Živé a mocné Slovo Boží

Jak často jsme viděli, že se Slovo stalo účinným pro útěchu! Jak to vyjádřil jeden bratr v modlitbě, je těžké jednat se zlomenými srdci. Jak bláznivě jsem si připadal, když jsem se snažil vyvést vězně z hradu Obra zoufalství! Jak těžké je přivést sklíčenost k naději! Kolikrát jsem se pokoušel polapit svou zvěř všemi mně známými způsoby, ale když už jsem ji měl téměř na dosah, vyhrabala si ta potvora další díru! Už jsem jí vykopal z dvaceti, ale pak jsem musel začít znovu. Usvědčený hříšník používá nejrůznější tvrzení, aby dokázal, že nemůže být spasen. Vynalézavost zoufalství je stejně rozmanitá jako způsoby důvěry v sebe sama. Do temného sklepa pochybností nelze vpustit světlo jinak než oknem Božího slova. V Písmu je balzám na každou ránu, hojivý lék na každou bolest. Ach, ta podivuhodná moc Písma, která dokáže v žebrech zoufalství probudit duši naděje a vnést věčné světlo do temnoty, jež si v nitru duše udělala dlouhou půlnoc! Často jsme použili Pánovo slovo jako „kalich útěchy“ a nikdy nezklamalo, protože vždycky povzbudilo sklíčené. Víme, co říkáme, protože jsme byli svědky požehnaných skutečností: Písmo pravdy použité Duchem svatým přineslo pokoj a radost těm, kdo seděli v temnotách a procházeli údolím stínu smrti.

Všimli jsme si také, jak vynikající je Slovo pro výchovu věřících ke spravedlnosti, svatosti a užitečnosti. V těchto dnech se stále mluví o „etické“ stránce evangelia. Je mi líto těch, pro které je to novinka. Copak to neobjevili už dříve? Vždycky jsme se zabývali etickou stránkou evangelia; vlastně ji nacházíme všude. Neexistuje pravé učení, které by nebylo plodné v dobrých skutcích. Payson moudře řekl: „Jestliže se zdá, že v Bibli nacházíte nějakou skutečnost, nějaké učení nebo zaslíbení, které nemá žádný praktický dopad na váš charakter nebo na vaše jednání, můžete si být jisti, že pravda je taková, že Bibli ve skutečnosti nevěříte.“ Veškeré biblické učení má své praktické zaměření a svůj praktický dopad; a to, co musíme říci, není něco objevného, ale je to otázka prostého zdravého rozumu, totiž že pokud jsme měli méně ovoce, než bychom si u stromu přáli, tušíme, že až strom odejde a kořeny budou vykopány, nebude ovoce vůbec žádné. Samotný kořen svatosti spočívá v evangeliu našeho Pána Ježíše Krista, a pokud jej odstraníme s cílem dosáhnout větší plodnosti, dopustíme se té nejbizarnější hlouposti. Viděli jsme, jak se díky učení o milosti rozvíjí ušlechtilá mravnost, důsledná poctivost, něžná čistota, a nad to ještě zbožná svatost. Vidíme posvěcení v životě, vidíme pokojnou odevzdanost v hodině utrpení, vidíme radostnou důvěru v předvečer smrti, a to ne v několika málo případech, ale jako obecný projev rozumné víry v učení Písma. Bez přestání žasneme nad tímto posvěcujícím dílem toho dávného evangelia. Ačkoli jsme zvyklí se s ním často setkávat, nikdy neztrácí své kouzlo. Viděli jsme chudé muže a ženy, jak se odevzdávají Kristu a žijí pro něj způsobem, který naše srdce přiměl sklonit se v úctě před Bohem milosti. Říkali jsme si: „Tohle musí být pravé evangelium, když dokáže takto proměňovat lidské životy.“ O morálce jsme nemluvili tolik jako jiní, protože si připomínáme staré přísloví: „Na jednom místě uslyšíš o dobrých skutcích, ale na jiném je uvidíš.“ Mnoho řečí, málo práce. Velký křik svědčí o nemnohém díle. Někteří tak dlouho kázali o dobrých skutcích, až ve farnosti nezbyl skoro žádný slušný člověk, zatímco jiní kázali o milosti a obětavé lásce takovým způsobem, že se z hříšníků stali svatí a svatí byli jako větve obtěžkané ovocem k chvále a slávě Boží. Když jsme viděli úrodu, která vzešla z našeho rozsévání, nebudeme toto osivo měnit podle diktátu této rozmarné doby. 

Zejména jsme viděli a vyzkoušeli účinnost Božího slova, když jsme byli u lůžka nemocného. Před několika dny jsem byl s jedním z našich starších, který umíral, a bylo to jako v nebi, když jsem s ním rozmlouval. Nikdy jsem neviděl tolik radosti na svatbě jako v tomto tichém pokoji. Těšil se, že bude brzy s Ježíšem, a měl z té vyhlídky radost. Řekl: „Nemám žádné pochybnosti, žádný mrak, žádné starosti, žádnou nouzi; ba dokonce nemám ani žádné přání. Učení, kterému jsi mě učil, mi sloužilo k životu a nyní mi slouží i k smrti. Spoléhám na Kristovu drahocennou krev, a ta je pro mě pevným základem.“