Správné a nesprávné místo pro sex (Žd 13,4)

Možná se divíte, proč věnuji celé jedno kázání jedinému verši, na kterém celkem není nic těžkého k pochopení a se kterým bude většina lidí, kteří chodí do církve, souhlasit. Dovolte, abych to vysvětlil. Za posledních čtyřicet let se naše společnost obrátila o sto osmdesát stupňů od křesťanského pohledu na manželství a sexuální mravnost, který převládal předtím. Rozvody a sexuálně nemravné chování sice nejsou nic nového, ale kdysi se na ně pohlíželo s nesouhlasem, zatímco věrnost v manželství byla považována za žádoucí. Ale od šedesátých let se naše společnost zbavuje křesťanských norem a otevřeně přijímá „volný“ sex a rychlé rozvody. Začala se prosazovat tolerance vůči homosexualitě, takže dnes je homosexualita široce propagována jako způsob života, který nejenže nemá být zavrhován, ale má být přijímán jako normální.

Bylo by naivní domnívat se, že církev je od těchto významných trendů ve společnosti izolována. Francis Schaeffer poznamenal: „Jak se střídají generace, plynou lidé … s proudem, a jak jdou léta, mravně nemyslitelné se stává myslitelným.“ (F. Schaeffer; v: Erwin Lutzer: The Truth About Same-Sex Marriage [Moody Press], s. 57) Je obecně známo, že rozvodovost mezi evangelikálními křesťany není o nic lepší než ve společnosti obecně.

Ani v oblasti sexuální čistoty si evangelikálové nevedou právě nejlépe. Časopis Leadership, určený pastorům, si objednal průzkum, aby zjistil, jak časté jsou prohřešky mezi pastory. Vyšlo najevo, že třiadvacet procent pastorů se v době své služby v místním sboru dopustilo něčeho, co považují z hlediska sexuální čistoty za nepatřičné, s někým mimo své manželství. Dvanáct procent přiznalo, že měli mimomanželský styk. Mezi těmi, kdo nebyli pastory, byla tato čísla dvojnásobná! Dvacet procent pastorů také přiznalo, že nejméně jednou měsíčně sledují média orientovaná na sex, a to bylo ještě před Internetem! (Leadership [zima 1988], s. 12–13, 24) Nepředpokládám, že v následujících letech se situace zlepšila.

Vzhledem k významu zbožných manželství jako základu církve a společnosti je náš text krajně důležitý. Jeho souvislost s předcházejícím kontextem spočívá v tom, že bratrská láska (13,1) musí začínat v rodině, mezi křesťanskými manželi. Aby se biblicky milovali, musí se manželé a manželky chránit sexuální nevěry. V prvním století byla představa, že by se měl sex omezit na manželství, pro mnoho lidí nezvyklá. Muži často měli milenky nebo mohli jít k chrámovým prostitutkám. Výzva k celoživotní věrnosti k jedinému partnerovi šla v tehdejší společnosti radikálně proti duchu doby. V naší dnešní společnosti to platí znovu. Máme příležitost prosvětlovat pro Ježíše Krista temnotu kolem nás mravní čistotou a zbožným manželským životem. Náš text můžeme shrnout takto:

Jelikož Bůh ustanovil manželství a sex v jeho rámci, bude soudit ty, kdo provozují sex mimo rámec manželství.

Než se na tento verš podíváme, všimněme si, že se satan snaží dostat do krajnosti na jedné straně nebo na druhé. Když nás nedokáže dotlačit k sexuální promiskuitě, pokouší nás k askezi. Askeze je představa, že ke zbožnosti vede to, když si odpíráte určité věci, které Písmo nezakazuje, ať je to jídlo, určité pohodlí nebo sexuální potěšení v manželství. Apoštol Pavel askezi naléhavě zavrhuje v Koloským 2,16-23. V posledním verši tento oddíl uzavírá: „Vydávají se za moudrost jako zvláštní projev zbožnosti, sebeponižování nebo tělesné umrtvování, ale nic neznamenají pro ovládání vášní.“ V 1. Timoteovi 4,3 varuje před lidmi, kteří lidem zakazují „ženit se a jíst pokrmy, které Bůh stvořil, aby je s děkováním požívali ti, kdo věří a kdo poznali pravdu“. Abychom tedy neupadli do extrémů, potřebujeme biblickou rovnováhu.

1. Manželství – včetně příslušného sexuálního vztahu – má být všem svaté.

Slovo přeložené „ve vážnosti“ (KMS) znamená „vzácný“ či „drahocenný“. Pavel tímto slovem označuje „drahé kamení“ (1. Korintským 3,12). Petr je používá pro Kristovu „převzácnou krev“ (1. Petrův 1,19) a pro Boží „vzácná a převeliká zaslíbení“ (2. Petrův 1,4).

„Manželské lože“ (KMS) je eufemismus pro manželský sex.

A. Manželství bychom měli ctít, protože je Bůh ustanovil při stvoření.

Manželství je úctyhodné či vzácné proto, že je Bůh ustanovil v Edenu, ještě než do světa vstoupil hřích. Předtím prohlásil, že není dobré, aby byl člověk sám (Gn 2,18), a tak pro Adama stvořil Evu. Protože manželství pochází od Boha a poprvé spojilo už prvního muže s první ženou, měli by si ho všichni vážit. Dále si všimněme:

1) Manželství prokazují čest všechny tři osoby Trojice.

Bůh Otec prohlásil manželství za úctyhodné tím, že je v Edenu ustanovil. Bůh Syn prohlásil manželství za úctyhodné tím, že svůj první zázrak učinil na svatbě v Káně Galilejské (J 2,1–11). Mimoto se postavil proti uvolněné praxi rozvodů, k níž židovská společnost dospěla, a znovu potvrdil původní Boží záměr pro manželství (Mt 19,1–9). Bůh Duch svatý prohlásil manželství za úctyhodné tím, že inspiroval apoštola Pavla, aby napsal, že manželství je pozemským obrazem vztahu mezi Kristem a jeho církví (Ef 5,25–33; srovnej Zj 21,9).

2) Manželství hodné úcty, jak je ustanovil Bůh, je celoživotní závazek mezi jedním mužem a jednou ženou.

Bůh pro Adama stvořil jednu ženu, ne více žen a ne jiného muže. Ačkoli Bůh ve Starém zákoně polygamii toleroval, nenajdeme jediný příklad, kdy by polygamní manželství fungovalo harmonicky. Vždycky z toho byly problémy. Bůh za určitých podmínek toleruje také rozvod; rozvod je ale vždy projevem tvrdosti lidského srdce (Mt 19,8) a Bůh jasně říká, že rozvod nenávidí (Mal 2,16 KR). Pokud jde o homosexuální „manželství“, pro to v Bibli neexistuje nejmenší základ, navzdory tomu, že někteří se je takto pokoušejí obhajovat. Homosexualita je v celé Bibli bez rozdílu zavrhována jako hřích (Lv 18,22; Ř 1,26–27; 1K 6,9; 1Tm 1,10). Je podstatné, abychom uznali, že biblické manželství je celoživotní závazný vztah (Mal 2,14). Sexuální spojení má být omezeno rámcem tohoto závazku. Provozovat sex mimo manželství je hřích.

Rád bych uvedl několik způsobů, jak manželství nectíme, a poté několik způsobů, jak manželství můžeme ctít.

B. Manželství nectíme, když…

1) … když pokládáme celibát za něco duchovnějšího.

Pavel jasně říká, že celibát je zvláštní dar od Boha, který člověku dává schopnost zůstat svobodný a ovládat své sexuální touhy, takže může více času věnovat Pánu. Vzápětí ale uznává, že tento dar nemá každý (1K 7,1–2.8–9.32–35). Jak jsme už viděli, výslovně zavrhuje ty, kdo manželství zakazují (1Tm 4,3).

Raná církev si ale navzdory Pavlovu varování před těmi, kdo manželství zakazují, utvořila představu, že žít v celibátu je duchovnější. Raný církevní otec Órigenés sám sebe vykastroval, aby se zbavil sexuálního pokušení. Augustin, který měl syna s konkubínou, se domníval, že se jí musí vzdát a zasvětit se celibátu, aby mohl následovat Krista. Myslím, že je smutné, že si ji nevzal za ženu. Manželský sex pokládal za nutné zlo, nezbytné k plození potomstva, ne za Boží dar, ze kterého se máme těšit. Představu, že celibát je duchovnější, dále posiluje požadavek římsko-katolické církve, aby kněží žili v celibátu. Když se Martin Luther s tímto nebiblickým názorem rozešel, oženil se s bývalou jeptiškou a oslavoval požehnání manželské lásky.

2) … když pokládáme homosexuální „manželství“ za manželství.

K tomu už jsem se sice vyjádřil, ale dovolte mi dodat, že hlásáme-li Boží normy svatosti, neznamená to, že homosexuály nenávidíme. Každý druh hříchu vždycky poškozuje i ty, kteří se ho dopouštějí. Kdybych viděl, jak se někdo slepě žene k útesu nad propastí, znamená láskyplné jednání zařvat: „Stůj!“ Pokud lidi nevarujeme před nebezpečím sexuálního hříchu, nemilujeme je. „Varujte se smilstva!“ napsal Pavel. „Žádný jiný hřích, kterého by se člověk dopustil, netýká se jeho těla; kdo se však dopouští smilstva, hřeší proti vlastnímu tělu“ (1K 6,18). Pokud nehlásáme Boží normy sexuální čistoty, zneuctíváme Boží instituci manželství a nemilujeme druhé biblickým způsobem.

3) … když se řídíme příkladem naší společnosti a rozvádíme se bez odpovídající příčiny.

Uvědomuji si, že mnozí křesťané jsou rozvedení, a že kdyby to šlo, posunuli byste hodinové ručičky zpátky a spoustu věcí udělali jinak. Nechci zvyšovat váš zármutek a vaši bolest. Musím ale vrátit biblickou normu tam, kam patří. Jako Boží lid musíme jít proti trendu posledních čtyřiceti let. Lidé by měli mít možnost podívat se na křesťanská manželství a žasnout, že jsme zůstali spolu a vyřešili své problémy, protože jsme se k tomu před Bohem zavázali.

4) … když vstoupíme do manželství s nevěřícím.

Mnozí křesťané nepovažují sňatek s nevěřícím ani za hřích, ačkoli Bůh to nazývá ohavností (Mal 2,11). Pavel vysvětluje, že se nemáme spojovat s nevěřícími a že se smíme vdávat a ženit jenom v Pánu (2K 6,14; 1K 7,39). Manželství má být obrazem vztahu Krista a církve, takže uzavřít manželství s nevěřícím tento obraz narušuje. Setkal jsem se s mladými vyznávajícími křesťankami, které mi říkaly, že se modlily ohledně svatby s nevěřícími a že „v tom mají pokoj“. Takový pokoj ale nikdy není od Boha, protože Bůh nám nedává pokoj, když zhřešíme. Pokud vstoupíte do takového manželství, ponesete následky jak vy, tak vaše děti.

Pokud už máte nevěřícího manžela či manželku, přikazuje vám Pavel, abyste v tomto manželství, je-li to možné, setrvali (1K 7,12–16). Bůh možná ve své milosti dá, že se váš protějšek obrátí. Ale příběhy o tom, jak Bůh přivedl nevěřícího manželského partnera k obrácení, nemohou nikdy omlouvat hřích, kterého se dopustíme tím, že do takového nerovného manželství vůbec vstoupíme (Ř 6,1–2).

5) … když máme sexuální styky mimo manželský závazek.

Toto je tím hlavním, o co v našem textu jde. Všimněme si, že obě části druhé poloviny verše odpovídají oběma částem první poloviny verše. „Smilníci“ (KMS) (svobodní muži a ženy, kteří žijí pohlavním životem) si neváží instituce manželství. „Cizoložníci“ (KMS) (ženatí muži a vdané ženy, kteří se pohlavně stýkají s někým jiným než se svým manželským protějškem) poskvrňují manželské lože. V řečtině sloveso chybí a je třeba je doplnit z kontextu. Některé překlady předpokládají oznamovací způsob („Poctivéť jest … manželství“). Ovšem vzhledem ke všem příkazům v kontextu je pravděpodobně třeba chápat je jako výzvu.

Viděli jsme, že bychom měli mít manželství v úctě, protože je Bůh ustanovil při stvoření. Nectíme ho, pokud pokládáme celibát za něco duchovnějšího, pokud pokládáme homosexuální „manželství“ za manželství, pokud se řídíme příkladem naší společnosti a rozvádíme se bez odpovídající příčiny, pokud vstoupíme do manželství s nevěřícím a pokud máme sexuální styky mimo manželství.

C. Manželství ctíme, když…

Tady bychom si mohli projít stejný seznam jako před chvílí a vždycky říct opak: Manželství ctíme a uznáváme, pokud ho pokládáme za stejně duchovně naplňující jako celibát (v závislosti na duchovním obdarování), pokud trváme na tom, že jedinou možností manželství podle Božího plánu je heterosexuální manželství, pokud zachováváme své závazky k manželskému protějšku a problémy řešíme, místo abychom z manželství vycouvali, pokud do manželství vstupujeme pouze s oddaným věřícím, abychom mohli vychovávat své děti v Pánu, a pokud se zdržíme sexuálně nemravného jednání. Na dvě věci bych se ale rád zaměřil:

1) … když se chráníme před sexuálním hříchem.

Žádný křesťan se do sexuálního hříchu nevrhne schválně, ale podle údajů časopisu Leadership (z roku 1988) bylo mezi předplatiteli časopisu Christianity Today, kteří nejsou pastory, čtyřicet pět procent těch, kteří uvedli, že se dopustili něčeho, co z hlediska sexuální čistoty nepovažovali za správné, dvacet tři procenta těch, kteří odpověděli, že měli pohlavní styk mimo manželství, a dvacet osm procent těch, kteří řekli, že měli jiný druh sexuálního styku mimo manželství (tamtéž, s. 12). Je zřejmé, že toto je významná oblast, kde to satan věřícím natírá! Nestačí tu sedět a souhlasit s Božími normami sexuální čistoty. Potřebujeme strategii, jak se před upadnutím do sexuálního hříchu chránit.

Hlavním prvkem této strategie je vytrvale každodenně chodit s Kristem a udržovat blízký vztah s partnerem. Pokud se od Pána vzdalujeme a netrávíme soustavně čas nad jeho slovem a v modlitbě, vystavujeme se pokušení. Pokud se vzdalujeme od svého partnera, jsme pokušení přístupnější. Ve zmiňovaném průzkumu uvedlo sedmdesát osm procent pastorů, kteří mravně selhali, že jedním z hlavních činitelů pro ně byla fyzická a citová přitažlivost; pro čtyřicet jedno procento to byla nespokojenost v manželství.

Jak jsem mnohokrát zdůrazňoval, všechny hříchy začínají v mysli. To znamená, že chceme-li se chránit před sexuálním hříchem, musíme ho rozeznat a odvracet se od něj, jakmile nám přijde na mysl. Ježíš nám to vykreslil v barvách, když řekl (Mt 5,27–30): „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Nezcizoložíš.‘ Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci. Jestliže tě svádí tvé pravé oko, vyrvi je a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla. A jestliže tě svádí tvá pravá ruka, utni ji a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe aby zahynul jeden z tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla.“ Ježíš neměl na mysli doslova se zmrzačit, ale chtěl zdůraznit závažnost chtíče na úrovni myšlenek. Pokud se ho nezbavíte, říká Ježíš, skončíte v pekle! Chcete-li Ježíšova slova poslouchat, musíte se vyhýbat sledování televizních pořadů, filmů a videokazet, které vás k chtíči pokoušejí. Najděte způsoby, jak se zaštítit proti pornografii na Internetu. Skládejte účty před jiným bratrem v Kristu.

Před sexuálním hříchem se dále můžeme chránit tak, že se budeme učit nazpaměť Písmo, které proměňuje naši mysl. „Jak si mladík udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet tvého slova. … Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit“ (Ž 119,9–11).

Další prvek strategie je postavit kolem svého manželství plot. Když navštívíte Grand Canyon a nechcete spadnout dolů, zůstaňte buď za zábradlím, nebo tam, kde zábradlí není, nechoďte až na kraj. Postavit plot kolem svého manželství znamená nepěstovat blízká přátelství s osobami opačného pohlaví. Takové vztahy obvykle začínají docela nevinně. „Můžeme spolu mluvit prostě jako bratr a sestra.“ Pozor na to! Pokud jako ženatý muž či vdaná žena zjistíte, že vás přitahuje osoba opačného pohlaví, zabraňte dalším kontaktům a vyhýbejte se každé situaci, která by vás mohla vést do pokušení. Nepřibližujte se k okraji!

Dovolte mi uvést ještě jeden způsob, jak ctít manželství, naznačený v našem textu:

2) … když se těšíme z manželského vztahu v jeho úplnosti, včetně tělesného styku.

„Manželské lože“ (KMS) označuje sex v manželství a ten není poskvrněný. D. H. Field píše: „Z historie církve je patrný mnohem méně vstřícný postoj k sexualitě, než jaký k ní zaujímá Bible.“ Dále se zabývá raným vlivem asketických ideálů. Potom dodává: „Až na velmi málo výjimek odsuzovali patrističtí a středověcí pisatelé smyslovou rozkoš tělesného styku jako hřích. Také jejich postoj k manželství byl přinejlepším ambivalentní.“ (D. H. Field: The New Dictionary of Theology [IVP], ed. Sinclair Ferguson, David Wright, J. I. Packer, s. 638.)

Bible ale rozkoš sexuálního vztahu v manželství, jak pro muže, tak pro ženu, uznává. Šalomoun vybízí svého syna, aby se vždy nechal opájet jejími ňadry a aby se kochal její láskou (Př 5,19). Šalomounova Píseň písní opěvuje radosti, které manželský sex dává oběma partnerům. Pavel říká manželům i manželkám, že jejich tělo nepatří jim, ale jejich protějškům a že jsou povinni naplňovat sexuální potřeby toho druhého, aby nedocházelo ke smilstvu (1K 7,2–5). Sára používá pro sexuální vztah se svým manželem pojem rozkoš (Gn 18,12). Manželský sex je bezprostředně svázán se vztahem mezi manželi. Tak nás Bůh stvořil. Základem potěšení ze sexuální stránky vztahu musí být vzájemná citlivost, péče a úcta.

Zdůrazňuji ale to, co říká Pavel, totiž že je to Bohem stanovená prevence proti sexuálnímu hříchu (1K 7,2). Kdysi jsem jako pastor pomáhal jednomu manželskému páru, kde se muž dopustil cizoložství. Neměli se ženou sexuální styk přes deset let, a ona měla dojem, že je všechno v nejlepším pořádku! Jeho to opravdu štvalo, ale nic neřekl. Když se k němu začala mile chovat jedna žena ze sousedství, padl. Je smutné, že se nakonec rozvedli. Tomu všemu se mohli vyhnout, kdyby se řídili jasným učením Písma: „Neodpírejte se jeden druhému…“ (1K 7,5). Náš text důrazně varuje:

2. Bůh bude soudit ty, kdo v oblasti sexu jednají nemravně.

Také jiné oddíly Písma jasně vyhlašují toto varování:

• Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení, ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast v Božím království. (1K 6,9–10)

• Dobře si pamatujte, že žádný smilník, prostopášník ani lakomec, jehož bohem jsou peníze, nemá podíl v království Kristovu a Božím. Nenechte se od nikoho svést prázdnými slovy, aby vás nestihl Boží hněv jako ty, kdo ho neposlouchají. (Ef 5,5–6)

• Avšak zbabělci, nevěrní, nečistí, vrahové, cizoložníci, zaklínači, modláři a všichni lháři najdou svůj úděl v jezeře, kde hoří oheň a síra. To je ta druhá smrt. (Zj 21,8)

Stejné varování najdeme i v mnoha dalších textech (Mt 5,27–30; Ga 5,19–21; Ko 3,5; 1Te 4,3–7; Zj 22,15). Věřící sice nemusí mít strach z Božího věčného soudu, ale Písmo jasně říká, že pokud se z návyku dopouštíte sexuálně nemravného jednání, možná nejste skutečnými křesťany (1J 3,7–10). Pokud jste doopravdy křesťany, Bůh vás bude přísně vychovávat, dopustíte-li se sexuálního hříchu (Žd 12,5–11).

Ačkoliv nám Bůh hříchy odpouští, když činíme pokání, neznamená to nutně, že odstraní jejich následky (viz Davidův případ ve 2. Samuelově 12,10–14). On vám sice váš hřích odpustí, ale třeba jste se při něm nakazili pohlavně přenosnou chorobou, která může být nevyléčitelná, nebo dokonce smrtelná. Někteří namítnou: „Ale jsme přece pod milostí!“ Ale právě list, který byl napsán především proto, aby objasnil Boží milost, varuje: „Nemylte se, Bohu se nikdo nebude vysmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí. Kdo zasévá pro své tělo, z těla sklidí zkázu; kdo zasévá pro Ducha, z Ducha sklidí život věčný“ (Ga 6,7-8 KMS). Rád bych ale uzavřel touto dobrou zprávou:

3. Těm, kdo se ze svého hříchu kají a spoléhají na Kristovu krev, Bůh odpustí.

Vzápětí po varování před Božím soudem nad sexuálními hříchy dodává Pavel tato úžasná slova: „A to jste někteří byli. Dali jste se však obmýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha“ (1K 6,11). Ani homosexualita, ani cizoložství, ani žádná sexuální zvrácenost nejsou mimo dosah Boží milosti a odpuštění. Jak slibuje 1. list Janův 1,9: „Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.“ Pavel sám sebe nazývá prvním mezi hříšníky, a přesto došel u kříže milosrdenství (1Tm 1,15–16). Pokud se odvrátíte od svého hříchu a spolehnete se na Ježíše Krista, můžete poznat Boží odpuštění a jeho dar věčného života.

Závěr

Komik George Burns říkával, že pamatuje doby, kdy byl vzduch čistý a sex špinavý. Biblicky řečeno nebyl sex v kontextu, který pro něj Bůh určil, špinavý nikdy: v celoživotním závazném manželství mezi jedním mužem a jednou ženu. To je správné místo pro sex. Nesprávné místo pro sex je mimo takovýto manželský svazek – potom je předmětem Božího soudu.

Je-li Boží slovo pravdivé, žije naše společnost v mravní temnotě. Ale tam, kde je tma nejčernější, září světlo nejjasněji. Budeme-li dodržovat Boží normy mravní čistoty, použije nás, abychom tento temný svět prozářili dobrou zprávou o Božím odpuštění a překvapivým zjištěním, že v manželství, jak je ustanovil Bůh, je sex čistý.

Otázky k diskuzi

1. Jak můžeme dávat homosexuálům najevo, že je Bůh miluje, a zároveň, že se hněvá kvůli jejich hříchu? Začali byste láskou nebo hněvem?

2. Uveďte další způsoby (kromě těch, které byly zmíněny v kázání), jak může křesťan plánovitě předcházet tomu, aby upadl do sexuálního hříchu?

3. Může být pravý věřící na sexuálním hříchu „závislý“ (biblicky řečeno sexuálním hříchem zotročený)? (Mt 5,27–30; Ř 6,17–18; 1J 3,7–10.)

4. Jakou pastýřskou radu byste dali svobodnému člověku, který by rád vstoupil do manželství, ale nemůže najít vhodného partnera?