Truchlící na Sijónu

• Pozvednout truchlící na Sijónu, dát jim místo popela na hlavu čelenku, olej veselí místo truchlení, závoj chvály místo ducha beznaděje. (Iz 61,3)

Tolik v Duchu svatém prorok Izajáš. A nyní si, prosím, otevřeme Lukáše 4,16–21: „Přišel do Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma. Podali mu knihu proroka Izajáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno: ‚Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.‘ Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny. Promluvil k nim: ‚Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.‘“ Tu Pán Ježíš zřejmě říká: „Ta kapitola je má, to je můj úkol na světě, abych truchlící na Sijónu vedl k radosti a dával okrasu místo popela.“ Když to vidím, mám z toho radost. Rád bych vám to vychvaloval, ne, že bych vám to dovedl dát, abyste si to také chválili; to tak nejde, abych vás já z Písma přivedl k Bohu! Tak se to nemá. On se nejdříve nad vámi smiluje a dá vám důvěru k sobě samému a potom teprve máte důvěru k Písmu. V Písmu svatém je daleko víc než vám dovedu vykládat.

Rád bych vybral ke společnému vzdělání trojí: To první a druhé jsou Boží zásady a to třetí je závěr.

I. Boží lid se neobejde bez truchlení 

Vy nemůžete být na světě lidmi Božími, abyste mnoho a mnoho netruchlili. Jinak to nejde. Ale vy jako lid Boží truchlíte proto, aby vám byla způsobena radost. To je Boží princip. Takové to vždycky bylo, takové to vždycky bude a takové to je.

A teď krátce: Kdo pak je lid Boží? Lidé Boží jsou ti, kterým on dá svého svatého Ducha. Jací to musejí být lidé, aby jim byl dán Duch svatý? Musejí být takoví, jací jsou. Jinací lidé nejsou. Nemůžete si vybírat: My jsme všichni tělesnými lidmi. Čeho je zapotřebí, aby takoví lidé měli Ducha svatého? Musíte být tělesní lidé. Ale pak by každý mohl mít Ducha svatého! Arciže! A teď si představte, že po Duchu svatém toužíte, že si ho přejete a ti druzí zatím nechtějí o tom ani slyšet. Nu, při vás se bude projevovat to jeho dílo. A vy si dáte líbit, co ten Duch svatý s sebou přináší, když si tak převelice přejete Ducha svatého.

Jaké je dílo Ducha svatého? Jak to bude vypadat v temné, špinavé jizbě, když se tam objeví krásný paprsek světla? Najednou vidíme, co v té jizbě je. Nahlédněte do Jana 16,8: „On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud.“ On vám ukáže, co ve vás je. „A copak to nevidím?“ Arciže, ne! Otec mi může ukázat, kde jsem chybil proti otci, policie ukazuje, kde jsem chybil proti obci; lékař ukazuje, kde jsem se provinil proti zdraví, ale žádný nedovede říci, co je hřích. Zde je zapotřebí Boží svaté ruky, aby vám ukázala, že to není provinění proti řádům lidským, ale proti svatému Hospodinu. A to tu je, tady mně začínají divy, mluvte si proti tomu, co chcete. A začnete všichni truchlit.

„Vždyť já nejsem povolaný k tomuto životu, jaký vedu!“ Je to asi tak, jako byste začali chápat: „Vždyť já vidím, že jsem povolán k tomu, aby mi slunce svítilo, ale vidím, že mi nesvítí!“

Copak je kvílení nějaké neštěstí? Otevřete si, prosím, 2. Korintským 7, 10: „Zármutek podle Boží vůle působí pokání ke spáse, a toho není proč litovat, zármutek po způsobu světa však působí smrt.“ Jestliže truchlíte jen jako druzí světští lidé, to je vaše smrt. Ale když truchlíte z Ducha svatého, to je vaše štěstí. Pán Bůh vám hodlá dát něco, co vám bez truchlení nemůže dát a nehodlá dát, sám sebe. Jak mně, takovému, může dát sama sebe? To je to tajemství skryté od věků. To měl vždy na mysli. „Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa.“ To je jádro jeho plánů. On jde, aby těšil truchlící na Sijónu a visí na dřevě kříže a volá: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ To je výron jeho bolesti, ale ne jeho rozumu.

A on vám to dá, abyste v něm viděli svého Spasitele, působí tak, že vás spojí se sebou a vy to zakoušíte, že krev Krista Ježíše, Syna Božího, očisťuje od každého hříchu. „Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem.“

A pak se začne ukazovat ovoce Ducha svatého: Láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost, sebeovládání. To je potěšený život a kvůli tomu je to vaše truchlení. A jaké je to vaše truchlení, taková je vaše radost. Slunce svítí a hřeje, ale ne stejně. Jak se radujete ze svého spasení, tak máte opravdovou radost. A čím více vidíte svůj hřích, tím více máte Ducha svatého a tím větší máte radost. Poznáváte sami sebe a truchlíte a zakoušíte jeho radost. Tak to zamýšlel. To je jeho nejkrásnější myšlenka.

A vy řeknete: „My truchlíme a nemáme žádnou radost.“ Nu, pak z lidu Božího zatím nejste.

A nyní to druhé:

II. Čelenka místo popela

Když se podíváte do našeho textu, vidíte, že nemůžete být lidem Božím, aniž by se vám vaše mnohé krásné věci neobrátily na popel. Ale tyto krásné věci se vám obrátí na popel proto, aby vám byla dána čelenka místo popela. To je Boží zásada, princip, který nezruší nikdo.

Teď arci zvoláte: „Tak to přece jen s Božím člověkem dobře nechodí, když musí být v popelu!“ Nu, říkejte si, co chcete, já chci být člověkem Božím, a chci mít odvahu stát na, jak to chodí s člověkem obráceným! Popel předpokládá požár. Něco takového zakouší Jób. Otevřete si, prosím, Jóba 2,7–9: „A satan od Hospodina odešel a ranil Jóba od hlavy k patě ošklivými vředy. Jób vzal střep, aby se mohl škrábat, a posadil se do popela. Jeho žena mu však řekla: ‚Ještě se držíš své bezúhonnosti? Zlořeč Bohu a zemři.‘“ Tu ho máte, toho Jóba. Popel mu zůstal. Ten popel souvisí s požárem a velikými ztrátami. Ale opravdu bylo to, co jsem ztratil, to nejlepší na světě, bylo to to nejpěknější? Vy řeknete: „Ale bylo to pěkné! Tak krásně to vypadalo a najednou takový obrat a všemu konec!“ A byla v tom vůle Boží? „Zde jsem, abych konal, Bože, tvou vůli“ A když je jeho vůle, abyste měli to lepší, pak vám zapálí to pěkné! Ano, tak to chodí, když ti chce dát to nejlepší!

Ale vy řeknete: „Nám prostě šlo o to, konat Boží vůli! My nemůžeme poctivě říci, že bychom byli někde udělali chybu, a přece nám zapálil takové krásné plány a zrovna nad hlavou! My nevidíme, co bychom měli jiného dělat. Vždyť se nám děje křivda!“ Co máte dělat? V tom popelu krásně sedět a tak tiše si počínat, jak to Duch svatý přináší, neboť to je vaše štěstí.

Vy si myslíte, že se člověku Božímu na světě děje křivda a že to je na jeho neštěstí? To jste tedy začátečníci. Člověku Božímu se děje křivda na jeho štěstí. Představte si, že se Pán Bůh dívá na svět a vidí tam člověka, který sedí v popelu. To se mu na světě nejvíce líbí. Vždyť ten člověk čeká na Boží zakročení! On vám dá za váš popel převzácnou okrasu. „Pozvednout truchlící na Sijónu, dát jim místo popela na hlavu čelenku, olej veselí místo truchlení, závoj chvály místo ducha beznaděje.“ Otevřete si Žalm 96,9: „V nádheře svatyně se klaňte Hospodinu! Svíjej se před ním, celá země!“ Žádná svatost není bez něj! On vám dává více sebe, když vám dává čelenku svatosti. To je to nejvzácnější, co vás na světě může potkat. On vám dá více sebe a všechny věci začnou kvést tak, jak kvetou věci Boží, když je Pána Boha víc.

A pak začne vaše práce s jinými. Nebudete mnoho povídat, ale bude z vás mluvit vnitřní člověk ukrytý v srdci. Nebojte se sedět v popelu, nebojte se snášet krásně křivdu, i kdyby se vám dála. To je pro vaše štěstí.

A teď ten závěr:

III. Ježíšova čelenka

Vy to pochopíte a řeknete: Je tomu tak. Lid Boží netruchlí nadarmo, ale truchlí proto, aby mu byla dána radost. Lid Boží nesedí v popelu nadarmo, nýbrž proto, aby mu byla dána čelenka. A teď, když to platí o vás, neplatí to také o Pánu Ježíši?

To není možné! Komu se stala na světě největší křivda a kdo si na světě v té největší křivdě nejkrásněji počínal? To je on sám, on nade všechny ideály, a on přijde na takový svět, jaký znáte. „Kdo z vás mě usvědčí z hříchu?“ A on, protože byl Světlo, byl nenáviděn od těch, kteří seděli v mrákotách. On, ten nejvíce nenáviděný, visí na dřevě kříže, umírá opuštěný ode všech. Je to možné, aby to s ním bylo stále tak? Bude mít čelenku, slávu, jaká nemůže být vyslovena. Každý jazyk to bude vyznávat, jaký je Pán.

A když ho milujete, hned tvoříte jeho království na světě. A teď si představte, že vyleje Ducha svatého na všechno tělo. Ó, pak vidím, že tu je naděje. Mám pro svět naději podle toho, jaký je můj poměr k Pánu Ježíši. Když se k němu máte, jak se k němu máte, co můžete čekat pro všechny lidi? Jen mrákotu. Ale ty mrákoty jsou na to, aby se tu ukázalo jeho světlo. Milovníků Pána Ježíše bude vždy víc.

Ten nejpokornější povídá: „Kdo by se povýšil, bude ponížen, ale komu bylo dáno, aby se ponížil, ten bude povýšen.“ Takové to je. Jestli Pán Bůh dopustil, aby člověk seděl v popelu, tak čekej něco překrásného. A na Krista nečekaly krásné věci?

„Pozvednout truchlící na Sijónu, dát jim místo popela na hlavu čelenku, olej veselí místo truchlení, závoj chvály místo ducha beznaděje.“ Amen.

Kázáno 20. března 1910.