Jak úspěšně oklamat sám sebe (J 3,15)

Jak úspěšně oklamat sám sebe (J 3,15)

2. 2. 2016

Z toho, co bylo řečeno, je zřejmé, že když Bůh řekl Mojžíšovi, aby vyrobil hada z bronzu, upevnil ho na kůl a pobídl uštknuté Izraelce, aby na něj pohlédli, a budou žít, že jim kázal evangelium milosti. Nyní vytyčíme sedm věcí, ke kterým Izraelité nebyli vybídnuti:

1. Nebylo jim řečeno, aby vyrobili nějaké pomazání coby prostředek uzdravení jejich zranění. To by se jim bezpochyby jevilo jako rozumnější. Ale zničilo by to předobraz. Nábožní doktoři dnešní doby jsou zaneprázdněni vynalézáním duchovních mastí, ale úlevu tím nepřinášejí. Ti, kdo hledají duchovní úlevu skrze takové prostředky, jsou jako chudá žena zmíněná v evangeliu: „Podstoupila mnohé léčení u mnoha lékařů a vynaložila všecko, co měla, ale nic jí nepomohlo, naopak, šlo to s ní stále k horšímu“ (Mk 5,26).

2. Nebylo jim řečeno, aby sloužili ostatním zraněným, aby tak dosáhli úlevy pro sebe. I toto by se jejich sentimentu jevilo jako praktičtější a žádoucnější než zírání na kůl, avšak ve skutečnosti to bylo neproveditelné. Jaký užitek by přineslo člověku skočit do hluboké vody k záchraně tonoucího, pokud by sám neuměl uplavat ani tempo? Jak potom může umírající a ten, kdo je neschopen zachránit sám sebe, pomoci ostatním v podobném stavu? A přesto jsou dnes mnozí zapojeni do charitativních činností s marným očekáváním, že poskytnou-li úlevu ostatním, potlačí smrtelný virus hříchu, který působí v jejich vlastních duších.

3. Nebylo jim řečeno, aby bojovali proti hadům. Kdyby tam byl toho dne přítomen někdo z našich současníků, naléhal by na Mojžíše, aby založil Společnost pro vyhubení hadů! Ale jaký užitek by to přineslo těm, kdo byli již uštknuti a umírali? I kdyby každý postižený zabil tisíc hadů, stejně by zemřel. A k čemu všechno to bojování proti hříchu? Pravda, odplaví to energie těla, ale všechny tyto křížové výpravy proti neukázněnosti, klení a nectnosti nezlepšily žádnou společnost ani nepřivedly jediného hříšníka o jediný krok blíže ke Kristu.

4. Nebylo jim řečeno, aby obětovali hadu na kůlu. Bůh nežádal na oplátku za jejich uzdravení žádnou platbu. Ne, opravdu ne. Milost přestane být milostí, když je zaplaceno za to, co přináší. Ale jak často je evangelium v tomto bodu překrucováno! Nedávno pisatel kázal na lidskou zkaženost a oslovoval výhradně nespasené. S Boží pomocí usiloval ukázat nevěřícímu na strašlivost jeho stavu, a jak zoufale potřebuje Spasitele, aby ho zachránil od přicházejícího hněvu. Když jsem se posadil, pastor sboru povstal a oznámil nevhodnou píseň a poté pobídl všechny přítomné, aby se „znovu zasvětili Bohu“. Ubohý muž! Nic lepšího neznal. Avšak jaká politováníhodná slepota! Jiní kazatelé žádají své posluchače, aby „dali svá srdce Ježíši“ - další nešťastné překroucení. Bůh nežádá hříšníka, aby cokoliv dával, ale aby PŘIJAL JEHO KRISTA.

5. Nebylo jim řečeno, aby se modlili k hadovi. Mnozí evangelisté nabádají své posluchače, aby se uchýlili k pokání a prosili Boha o odpouštějící milost, a pokud mají pocit, že v tom nejsou upřímní, jsou vedeni, aby uvěřili, že Bůh je slyšel pro jejich mnohé mluvení. Jestliže tito „hledači lepšího života“ věří tomu, co jim kazatel řekl, totiž, že si to „vymodlili“ a nyní „získali odpuštění“, jsou šťastní a na chvíli pokračují v chůzi po čisté straně široké cesty s lehkým srdcem; ale výsledkem téměř vždy bývá, že jejich poslední stav je horší než ten první. Drahý čtenáři, neudělej tu osudnou chybu, že zaměníš modlitbu za víru v Krista.

6. Nebylo jim řečeno, aby se podívali na Mojžíše. Dívali se na Mojžíše a naléhali na něho, aby za ně volal k Bohu, a když Bůh odpověděl, odňal jejich oči od Mojžíše a přikázal jim, aby se dívali na bronzového hada. Mojžíš byl zákonodárce a mnozí dnes na něho hledí kvůli spáse. Důvěřují své vlastní nedokonalé poslušnosti Božím zákonům, že je dostane do nebe. Jinými slovy, závisejí na svých vlastních skutcích. Ale Písmo důrazně prohlašuje: „On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování…“ (Tt 3,5). Zákon byl dán Mojžíšem, ale milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista, a jen Kristus může zachránit.

7. Nebylo jim řečeno, aby hleděli na své rány. Někteří si myslí, že se musí více zabývat zkoumáním svého vlastního hříšného srdce, aby vypůsobili míru pokání, kterou považují za nezbytnou podmínku ke spasení. Ale vypůsobit spasení hleděním do sebe je stejné, jako kdybyste se pokoušeli vypůsobit teplo hleděním na sníh nebo světlo zíráním do temnoty. Zabývat se sebou znamená věnovat se tomu, co Bůh odsoudil a co již nese nápis o rozsudku smrti. Ale někdo by se mohl zeptat: „Neměl bych snad mít ten zbožný zármutek, který vypůsobí pokání, než uvěřím v Krista?“ Jistěže ne. Nemůžete mít zbožný zármutek, dokud nejste zbožná osoba. A nemůžete být zbožní, dokud jste se nepoddali Bohu a neposlechli jste Ho svým uvěřením v Krista. Víra je počátkem veškeré zbožnosti.

Výše jsme uvedli sedm bodů, abychom vyjevili některé neřesti, kterými Nepřítel oklamává zástupy duší. Velice se obáváme, že v našich sborech dnes existují mnozí, kteří si vážně myslí, že jsou křesťany, ale velice se mýlí. Věřím-li, že jsem milionář, neznamená to, že jím jsem, a věřím-li, že jsem spasen, když nejsem, mě nezachrání. Ďábel je potěšen, když se mu podaří přesunout pozornost probuzeného hříšníka z Krista na něco jiného - dobré skutky, pokání, pocity, předsevzetí, křest, cokoliv, jen když to není sám Kristus.

Přidat komentář