. Myslíte si, že pyšní lidé pochopí evangelium? On se postará o to, aby to nešlo.

Pomoc tu je, protože tu je on. Když chcete Boží milosrdenství, je tu pro vás. „Kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven.“ Žádný si nebude moci naříkat: „Ano, já jsem tam přišel, a vykládal jsem, že potřebuji milost a řeklo se mi, že ten můj pád je příliš veliký.“ To není pravda. „I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna.“ Tak to říká Izajáš. Ale kdo byste si dali tu pomoc líbit, když máte pýchu? Světští lidé se náramně klamou, kteří Pána Ježíše vychvalují. Pán Ježíš dobře snese srovnání s proroky, když ho neznáte; ale jak ho začnete znát, tu se vám nebude líbit.

,Učte se ode mne!“ Podívejte se, co po vás Kristus chce: „Jestli jste se nevzdali těch věcí, kterými vládnete, nemůžete býti moji učedníci.“ Musíte být jako děti! Světský člověk řekne: „Děkuji pěkně za tohle učení.“ Když se vám na světě krásně daří, tím méně máte smyslu pro duchovní věci. Hřích neznamená mít hojnost – to je milost! Ale znamená to, že nebudete chtít Boží milosrdenství. To je hřích. „Já se vás neprosím o žádné milosrdenství.“ Šalomoun měl toho příliš mnoho a ono to s ním točilo. Když se zůstává při té pýše, nikdo nepochopí evangelium.

III. Boží zásah

Když se Pán Bůh do toho vloží, spadne z nás pýcha a doslaví se pokora. On vám nepošle mistry, kteří by vám vykládali nějaké daremné námitky. Když jste neobrácení, jak byste neměli námitky? Ale když se do toho vloží Bůh, pošle vám třeba rybáře, naplněného Duchem svatým. A Duch svatý s vámi začne pracovat. Každý, i přirozený, člověk řekne: Tu jsou stíny, ale když se ty stíny odpočítají, to ostatní je vzácné. Ale když se dostaví Duch svatý, tak shledáš, že když se to odpočítá, že to ostatní je právě takové. Když řvete nad sebou, to vám dal jen on, který vám chce pomoci. Když jsem chodil mezi vás, mistry, ještě jste ve mně tu pýchu rozdmýchávali. Ale když jsem přišel k Pánu Ježíši, hned šla všechna pýcha pryč. „Ty potřebuješ mě a musíš ke mně!“ Ale co si počnu s hříchem? „Ten na sebe beru já.“ Ten tichý to vnesl na dřevo kříže. To je věčné evangelium. On ti dává novou mysl. Pýcha tu nemůže zůstat.

IV. Boží věrnost

Jestliže vás k sobě obrátil, dojde na všechno ovoce Duchu svatého, protože tu je ta pokora, ve které to ovoce Duchu svatého kvete a roste.

Ovoce Ducha svatého tu nemohlo kvést a růst, pokud tu byla pýcha. Jestli vás obrátil, tak vás na něco obrátil. Všechno ovoce Ducha svatého kvete. Začíná to tím prvním a to není láska a radost. Vy se musíte nejdříve s ním sjednotit a zde nemůže být pýcha a svévole a domýšlivost. První ovoce Ducha svatého je pokora. Pak to ostatní může kvést. Bylo by to marné usilování o vánocích pěstovat lilie!

Čím více pokory, tím více Ducha svatého. Kde je nejvíce ovoce Ducha svatého, tam je největší pokora, protože to jinak nejde. V nebi je samé ovoce Ducha svatého, ale pýcha žádná, domýšlivost žádná, tam je všechno takové, jak on si to přeje. Ten je ten nejšťastnější na světě, kdo je na světě ten nejmenší u sebe. Čím více pokorné, tiché mysli, tím více působí Duch svatý. Kdo je ten nejnešťastnější na světě? Ten, který je nejdomýšlivější, a to je ďábel.

Já jsem hotov. Neboj se, být pokorný, neboj se postavit se na to, co s sebou bude, když je člověk pokorný, neboť jestliže ti je dáno, to je milost. A ten text říká: „S tebou to dopadne tak, jako se všemi druhými, kteří jsou pokorní, že jim Bůh všechno přidá, co jim chce přidat.“ „Pokorou zevnitř se ozdobte. Bůh se zajisté protiví pyšným, ale pokorným dává milost.“ Amen.

Kázáno 13. března 1910.