Je logika maskulinní? A matematika bělošská?
Nebezpečné klamy tzv. „dekolonizace“
Už v polovině 80. let jsem se setkala s tvrzením, že zlý patriarchát zamořil celou naši kulturu „androcentrickým [na muže zaměřeným] bludem“. Předpojatost mužského myšlení (založeného na logice, vědě, objektivní realitě) všechno zkresluje! Tvrdilo se, že subjektivní (ženská) zkušenost je autentičtější.
Veškeré předchozí myšlení (včetně křesťanské tradice a Bible) bylo prý prosáklé sexismem. Zpochybňování tohoto přístupu bylo označováno za sexistické. Ve skutečnosti je samotné tvrzení, že „logika je maskulinní“, sexistické. Kritická teorie však představuje totální útok na pravdu a realitu. V naší společnosti dnes mnozí ani nevědí, co je to žena.
Čím si však mnozí jsou jisti, je to, že strukturální útlak je v západní společnosti pevně zakořeněn. „Postkoloniální teorie“ a „dekolonizace“ jsou prezentovány jako způsoby, jak tento strukturální útlak demaskovat a zpochybnit.
Tyto termíny naznačují zaměření na výuku o kolonialismu a jeho svržení. To je jeden aspekt. Jde však o něco hlubšího.
Nový gnosticismus
Pokud jde o poznání, tvrdí se, že pouze ti, kdo zažili útlak, mohou tvrdit, že o něm mají pravdivé vědomosti. Jejich „způsob poznání“ není přístupný privilegovaným (tzn. utlačovatelům). Tato takzvaná „teorie stanoviska“ je novou formou „gnosticismu“. Různí lidé mají přístup k různým pravdám (nebo „systémům poznání“).
Pokud jedna kulturní skupina používá tradiční medicínu (včetně čarodějnictví nebo magie), může být požadavek na vědecké prověření tohoto způsobu „léčení“ považován za rasistický kulturní útlak. Věda je jedním z nástrojů, které privilegované skupiny (muži, běloši, heterosexuálové, osoby, jejichž gender odpovídá jejich biologickému pohlaví, lidé tělesně ne-postižení, kolonizátoři atd.) používají k udržení své moci.
„Matematika funguje jako bělošství,“ tvrdí profesorka Rochelle Gutierrezová z Illinoiské univerzity. Na Oxfordské univerzitě se oddělení matematických, fyzikálních a přírodních věd v současné době zabývá „dekolonizací“ těchto předmětů. To bude zahrnovat rozšíření chápání toho, „co představuje ‚vědecké poznání‘“.
Touto otázkou se zabývá také univerzita v Edinburku. Jeden z jejich profesorů vysvětluje, že dekolonizace učebních osnov spočívá v pochopení toho, jak „koloniální formy vědění“ formovaly to, co víme, a jak se podílely na „epistemicidě“ (zabíjení systémů vědění).
Donedávna jste se vždy mohli zeptat: „Jaké jsou důkazy pro toto tvrzení?“ Nyní, když se někdo zeptá na informace o tom, zda skutečně dochází k útlaku, může mu být řečeno, aby si „ověřil svá privilegia“. Mohou být obviněni z toho, že odhalují své privilegované, patriarchální, západní spoléhání na rozum, logiku a vědu a demonstrují svou „křehkost“, protože se nedokáží postavit vlastní vině. Může jim být řečeno, že objektivita je „škodlivá výzkumná praxe“. I děti by měly zažít „dekolonizované kurikulum“, tvrdí největší učitelské odbory v zemi.
Vzhledem k tomu všemu mnozí křesťané buď jednoduše skloní hlavu a doufají, že to všechno zmizí, nebo s tím souhlasí a věří, že to pomůže vzdorovat nespravedlnosti. Potřebujeme však reagovat lépe, a to přinejmenším ze tří důvodů.
Zpochybnění pravdy a skutečnosti
Tvrzení, že některé formy „pravdy“ jsou dostupné pouze utlačovaným skupinám, znamená, že může existovat více (potenciálně protichůdných) pravd. Taková iracionalita a nesoudržnost podkopává samotné základy naší civilizace.
Jakmile je jednou popřena univerzální pravda, rozumná debata je nemožná. Ti, kteří zpochybňují přehnané verze koloniální historie, jako například americký učenec černé pleti Thomas Sowell, jsou odmítnuti jako rasisté. Objektivní důkazy přestávají platit.
Zpochybnění jednoty lidstva
Klíčovým textem projektu dekolonizace je kniha Frantze Fanona Bídníci země (1961), která popisuje zvěrstva posledních let francouzské vlády v Alžíru.
Tyto hrůzy byly extrapolovány tak, aby představovaly kolektivní hřích celé západní civilizace. Ti na Západě byli považováni za viníky, ať už se přímo podíleli na jakýchkoli skutečných zvěrstvech, nebo ne. Nebyli ani lidmi. Jedinou odpovídající reakcí na ně bylo násilí. Bylo třeba je zlikvidovat.
Tento narativ žije dál. Lidstvo je rozděleno. O některých skupinách se říká, že jsou vinny kolektivním hříchem (například rasismem), který nelze nikdy vymýtit. Jiné skupiny jsou považovány za nevinné. To je falešné evangelium. Ano, musíme čelit nespravedlnosti a stavět se proti ní. Ale přisuzováním kolektivní viny se dopouštíme nové nespravedlnosti.
Útok na křesťanství
V komiksové verzi historie, kterou předkládá dekolonizační narativ, je křesťanství prezentováno jako „většinové“ náboženství Západu. Ti, kdo se hlásí ke křesťanství, mají privilegia. Jako skupina jsou vinni z útlaku.
To samozřejmě přehlíží skutečnost, že křesťanství roste nejrychleji mimo Západ. A pomíjí se pozitivní a transformující vliv, který Kristovi následovníci mají již více než dva tisíce let.
Jak bychom měli reagovat?
Místo nenávisti bychom měli projevovat lásku. Místo rozdělení bychom měli trvat na jednotě lidstva. Evangelium je nabízeno všem bez ohledu na naši „skupinovou identitu“. Před svatým Bohem jsme všichni hříšníci. Všichni však můžeme dojít odpuštění a začít znovu.
Nesmíme se nechat zastrašit současným útokem na pravdu a realitu. Biblický světonázor je jediným pevným základem pro obranu lidské důstojnosti, svobody a spravedlnosti.
Máme se modlit a pracovat na tom, aby světlo evangelia zazářilo a překonalo toxické rozdělení, které dnes v naší kultuře převládá.
Spisovatelka a lektorka Sharon Jamesová vystudovala historii na Cambridgi, teologii na baptistickém semináři v Torontu a získala doktorát na univerzitě ve Walesu. Sharon pracuje pro Christian Institute (Křesťanský institut).
Přidat komentář