Každodenní život apoštola

• Jakmile k tobě pošlu Artemu nebo Tychika, přijď hned ke mně do Nikopole. Rozhodl jsem se, že tam strávím zimu. (Tt 3,12)

Máme před sebou verš, který přináší jenom osobní informaci od Pavla. Ale Duch Boží nám ho dal do Písma a my se máme dozvědět něco o Pavlovi. Víme, kde chtěl strávit jednu zimu ve svém životě – v Nikopoli. Toto je unikátní text v Písmu, který nám ukazuje na to, co se dělo potom, co byl Pavel zatčen v Římě. Pavel v Římě vydával svědectví o Božím synu a zvěstoval evangelium Židům i pohanům. Z listu Titovi se dozvídáme, že byl ze svého vězení propuštěn, a následně navštívil Krétu a Efez (jak o tom mluví první list Timoteovi) a nyní chtěl strávit zimu v Nikopoli. To jsou důležité věci, protože ukazují na detaily lidského života. Kdyby chtěl někdo napsat nějakou duchovní knihu, proč by tam psal, že chce trávit zimu v Nikopoli. Je to vzkaz na ledničce, který si pro sebe zanechávají členové domácnosti – běžná každodenní věc. A přesně na tom je postavená naše víra. Opírá se o skutečné věci, které se staly, o konkrétní události v životech jednotlivých lidí. 

Naše víra je založená na historických událostech. Naše víra se spoléhá na dílo Pána Ježíše Krista, na jeho smrt na kříži, na jeho pohřeb do prázdného hrobu boháče, na jeho slavné zmrtvýchvstání a slavné vystoupení k Otci. V Jeruzalémě není žádný hrob, kde bychom mohli najít kosti Pána Ježíše Krista. Pán vstal z mrtvých a žije. To je popis, který nám přináší Boží slovo a my se na něj můžeme spolehnout, protože Boží slovo nám přináší popisy dalších událostí a vede nás k detailům, které by nikdo nikdy nezapsal, kdyby nebyly opravdové.  

Pavel psal Titovi, že jakmile k němu pošle Artemu nebo Tychika, aby za ním přišel do Nikopole. Pavel měl kolem sebe skupinu lidí. Zde jsou dva z nich: Artema a Tychikos. O Artemovi nevíme vůbec nic – jediná zmínka o něm je v tomto verši. O Tychikovi se dozvídáme více. Ve Skutcích 20,4 čteme o tom, jak Pavel prošel Makedonií a přišel do Řecka, kde zůstal tři měsíce a provázel ho „… Tychikos a Trofimos z Asie“. Tady se poprvé setkáváme s Tychikem. Byl to nějaký křesťan z provincie Asie, člověk, který uvěřil v Pána Ježíše Krista a je tu uveden v širší skupině Pavlových spolupracovníků. Vydal své srdce Pánu a doprovázel apoštola Pavla. Byl to člověk, který byl věrným křesťanem a zůstával v blízkosti apoštola. Když Pavel psal církvi do Efezu, zmiňuje Tychika: 

• Chci, abyste věděli, jak se mi daří a co dělám. Všechno vám to poví milovaný bratr Tychikos, věrný služebník v Pánu. Posílám ho k vám, abyste se dozvěděli, jak se máme, a aby potěšil vaše srdce. (Ef 6,21–22)

Tychikos byl vyslancem apoštola Pavla. Možná byl tím, kdo nesl dopis církvi do Efezu, která měla starost o Pavla, protože Pavel byl ve vězení. Když byl Pavel ve vězení a Tychikos byl s ním, nelze předpokládat nic jiného, než že Tychikos byl ve vězení spolu s Pavlem. Jeho věrnost šla tak daleko, že s ním sdílel úděl vězně. A potom nesl dobré zprávy církvi do Efezu. Podobně čteme v listu do Kolos (což je takové dvojče listu Efezským):

• O tom, co je se mnou, vám všechno poví Tychikus, můj milovaný bratr a věrný pomocník, který se mnou slouží Pánu. Posílám ho k vám právě proto, abyste se dověděli, jak se nám vede, a aby povzbudil vaše srdce. (Ko 4,7–8)

Tady je poněkud obsáhlejší charakteristika tohoto křesťana z provincie Asie. Tychikos byl milovaný bratr, byl věrný pomocník, spoluslužebník, který spolu s Pavlem sloužil Pánu. Byl to člověk, který uměl povzbudit druhé. Měl povzbudit srdce křesťanů v Kolosách. Je to nádherné mít takové služebníky v církvi, lidi, kteří jsou věrní a kteří dokážou povzbudit srdce druhých lidí. Takových charakteristik se nedá dosáhnout v soukromí, v uzavřenosti do svého vlastního života – to je možné jenom ve společenství Božího lidu. 

• Pospěš si, abys přišel za mnou co nejdřív. Démas mě totiž opustil, protože více miloval tento svět, a odešel do Tesaloniky. Krescens odešel do Galacie, Titus do Dalmácie. Jediný Lukáš je se mnou. Marka vezmi s sebou, bude mi užitečný jako pomocník. Tychika jsem poslal do Efezu. (2Tm 4,9–12)

Pavel píše Timoteovi, aby ho co nejdřív navštívil ve vězení. Tychika Pavel poslal do Efezu. Pavel měl kolem sebe skupinu lidí, ale v tuto chvíli byl sám. Všichni někam odešli nebo je Pavel někam poslal. Proto prosí Timotoea, aby za ním brzo přišel. Potřebujeme přátele v Pánu, s nimiž budeme trávit svůj čas a budeme se povzbuzovat ve víře. A v našem textu podobná slova píše Titovi: „Až za tebou přijde Artema nebo Tychikos, udělej vše, abys za mnou přišel do Nikopole“ (NBK). Udělej všechny věci, o nichž jsem ti napsal v tomto listu, a přijď za mnou. Pavel vyměňuje přítomnost jednoho věrného a milovaného bratra, Tychika, za přítomnost jiného, Tita. Nechce být sám, i když dobře ví, že Bůh je s ním a Pán ho nikdy neopustí, ale chce mít blízko sebe někoho, komu může důvěřovat, na koho se může spolehnout, kdo bude jeho věrným společníkem na cestě následování Pána Ježíše Krista. 

• Přátelit se s kdekým je ke škodě; kdo však miluje, přilne víc než bratr. (Př 18,24)

Přátelství je a musí být vždy oboustranná záležitost. Je sice možné se přátelit s kdekým, ale není to k užitku, protože to není skutečné přátelství. Je to jen snaha naklonit si kdekoho a z nějakého důvodu s ním být zadobře. Ale skutečné přátelství je něco úplně jiného! A Pavel měl skutečné přátele – a mezi ně patří jak Tychikos, tak Titus. Jsou to zbožní bratři, o které se může opřít a kteří ho potěší v jeho těžkostech. Opravdový přítel miluje – je to láska, která se vydává tomu druhému s důvěrou, že nebude zklamaná, že nebude zrazená, že ten druhý je skutečným přítelem. Přítel přilne víc než bratr a je sladší než chtění vlastní duše (Př 27,9). Miluje čistou láskou, která raději položí za toho druhého svůj život, než aby mu uškodila. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele – Ježíš ho za nás položil.