Potřebujeme křesťanskou lásku

Evangelista přivede do sboru všechny chudáky z okolí a i ti nejhorší lidé se sejdou, aby si ho poslechli. To by mělo být velkou radostí, ale v některých případech tomu tak není. Mnozí se pohoršují a v podstatě říkají: „Ne tak, Pane … No, opravdu, já … já … nerad sedím vedle někoho, kdo je tak špatně oblečený a tak odporně páchne. … Viděl jsem, jak přišla taková zhýralá žena, a měl jsem pocit, že musím odejít ze své lavice.“ Ach, vy velmi slušní lidé, dobře víte, že takové myšlenky člověka přepadají! Když vás posloucháme, moc o tom nemluvíte, protože víte, že by to neodpovídalo vaší pověsti; přesto se tísníte na konci lavice, abyste se dostali pryč od chudých a potřebných. Nebo ne? Kdyby sem přišel člověk v ušmudlaném oblečení nebo se špinavým obličejem, tak byste si spěchali sednout na své místo ještě dříve než si sedne na vyklápěcí sedačku v uličce, a troufám si říct, že byste to udělali už ve chvíli, kdy byste ho z dálky spatřili. Takových postojů a pocitů je tu hodně a mohou být velmi přirozené, ale rozhodně prozrazují slabost křesťanské lásky.